Ráno při příchodu na snídani rovnou hlásím, že nechci ani vajíčka, ani toust, že jsem se včera přežral. Obsluha však hlásí „pozdě, já vás zahlédl, jak jdete, tak jsem to dal hned do výroby“. Tousta srabácky zabalíme do ubrousku a nenápadně ho proneseme ven, ve vajíčkách se jen porejpu. Sotva se dovalím na pokoj, bereme kufříky, a jedeme na Goučko. Přestupujeme do dodávky a frčíme na letiště. Prší, hnus. Protože máme jen kufříky na palubu, jdeme k odbavení. Přikládáme palubní lístky, a prd. Jednou, dvakrát, třikrát… Jdeme tedy k odbavovací přepážce, která je na druhém konci haly, buchta nám to zkontroluje, načte palubní vstupenky ruční skenerem, vše ok. Vracíme se k odbavení, a opět nic. Přivolávám pikolíka, ať nám s tím pomůže. Zkoušíme postupovat podle jeho rad, a pořád nic. Nakonec vstupenky načte ručně, a postupujeme dál k rámům. Tady mi slečna sdělí, že můj deodorant má velikost 200 mililitrů, a povoleno je 150. Nabízím se, že kousek upiju, čemuž se zasmála, ale sprej vyhodila. A Ivaně pískaj boty. Po průchodu jdeme ke gejtu. Cestou se stavíme na kafe. Otevřel se nástup, a naše palubní vstupenky zázrakem fungují. Protože letíme Ryanairem, který nepoužívá nástupní mosty, sedáme do autobusu a jedeme k letadlu. Nástup, poučení a letíme. Mraky, mraky, mraky. Někde nad Západním Německem jako by se v místnosti náhle rozednělo. Konečně slunce! Pod námi sice mraky, ale to slunce je boží!!! A slečny začaly rozvážet jídlo. Tady bych se trochu zastavil. Protože jsme letěli hladoletem, objednal jsem už při koupi letenek malé občerstvení pro každého. Tedy pití, zapečenou bagetu a pringles. A pak, když jsem se válel v posteli s covidem, tak jsem přiobjednal ještě nějaký víno a vodku. Slečny k nám přijeli s vozíkem, a čekal jsem nějaké významné pohledy, že nám to vezou. Ale nic, už chtěli odjet, tak jí říkám, že máme objednané jídlo a pití, a ona že to mají naložené, ale že se jim to nenačetlo do systému, komu to mají dát. Naštěstí jedna z cabin crew byla Češka. Říkala, že mají naloženy bagety, nealko pití, pringles, víno i vodku, ale že to je na celý letadlo, a neví, co z toho je naše. Tak jí říkám, že všechno. Nejdříve nevěřila, ale pak to navozila, a nakonec se mi podařilo otevřít v mobilu offline letenku, kde bylo všechno zaznamenáno. Uff, co by člověk neudělal pro jídlo… A to už jsme nad Itálií, mraky se rozestoupily, a pod námi se objevily zelené louky, baráčky, no prostě paráda. Začínáme klesat, kolečko nad Bergamem a jsme na zemi! Vylézáme z letadla, absolutně modrá obloha bez mráčků, teplota 25 stupňů, a my rifle a bundy. Na mobilu už mám zprávu, že řidič bude čekat u východu číslo tři s cedulí. Od naší poslední návštěvy se letiště poněkud rozrostlo. Jsme u východu a během chvilky přichází chlapík s cedulí. Nasedáme do auta a jedeme k bytu. Bydlíme v samotném centru historického jádra Bergama – Citta Alta ( https://mapy.cz/s/kutonebeco ), které je zapsané v UNESCO. Vystoupíme, a v mžiku je tu paní, od které si pronajímáme byt. Domy jsou z venku docela ošuntělé, ale říkáme si, že je asi těžké opravovat fasádu pod dohledem památkářů a UNESCO. Bydlíme ve druhém patře. Paní otevírá byt, a my padáme na hubu! Kompletně zrekonstruovaný byt o velikosti 1 : 1, plochu každé místnosti odhadujeme podle dlažby na pět krát pět metrů, plus socilálka a chodba. Okna máme do pravé italské uličky, široké na jedno auto a jednoho člověka bokem. Na levé straně je kostel Chiesa di Sant’Agata nel Carmine. Chvilku si odpočineme, a vyrážíme na první seznamovací procházku po ulici Via Bartolomeo Colleoni, která prochází celým městem, a spojuje obě stanice lanovky. A samozřejmě už v kraťasech a v tričku! Jedna lanovka jezdí do dolního města, druhá pokračuje do horního části Bergama. Pomalu se procházíme směrem k lanovce vedoucí do horního města, a cestou obdivujeme desítky obchůdků a restauraček. Všude vládne Italský klid… Nastupujeme a jedeme vzhůru. Kolem nás se otevírají nádherné pohledy do dalekého okolí, a hlavně na historické jádro Bergama. Nahoře se jen tak trochu courneme, důkladnější prohlídku si necháme na jiný den. Z pátky do lanovky, a jdeme ulicí tentokrát ke stanici druhé lanovky. Pak se vracíme k bytu, a na náměstí Piazza Luigi Angelini si dáváme v Pasticcerii Donizzetti vínko a aperol ( https://mapy.cz/s/fozojenede ). No, a pak už se pomalu vracíme na byt. Cestou kupujeme k večeři pizzu a víno, k snídani sladké pečivo.