Fotky z Číny

Fotky z Číny

Už to vypadalo, že fotky z Číny snad nikdy neudělám. Ale přes léto bylo takový horko, že se v pracovně, kterou mám pod střechou, nedalo být ani minutu. A to jsem zkoušel i větrák, a nepomohl ani ten! Po prázdninách se konečně zatáhlo a dalo se něco dělat. Nejdřív fotky prošli hrubým výběrem, kde jsem odstraňoval ty opravdu špatné. To co zbylo jsem nahrál do lajtrůmu (Adobe Lightroom), kde jsem je rovnal a upravoval co se týká expozice, a přitom jsem je stále probíral a vyhazoval. Takže z patnáctiset kusů jsem se dostal téměř na polovičku. Trvalo to opravdu dlouho, ale výsledek stojí za to.

A fotky jsou TADY.

Video z Číny

Video z Číny

Tak je tomu skoro měsíc, co jsme se vrátili z Číny, a konečně jsou tady zpracovaná videa. Stálo to hodně času, nervů, ale myslím, že to stálo za to. Při dnešním zkušebním promítání jsme ještě přišli na to, že doprovodná Čínská hudba působila spíš rušivě, tak jsem jí odstranil. Odstraňoval jsem jí tak vehementně, že jsem odstranil i doprovod k úvodní znělce 🙂 . Videa jsou dvě, každé po jedné hodině… A teď už zbývá udělat fotky. Je jich přes tisíc, ale jak jsem na ně zběžně koukal, bude to stát za to.

Hezké pokoukání 🙂

 

12. den, pondělí 23. 4. 2018

12. den, pondělí 23. 4. 2018

Cesta ze Šanghaje do Dubaje byla dost dlouhá, skoro devět hodin. Něco jsme prospali, něco prokoukali na telku, a něco projedli. Musel jsem uznat, že jejich “ice Digital Widescreen” je pekelně propracovanej. Ještě, co je to “ice”. I – information, C – connection, E – entertainment. V části informace byly dostupné mimo jiné pohledy z hned třech kamer, umístěných na letadle. Dvě byly u přední nohy, jedna se dívala dopředu a druhá dolů, a třetí kamera byla umístěna na vrcholu směrovky, a nabízela pohled přes letadlo dopředu. V části spojení bylo pak nastavení připojení k wi-fi, případně bylo možné provádět hovory přes satelitní telefon a další věci. V části zábava, bylo nabízeno tři a půl tisíce filmů, TV programů, rádií, tisku a podobně.

Po přistání v Dubaji jsme se museli přesunout na druhý konec terminálu 3, neboť jsme zaparkovali v části C, a odlet do Prahy byl z části A. Asi si říkáte, proč o tom píšu, ale vzdálenost na druhý konec terminálu je bez pár metrů 3 kilometry. Kus tedy jdeme pěšky, a větší část jedeme bezobslužným vlakem. Dubaji máme přestávku jen tři hodiny, tak to docela uteklo a už nastupujeme do tryskáče. Stejně jako při cestě z Prahy do Dubaje, tak i z Dubaje do Prahy sedíme na trojce sami. Těsně před přistáním v Praze přichází bouřka, ale ještě jme stihli přistát bez problémů. Problém byl až na letišti u pasu, kde jsme čekali hodinu a čtvrt na kufr. No ale, pak už to šlo rychle: GoParking, cesta domů, Dixina, babičky, zahrada…

Všechny cesty letadlem jsme absolvovali se společností Emirates a s letadly Airbus A380. Klobouk dolů, jak před společností, tak před letadly!

Let Praha – Dubaj: číslo letu EK140 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EOX – délka letu 5:34 – stáří letadla 2 roky
Let Dubaj – Peking: číslo letu EK306 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EEE – délka letu 6:44 – stáří letadla 5 roků
Let Šanghaj – Dubaj: číslo letu EK303 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EES – délka letu 8:52 – stáří letadla 4 roky
Let Dubaj – Praha: číslo letu EK139 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EOY – délka letu 5:50 – stáří letadla 2 roky

Statistiku letů si můžete prohlédnout TADY, a přehled letů uvidíte ZDE.

