Ráno je zataženo, a lehce poprchává. Po snídani se tedy ještě válíme na pokoji, ale pak se vydáváme na Bratislavský hrad. Přímo proti Hradu jsou podzemní garáže, takže pro turisty paráda. Nejdříve se jdeme podívat na výhled, který je na řeku a část města. Procházíme kolem budovy Národní rady Slovenské republiky, která je též těstě u Hradu. Pohled na město je takový zamžený, ale než obejdeme Hrad, začíná zase vyčuhovat slunce. V blízké hospodě se najíme a pokračujeme dál na Slavín. Slavín je památník nacházející se vysoko nad Bratislavou. Připomíná sovětské vojáky padlé ve 2. světové válce. Od roku 1961 je slovenskou národní kulturní památkou. A tady už začalo slunce svítit jako blázen. Přesouváme se dál na zříceninu gotického hradu Devín. Dříve to bylo velice rozsáhlé sídlo, z kterého je vidět v současné době přes řeku Dunaj na velkou část Rakouska. Těsně pod hradem se do Dunaje vlévá řeka Morava, přes kterou se za totáče pokoušelo překročit hranice spousta lidí. Spousta jich tam má však i svůj pomník. Ze zříceniny se přesouváme na archeologické naleziště Sandberg. Leží na severozápadním okraji chráněné krajinné oblasti Malé Karpaty a je součástí národní přírodní rezervace Devínská Kobyla. Lokalita byla objevena při těžbě písku. Na Sandbergu se našlo hodně druhů zkamenělin plžů, mlžů, ježovek, houbovců, dírkovců, ale i větších mořských a suchozemských živočichů. V současné době v pískovcových skalách hnízdí vlha pestrá, a asi mají zrovna mladý, protože takový logistický koncert co tam předváděli při nošení potravy do hnízd, by mohl závidět nejeden dopravce. A protože na nás skočil hlad, přesouváme se na Štefánikovo nábřeží, nacpat si něco do volátka. Na prostranství před Slovenským národním divadlem zrovna probíhá koncert, takže se zaposloucháme do vážné hudby. No, a pak už následuje cesta domů…