Po úvodní sobotní procházce a noční jízdě vlakem, vstávám až na budíka, tedy na devátou hodinu. Ivana stala jen o pár minut dříve. Jdeme do restaurace na snídani, a pak se podívat před hotel, jaké nás čeká asi počasí. No, začalo se ladit do pěkného. Tady pod kopci ukazoval teploměr krásných dvacetjedna stupňů, jasno, a slunce svítilo jako blázen. Jdeme na pokoj, a já dopisuji deník za první dva dny, a Ivana si čte. Lehce po jedenácté vyrážíme směrem do sportovního areálu, odkud vyjíždí lanovka na chatu pod Soliskom. Opět si užíváme seniorské slevy, za kterou si večer pak koupím láhev vína. Cestou tam to vypadalo jako ve Varech před kolonádou, ale na lanovku mířilo kupodivu málo lidí. Jízda nahoru na horu probíhala úplně v klidu, sedačky jakoby volně pluly vzduchem. Chvilkama větříček, ale po příjezdu do horní stanice úplný klid. Jdeme si dát oběd, a v tom potkáme medvěda. Teď už mohu napsat, že nebyl poslední. Babička Hana měla pravdu, jejich tady fakt hodně. Všechna setkání jsme ale přežili bez úhony. Po jídle se jdeme podívat po okolí, a rušíme náš plán z lanovky, že se vysápeme k prvnímu sněhu. Necháváme to mladším, a my mezi tím objevujeme v okolí opalovací lehátka, na kterých se usalašíme, a na kterých chvilkama podřimujeme či meditujeme. Potom dostáváme chuť na dobrou kávu, tak jdu hodit očko do bufíku před chatou. Jo, a fakt dělali dobrou. Donesu ji k lehátkům, kde pokračujeme v rozjímání. Před třetí se přemísťujeme k lanovce a frčíme dolů do údolí. Tam se opět občerstvujeme, protože i když není horko, slunce sálá jako děs. Pomalu pokračujeme směrem k hotelu, a cestou voláme (i s obrazem) Bobešákům, kteří si vzali na odpoledne k sobě babičku Zdenu, a která dnes slaví pětaosmdesáté narozeniny!!! Scházíme stále níž, míjíme hotel, a přes vlakové nádraží jdeme k Novému Štrbskému plesu. Toto jezero vzniklo za přispění architekta Karla Mory z bažin v roce 1905. Jezero obcházíme a ocitáme se opět u nádraží a od něj je to k hotelu pár kroků. Tady dáváme pauzičku. Někdy po sedmé jdeme do Haluškáreně na večeři. Chtěl jsem nějaké místní pivo, ale snad všude točí Prazdroj a Krušovice. Jídlo luxusní a hodně, Ivaně ho dokonce zabalili sebou domů 🙂 . A pak už klasika: klídek, čtení, víno, čokoláda…