Dnešní cesta nás nejdříve zavedla do Velkých Bílovic, za vinařem panem Františkem Floriánem. U něj jsme si audienci domluvili už v týdnu. Je to kamarád Ády Sigmunda, a už jsme od něj nějaký ten žejdlík vypili. A teď se jedeme podívat, jak vypadá naživo. Po příjezdu vedou naše kroky nečekaně do sklípku. Ten starý, kvelbený, je o hodně menší než ten, co máme my. To už jsme si ale všimli i u nás na vesnici, že ten náš sklep je poměrně dlouhý. Zřejmě je to dáno tím, že za námi leží vinice a majiteli nebránilo nic v jeho rozšiřování. Potom přecházíme do nového sklepa, který je uzpůsoben pro skladování již nalahvovaného vína. Ten byl obsahem obzvlášť zajímavý. Vezmeme tři láhve na ochutnání a lezeme nahoru. Po hodince povídání si kupujeme pár lahví a pokračujeme do téměř rodných Habánských sklepů. Tam si dáváme kávičku, pokecáme a opět si kupujeme pár lahví vína. Přesouváme se do obce Kobylí, kde si žádné víno nekupujeme 🙂 . Ale jdeme tam do místního muzea, kde si chtěla Ivana prohlédnout krojované družiny. Odtud už míříme do Mutěnické restaurace na oběd, a domů do sklepa. Z něj vylézáme po páté, abychom také chvilku viděli denní světlo. Teď je 18:10 a teploměr umístěný ve stínu ukazuje 37 stupňů. Jupíííí! Kolem půl osmé se prudce ochladilo na třicetšest stupňů, a my vyrážíme do našeho oblíbeného sklípku U Tesaříků. Já tam ani nechtěl, ale potřeboval jsem koupit nějaké vínko naší milované snaše. No, a když už jsme tam byli 🙂 . Odjíždíme těsně před desátou, se spoustou informací, co se krojů týká. Paní majitelová byla děsně komunikativní, a dozvěděli jsme, tedy hlavně má manažerka, spoustu zajímavých věcí. Já si myslím, že příští rok jde s nimi do krojovaného průvodu. No, a doma náš sklípek, dneska rosé, večeře a odchod o patro výše do pokoje. Zítra nás čeká přejezd na Zelenou horu.