No tak jo, je zase ráno, a kdyby mě Ivana nevzbudila, spím do oběda! Dáváme snídani a plán je jasný. Chytneme me si rikšu a pojedeme kousek dál od nás na pagodu Tran Quock, která se nachází na ostrově východně od Západního jezera. Architektura pagody má harmonickou kombinaci majestátnosti a starobylosti s elegantní krajinou uprostřed klidu obrovského jezera. No a tím bych skončil, protože jsme tam přijeli za pět minut půl dvanácté a oni v půl zavírali. Dobře jim tak, zrovna jsem chtěl dát nějaký milodar budhovi. No nevadí. Vracíme se po cestě po které jsme přijeli o kus dál, kde má rodný domek strýček Ho. Mňo, pondělí a pátek zavřeno. A tak pokračujeme dál až k mauzoleu, kde strýček odpočívá. No, objekt není přístupný pro veřejnost :-). No a co, ještě je tu dům na jedné noze a budhistický chrám. Tam otevřeno mají, a v chrámu mají dokonce posvátného slona. Po prohlídkách nastavíme kurz hotel s tím, že se cestou někde nadlábneme. A trefili jsme super kuchyň. Porce akorát, a chuťově jako z jiného vesmíru. Po příchodu na hotel si chtěli holky na recepci povídat, ale přeci nějaká ta jazyková bariéra tu je, i když Ivana umí říct vietnamsky „dvě vstupenky“, na rozhovor to nestačilo, takže se hovor odehrával ve formátu „mobil to mobil“. Holky psali do překladače vietnamsky, a překládali to do češtiny, Ivana to četla, a já, protože neumím tak rychle psát, jsem to namlouval česky do překladače, a ony si to četli přeložené vietnamsky. Už dlouho jsem se takhle nezasmál! Po polední pauze opět lovíme drožkaře, a jedeme téměř stejnou vzdálenost jako dopoledne, ale na druhou stranu. Jedeme si prohlédnout Červenou řeku a Long Bien Brigdge. Od toho místa, co nás vysadil to byl docela slušný flák (dneska jsme nachodili přes sedmnáct tisíc kroků). Řeka obrovská, most také. Akorát by potřeboval, aby ho zbavili rzi. Zpátky na hotel jsme šli pěšky, a konečně jsme se naučili přecházet silnice při jejich provozu. Cestou se stavujeme na večeři, a pak hned na hotel, protože bude volat Honza od babičky. Hodíme si tedy jen věci na pokoj a jdeme na střechu k bazénu, a hlavně k baru. Volá Honza s babičkou, a dozvídáme se, že babička dělá velké pokroky v rehabilitaci. Tak si dáme mojito, a přesouváme se do pokoje. A zde již klasika. Někteří si čtou, jiní píší deník, a dělají fotky.

Fotky jsou opět TADY.