Poslední ráno v Bratislavě. Cestou na snídani nás sežehlo ve výtahu slunce. Výtah je totiž přidělán na jihovýchodní stěně hotelu, a je celý prosklený. Nepucneme se, a jdeme balit. Následuje přesun do auta a odjezd směr Mutěnice. Z Bratislavy jedeme na sever, abychom přijeli na jižní Moravu 🙂 . Cestou se stavujeme ve skanzenu ve Strážnici. Ale ouha, v pondělí je zavírací den. To bych pochopil, kdyby to bylo třeba v restauraci, kde je potřeba vydesinfikovat prostory, kde se zdržují normálně hosté. Ale domečky? Navíc ve skanzenu nebyla ani nožka, a domečky byly zavřené. Jdeme se podívat alespoň k Baťovu kanálu. Je tu přístav, a v něm docela dost lodí. Bohužel už je takové horko, že to to nepřežil ani Neo s Trinity z Matrixu. Jedeme tedy o kousek dál, do sousední vesnice Petrov, kde je v části Petrov umístěn soubor šedesátitřech vinných sklepů. A nejsou to žádné sklípečky, jejich délka dosahuje 10 až 17 metrů. U sklípků si dáváme oběd a pokračujeme do Mutěnic. Tam už na nás čeká majitel sklípku. Ubytování zahajujeme ve sklípku degustací jeho vlastních vín. Pak se ubytujeme a padneme. Ivana má ještě pořád oči jako brambory, protože mi nevěřila, že budeme mít, aspoň na týden, vlastní sklípek. Když už slunce začíná zapadat, a venku se dá chodit aspoň v protiatomovém obleku, jdeme se cournout vesnicí. Nejdříve na pivko a limču, a potom cikcak po vesnici. Sklípky tu jsou opravdu nádherné. Večer bychom rádi poseděli na terase, ale bohužel zapadající slunce vidí i sem. A tak zalézáme do domů, a sledujeme Specialisty.