A fotky a film budou snad příští týden… 🙂

11. den, neděle 22. 4. 2018

11. den, neděle 22. 4. 2018

Po snídani nikam nespěcháme, check-out je až ve dvanáct. Věci jsme si pomalu sbalili a kufry nechali v kufrárně, protože letadlo letí až v noci. Ještě se jdeme podívat na Náměstí lidu a Šanhajské muzeum. Metrem se přemisťujeme k muzeu domů s kamennými bránami. Našli jsme sice Starbucks a jiné restaurace, i domy s bránami jsme viděli, ale muzeum někam zmizelo. Naopak jsme narazili na muzeum v místě, kde se konal 1. sjezd Čínské komunistické strany. Vstupné je zdarma, tak se ze zvědavosti jdeme podívat dovnitř. Nevíme, nakolik to myslí vážně, ale hned v přízemí je obrovská rudá vlajka, před kterou se návštěvníci fotí. Muzeum je plné dokumentů, portrétů a soch prvních straníků. Už nám Šanghaj stačí – Káju láká vidina focení na letišti a mně už se taky nechce courat. V hotelu si vyzvedneme kufry a jedeme linkou 2 metra až na stanici, kde je možné přesednout na rychlovlak Maglev (Magnetická Levitace). Za chvilku vyrážíme a rychlost se během chvíle zvyšuje až na neuvěřitelných 431 km/hod. Na letišti jsme za 7 minut. Bohužel musíme dlouho sedět v odletové hale, dáváme si nějaké menu, ale hodně pálivé. Check-in je až v osm večer, takže už je tma a nedá se fotit. A už nezbývá nic jiného, než se rozloučit se zajímavou Čínou a nastoupit do letadla.

10. den, sobota 21. 4. 2018

10. den, sobota 21. 4. 2018

Konečně vajíčka k snídani! Tento hotel má v ceně i snídaně a je to super, protože jsme se v klidu posilnili na dnešní program. Metrem, které funguje stejně jako v Pekingu, jsme dojeli na první zastávku, kterou je ptačí, hmyzí a květinový trh. Kytek je jen několik krámků, pak nějací ptáčkové a koikapři, ale hlavním artiklem na trhu jsou cvrčci, cvrčci a zase cvrčci. V různých klíckách a piksličkách tu vržou ostošest. Zájemci je poslouchají, asi si je kupují na poslouchání. Pokračujeme směrem k další tržnici a zahradám Jü-jüan. Cestou jsme narazili na pavilon Dajing, kde je nějaká výstava obrazů. V dílničce si zkouším napsat štětcem svoje jméno na papyrus (teda asi, vypadá to přibližně jak papírový ubrus). Místní holčička má teda ty znaky o hodně těžší a taky o moc hezčí. Na okraji tržnice jsme narazili na nějakou svatbu, nevěsta má na sobě kostým z půjčovny nebo co, ale auta mají parádní. Pak se rozdělujeme a Kája vyráží hledat obchod s SD kartami, protože jsme úplně zahltili kamerku a už se na ní nic nevejde. Podle rady jdeme pak spolu do obchoďáku, kde je dokonce i Tesco, ale hlavně je tam i pultík s kýženými kartami a kabely. Znovu se vrháme do víru tržnice a konečně jsme objevili i maskovanou kšiltovku s rudou hvězdou. Mezi suvenýry jsou dokonce i „rudé“ knížky. Tržnice se rozšiřuje i do strany, ale všude je dost turistů, takže nás to pomalu přestává bavit. Káju bolí paty, takže si dává pohov a já se na půl hodiny nořím do Chrámu boha města. Jsou tam obrovské barevné sochy, Bůh města je stylově úplně rudý. Ještě pokračujeme na kraj zahrady Jüjüan, ale klesá nálada, takže se za chvíli už vracíme metrem zpátky a odpočíváme v hotelu. Až navečer vyrážíme ven, ale vypadá to jak prvomájový průvod nebo manifestace. Půlka města se hrne stejným směrem jako my, tedy podívat se z promenády Bund na protější osvětlené mrakodrapy. Velké množství policajtů usměrňuje valící se dav. Není to nic příjemného. Na Bundu bylo narváno, tak jsme se rozhodli, že vyzkoušíme, jak vypadá vyhlídkový tunel pod řekou. Očekávali jsme „něco“, ale nakonec se jelo vagónkem pod řekou a v tunelu na nás blikaly různý světýlka a hrála hudba. Normálně jak na Matějské pouti…Ale výhoda byla, že na druhé straně řeky bylo naprosté minimum lidí a stejně krásné výhledy. Chvíli jsme poslouchali pouličního kytaristu, který měl v otevřeném pouzdře QR kód pro platbu dobrovolných příspěvků. To už je vrchol bezhotovostních plateb! Tak ještě jednou absolvujeme strašidelný tunel směrem zpět a davové šílenství cestou na hotel. Klídek jsme si užili až v našem výklenku se skleničkou a s jahodami.

