Dnešní den, je vlastně den nula naší podzimní dovolené. Dopoledne ještě jedu na kliniku do centra Prahy na rázovou vlnu a laser. Tak jako vždy, když jedu na zákrok, jedu po D8. Jenže tentokrát jsem si cestu opravdu vychutnal. Na kraj Prahy jsem jel padesát minut, a do centra k Národnímu divadlu, kde parkuji, jsem jel celou hodinu!!!!!!!!!! Prostě děs a bída. Po zákroku se pomalu, a opravdu pomalu, přesouvám do penzionu V Maštali, kde budeme dneska nocovat. Já se hlavně těším na oběd. Než jsem se tam doplácal udeřila třetí. Ale je to ok, mají ještě hotovky, tak si dávám velice luxusní gulášek se šesti. Snědl jsem ale sotva pět kousků, protože ty knedlíci byly velký jako cédéčko. Potom se sunu na pokoj, s Ivanou mám sraz až v šest u Mekáče.

Večer nabírám u Meka Ivanu, je mimořádně hnusně, a jedeme se podívat za klukama do obce Zličín. Pokecáme, popijeme, a před osmou se vracíme do základního tábora. Nemůžu se rozhodnout, jestli si dám večeři nebo ne. Ty jejich porce… Nakonec si dávám plněnou kuřecí kapsu. Co na tom může být velkýho. No, když ten talíř přivezli na dvoukoláku, musel jsem uznat, že jsem to odhadl špatně. Nakonec jsem to zbouchal, ale bylo to o život. Skoro jsem si myslel, že si už nedám víno, ale prvotní pochybnosti jsem brzo zdolal.