Kdyby bylo na mě, tak úvodní věta dnešních zápisků začíná: počasí se posr***! Už když dopoledne sedáme do auta, je venku 29 stupňů a neskutečné dusno. Zkoušíme trik z Tater, a jedeme do „hor“. Myšleno na televizní vysílač vysílač na kopci Kamzík. No ale nic moc. Jednak teplota klesla jen o dva stupně, a když jsme se dostali na vyhlídku, tak jsme zjistili, že se nedá vyjít ven, a musíme být jen za sklem. To by také nebylo úplně nejhorší, kdyby ta skla nebyla zasraná jak jetel. Ale něco jsme viděli, tak pokračujeme dál. Dalším cílem je UFO, což je rozhledna na mostě SNP. Tam už je to o hodně lepší. Oproti poslední návštěvě, v minulém století, tady přidali otevřenou vyhlídku nad restaurace v UFO. Takže úplně perfektní výhled kolem do kola. Akorát že tam bylo šedesáttři stupňů. Asi po deseti minutách to vzdáváme a úplně promočení slaňujeme dolů. Další cíl je kostel sv. Martina. Těsně před ním ale brzdíme v hospodě na oběd a doplnit tekutiny. Pak tedy kostel a smekám před věřícími. Poprvé jsem v kostele viděl čtečku karet na milodary. Nevím tedy, kolik staroušků má platební kartu, ale když chce přispět turista, je to super. Musím uznat, že Slováci mají čtečky karet hodně rozšířené. Někdy kolem poledního, nemohli jsme si vzpomenout na přesný čas, uplynulo přesně 14.600 dní, co jsme si řekli na Národním výboru v Mostě „ANO“! Procházíme pěší zónou ve starém městě a pomalu se vracíme k autu. A pak už to vzdáváme, a prcháme na hotel, do klimatizovaného pokoje. Sprcha a na tři hodiny sebou flákneme do pelechu a spíme (večer za odměnu čumím do jedný jako tukan, a ne, a ne usnout). Potom se přesouváme na Štefánikovo nábřeží. Tam už to tak nepraží, dáme si něco k pití a večeři. A pak ještě do Billa pro základní večerní potraviny a domů. A abych nezapomněl: bylo mi již zakázáno kupovat lístky na koncerty, jako že už jsme si jich užili až až. Ivana ale na nábřeží vytáhla obálku, prý jako k tomu výročí. A co myslíte? Byly tam! Ano, byly tam vstupenky na stý koncert 4 Tenorů na Karlštejně, včetně ubytování v Penzionu U Dubu!