9. den, pátek 20. 4. 2018

9. den, pátek 20. 4. 2018

Dnes přejíždíme do Šanghaje. Po vzbuzení balíme věci a jdeme vyřídit check out do recepce. Pikolík nevěří vlastním očím, že táhneme kufry a vybíhá nám je vyrvat z rukou. Pak nám zavolal taxíka, který nás dovezl zase k jinému nádraží. Nádraží vypadají uvnitř úplně stejně, je to jedna veliká rozlehlá a přehledná hala s očíslovanými gejty. Snídani jsme nakoupili v Mc Café (Mekáč) a za chvíli nás již pustili dolů na perón. Sice to tak nevypadalo, ale opravdu jsou naše zakoupená místa ve vlaku volná a vyrážíme na čas. Sedíme opět vedle jídelního vozu, ale na tu půlhodinovou cestu to nemá žádný smysl. Za chvíli rychlovlak dorazil na nádraží v Šanghaji, takže šup na nástupiště taxíků a honem do hotelu. Hotel Charms je vlastně mrakodrap, ve vstupní hale je samé zlato a křišťálové lustry. Náš pokoj leží v 10.patře a recepční nám povídá, že je trochu větší. A fakt, má samostatný obývák, ložnici a koupelnu. Navíc je vybaven takovým proskleným výklenkem na ležení, ze kterého je perfektní výhled z té výšky na ulici. Vyrážíme do města a zjišťujeme, že hotel je v těsné blízkosti velké nákupní ulice Nanjing Street. Bohužel je tu i moře lidí. Nanjing Street nás zavedla až na nábřežní promenádu Bund, která je nejznámější v celé Šanghaji. Na jedné straně řeky Chuang-Pchu leží staré obchodní budovy a na druhé straně jsou moderní mrakodrapy ve čtvrti Pudong. Řeku přejíždíme přívozem a neomylně míříme k nejvyššímu mrakodrapu Sanghai Tower. Ačkoli jsme si nejdříve říkali, že dnes ještě ne, tak ale za chvíli už třímáme v ruce vstupenky na vyhlídku (Observatory) ve výšce 546 metrů. V přízemí si ještě prohlédneme časosběrný filmík, jak se Šanghaj rozrůstala a už jedeme výtahem do 118.patra. Výhled je do dálky trošku omezen asi smogem, ale stejně je to paráda. V 119.patře si dáme ve Starbucksu kafe a dlouho se kocháme. Když se konečně dosyta vykoukáme, tak sjedeme zase dolů a pracně hledáme cestu na metro. Nakonec se podařilo a zdárně jsme dorazili zpět k hotelu. Pro večeři jsme zvolili jednu z restaurací, na které koukáme z lodžie a máme zase nudle. Tentokrát se ale obsluha vytáhla a dokonce jsme dostali vidličky, asi jim nás bylo líto. Po delším hledání jsme zdárně našli obchod s foťákama a po chvíli domlouvání jsme úspěšně nakoupili nabíječku na baterie do foťáku, kterou jsme zapomněli v hotelu v Sučou.