Tak jo, po snídani odjíždíme do Kroměříže podívat se na místní zámek. Nejdříve si dáme třikrát kolečko kolem centra, ale pak konečně to parkoviště najdeme. Zámek se rekonstruuje, tak ho musíme obejít, abychom se přes zahradu dostali ke vstupu. Kupujeme lístky na věž a funíme nahoru. A ta zpocená záda za to stála. Výhled fakt super. Pak se skutálíme dolů a hned si kupujeme lístky na projížďku miniautobusíkem po zahradách. Zahrady pěkné, řidička jakž takž, ale výklad -2. Asi po půlhodině přistáváme na konečné, a jdeme si do blízkého bufíku koupit kafe nějakou vodu. Pak následuje přesun do Květné zahrady. Což o to, zahrada je pěkná, ale velice chybí pohled z výšky. Skáčeme do auta a přesouváme se do poutního místa Velehrad. Tak pozor, žádná pouť tam nebyla, byl to chyták. Ale kostel, tady tomu říkají baziliška, mají pěkný, a to včetně jeho podzemí. Jenže… Pak jsme chtěli strčit něco do volátka, a vyvstanul téměř neřešitelný problém. Co téměř, problém jako prase. Ono totiž nebylo kam, a krást sušenky z oltáře a zapíjet je svěcenou vodou se mi fakt nechtělo. A druhý problém byl z opačné strany těla. Prostě nebyly záchody! Tak nic, jedeme domů. Avšak pozor, asi kilometr za Velehradem je v polích nově otevřená Velehradská vinice! Což je opravdu vinice, a u ní rozkošné občerstvení. Ale přímo luxusní!!! Tak dáváme pozdní obídek, využijeme záchody, koupíme víno a pádíme domů. Doma si nalejeme plavky a vezmeme víno, a jdeme na terasu do bazénu. Luxusní záležitost. No, a pak už jen cesta na večeři do nedaleké restaurace. A protože nám na bytě dochází toaleťák, a kvůli jedné noci jsme tam nechtěli volat posluhovačku, vydala se Ivana na záchod, kde odmotala asi deset metrů papíru. A bylo vyřešeno. A po příchodu domů, opět víno a terasa.