Prší krásně, nebe změnilo se v konev plnou vláhy, všechny trable vedra pozbývají váhy, každá kapka je jak jedno slůvko básně. A teplota zůstala na čísle devatenáct. A nám to nevadí, protože máme naplánovanou exkurzi do Sonnentoru. Kdo nezná, určitě doporučuji navštívit „továrnu“ na výrobu čajů a koření. A vše samozřejmě v bio kvalitě! A jasně, že jsme museli navštívit exkurzi, přestože jsme tu už byli pipindesátkrát. Mají udělaný nový okruh, kde se prochází nad výrobní halou. Zaměstnanci musí z toho být určitě nadšený, ale pro nás turisty to je super! Samozřejmě, že jsme též museli navštívit i podnikovou prodejnu. Když jsme odcházeli, začali ještěrkami navážet nové zboží, a zrovna tak do naší banky přijel kamión se zlatými cihlami. Stále lilo, a my se vraceli ku sklípku, se zastávkou v rajčatárně, a v hospodě na oběd. Pak klasická hodinka odpočinku. Následovala cesta do Velkých Bílovic za Františkem. Pokecáme, ochutnáme, nakoupíme, a jdeme na malou procházku po Bílovicích. Pak lezeme do auta, koukám, že příště budeme muset jet na Moravu nějakým aspoň třínápravovým vozem. Stavujeme se u Mádlů na kávě a štrůdlu, a pozor, nekupujeme žádné víno. Vracíme se do Mutěnic, a první zastávka je ve sklípku Bílý kopec, kde tedy kupujeme nějaké vínečko. Následně se přesouváme k Tesaříkům, kde však není paní Tesaříková, ale potencionální nevěsta od mladšího syna. Myslel jsem, že to na chuť vína nebude mít žádný vliv, ale přeci jenom bylo takové nějaké lepší 🙂 . Přesouváme se do našeho sklepu na večeři a možná i telku. Už neprší…