Ráno klasika, pak psaní deníku, a následuje cesta na Staroslovanské hradiště v Mikulčicích. My jsme tu už byli v loni, ale bylo vedro jako prase. Letos je to mnohem lepší, letos to vydá za prasata dvě! Tentokrát ani Ivana nevyběhla na místní rozhlednu, tak jsem se tam smažil sám. Procházka po areálu byla výborná, ale horkem náročná. Vracíme se do Mutěnic na oběd. Ono to takhle vypadá, že se flákáme, ale to to vedro je úmorný. Po zabijáckém obědě jedeme domů, a pauza. Po čtvrté se vydáváme s lyžemi opět na rozhlednu. Nejdeme tentokrát po nejkratší cestě, ale hezky obcházíme východní část obce. Tak jasně, jen tak to není. Ta nejkratší cesta vede totiž kolmo na vrstevnice, a když už máme přiznanej den důchod, tak se přeci nestrhneme. U rozhledny, jak už jsem psal minule, funguje stánek s občerstvením, takže dorazíme a občerstvujeme se. Je tam úžasně!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Cestu dolů volíme takovou, po které jsme ještě nešli. Opět se jde mezi vinohrady, a pozor, nikdo tudy nechodí! Ve vsi se stavuje ve sklípku u Tesaříků, kde jsme navázali kontakt již loni. Matka dvou bratrů vinařů umí dobře vyprávět, a zrovna dneska tam byl super klid, protože lufťáci už odjeli, a mohla se nám věnovat. Šli jsme tam na jednu sklenku, ale znáte Ivanu: „když ti chutná miláčku, dej si další. Já tě pak domů odnesu“. No prostě zlato! No, pak ale již jdeme rovnou domů, zejtra je také den, a já alespoň se sklenkou na stole stihl napsat deníček za dnešní den!