O počasí nebudu psát, jen by mě zajímalo za co?!?!?! První cesta nás vedla do Mikulčic, kde je památník Slovanské hradiště. Jedná se o obrovskou plochu, na které jsou zbytky, nebo lépe základy, původních staveb, převážně pak kostelů. Bohužel, jak už to tak v Česku bývá, prohlídky jsou jednou za dvě hodiny, takže do expozic, které jsou kvůli počasí ukryty v halách, jsme se nedostali. Jediné co nezklamalo, byla třicetimetrová rozhledna, ze které byl rozhled na téměř všechny vykopávky. Možná bychom zůstali i déle, kdyby se bylo kde alespoň napít. Takže opatrně lezeme do pece, jinak se tomu autu nedá říct, a uháníme do Hodonína, do muzea Dobývání ropy. Prohlídka začala dobře, prováděl nás ředitel muzea, který pak musel ale služebně odjet mimo budovu, a převzal nás jeho kolega. A to byl takovej… Nevím jak to napsat, ale kdyby to byla ženská, tak bych napsal, že nás prováděl kosočtverec. Takhle je to na fantazii každého, kdo to čte. Když jsme prohlídku dokončili, šli jsme se podívat ještě na venkovní část muzea. Tam to bohužel vypadalo jako na šroťáku, takže jsme byli velice rychle hotovi. Takže do auta a domů do Mutěnic do hospody na oběd. Teploměr v autě vesele ukazoval 37 stupňů. A zkuste v tomhle hicu obědvat. ale dali jsme to a vítězoslavně dojíždíme do sklípku. Z něj vylézáme až kolem sedmé a jdeme do vesnice ochutnat nějaké víno. Vracíme se po deváté, jdu si do sklepa pro lahev na dobrou noc a už nevylezeme!