Ráno bereme hole, sedáme do auta a vyrážíme do obce Zaječí, jestli tam někdo zaječí. Neječel, ale cestou na rozhlednu Maják, jsme si připadali v první linii na frontě. Procházeli jsme totiž mezi vinicemi, a na každé straně cesty byla umístěna zvuková děla, která plašila špačky. U nás jsou sice také, ale teď zjišťujeme, že to co je doma, je jen slabý odvar proti té kanonádě v Zaječí. Cesta nahoru byla příjemná, nebylo žádné vedro a bylo pod mrakem. Z vršku rozhledny byl luxusní výhled na Novomlýnské nádrže, a vlevo pak na obec Pavlov, a vpravo na vinařství U kapličky. Když jsme se dosyta vykoukali, přesouváme se právě do již zmiňovaného vinařství U kapličky. To je ovšem velkoryse pojaté. Mají zde téměř stopadesát pokojů a apartmánů, bazény, wellness, vinárny a restaurace. Tedy nic pro nás! Dáváme si tady ale oběd a kousek vína. Jídlo, obsluha i víno bylo luxusní! Pak již vyrážíme na blízkou rozhlednu Dalibor. Ta je nově postavená nad vinařstvím, a je z ní stejně perfektní rozhled, jako z té předchozí rozhledny. Protože už jsou skoro dvě, obracíme koně směrem domů. Cestou se stavujeme na kraji Mutěnic v rajčatové farmě, abychom zjistili, jestli si můžeme v pátek při odjezdu nějaká rajčata koupit. No, a když už jsme tam byli, tak jsme si koupili borůvky, jogurty, paštiku… A pak tedy následuje ležink. Po odpočinku se vyrážíme podívat, které sklípky nají otevřeno. Ale nejdeme přímo do ráje sklepů, ale děláme okruh kolem vesnice, abychom splnili limit deset tisíc kroků. To se nám zatím daří každý den! A již parkujeme ve sklípku Bílý kopec, kde mají tolik druhů vín, že si musím objednat po dvou skleničkách. Tam poseďáme asi hoďku a jdeme k Vincúrům na můj oblíbený Pinot Blanc, tedy rulandu bílou, která má v sobě chuť vanilky. Prostě bomba! Seděli jsme před sklepem, nikde žádný tůristi, takže klídek. Jak bylo ale pod mrakem, začalo se rychle ochlazovat. Tak jsme se před osmou rozloučili, a hupky dupky k nám do sklepa. Večer potom chvilka telky, čtení a chrupec. Slušně lilo, a byla pěkná bouřka…