Večer jsem si nějak blbě složil polštář, tak ta noc nebyla úplně nejlepší, ale ráno jsem byl zase jako rybička. Vstáváme i před budíkem, takže na snídani kráčíme už těsně po deváté. Pak se vracíme na pokoj, a zažíváme snídani. Máme dovolenou, ne maraton. Ve třičtvrtě na jedenáct odcházíme na nádraží, a jedenáct odjíždíme (už podruhé za posledních dvacet let) odjíždíme vlakem do Starého Smokovce, kde přestupujeme, a dále pak do Tatranské Lomnice. Cesta úzkokolejkou trvala hoďku, a viděli jsme krásná panorámata. Z nádraží v Tatranské Lomnici je to k lanovce necelý kilák do mírného kopce. Než dojdeme k nástupní stanici, procházíme kolem hotelu Morava, kde se točil film Anděl na horách, a kde jsem hlavně já, co by prcek, byl pár dní na dovolené s mojí babičkou (tedy ne s babičkou Zdenou. Chceme si koupil lístky na Lomničák, ale ouha. Prý nemáme rezervaci, tak jen na Skalnaté pleso. Chápete to? Rezervaci? Copak jsme nějací indiáni??? No ale dobrá, kupujeme jízdenky a jedeme vzhůru. Počasí nádherné, mírný větříček. Jednou přestupujeme a už jsme u plesa! Lidí proti víkendu opravdu minimum. To už jsme ale viděli dole u vlaku. Jdeme obejít pleso, a cesta tedy nic moc. Ne, že by byla do kopce, ale byla poskládaná z balvanů, po kterých se opravdu blbě chodí. Cestou mi ještě Ivana domluvila focení dvou Maďarek, ale jen do pasu 🙂 . Po kolečku kolem vody se jdeme ještě podívat k observatoři, a pak se jdeme najíst. Samozřejmě, že restaurace byla přímo u lanovky, ale nepůsobila vůbec „horsky“, tak jsme si vzpomněli, že z lanovky jsme viděl Skalnatou chatu, tak že se tedy vydáme k ní. U směrovky byla informace, že prý dvě minuty. Tomu, kdo to tam napsal, bych utrhl palici i s prd… Cesta mnohem horší než ta kolem lanovky, ale o to strmější. Museli jsme se přidržovat rukama i zubama zábradlí, já v jedné ruce kameru, v druhé foťák, takže já jen zubama. No ale, stálo to za to. Moc lidí tam asi nedojde, proto ty kostry kolem cesty, takže jsem tam byli téměř sami. Vynikající polévka i pivo! Po jídle se stejnou cestou vracíme zpět. To už bylo mnohem lepší. Sjíždíme lanovkami dolů, a jdeme na nádraží. Tam máme asi třičtvrtě hodiny čas, tak si dáváme kafe a pivsona. Cesta zpět proběhla v pohodě, ale restaurace, kde jsme byli včera na večeři zavírá už v šest. Kupujeme si tedy jídlo na pokoj, a už z hotelu nevylezeme!