Je půl sedmé ráno Tchajwanského času, čekáme na boarding. Do Hanoje letíme opět Airbusem, tentokrát s A330. Kolem osmé lezeme do letadla, a v půl deváté odlítáme Tentokrát je stroj lehce ošoupaný, a na vnitřním vybavení je to hodně znát. Ale což. Zavíráme okno a oči, a chrupeme. Vzbudí nás až když přivezli jídlo. To bylo opět luxusní. A pak opět spánek. Po příletu prochází přes imigrační kontrolu, a opět, stejně jako všechny kontroly, to byla otázka, dvou třech minut. Čekám na kufr jako tydýt, aby mi Ivana po cca deseti minutách přišla oznámit, že už ho nějaký jouda sundal z pasu, a kufr na nás čekal na druhém konci kolotoče. Jdeme vyměnit nějaký doláče a koupit simku s datama. Pak už taxík, a třičtvrtě hodiny jízdy na hotel. Drožkař říkal, že to zmákne za třicet dolarů, ale po příjezdu chtěl ještě patnáct prej za dálnici, a pak ještě neměl drobný…
No nic, jdeme do hotelu, a protože jsme přijeli dříve, není ještě připraven pokuj. Recepční nám nalévá čaj a k tomu nějaké sladko pálivé ptákoviny. Asi po půl hoďce přišel pikolík, v dobrém, že nám odnese kufr na pokoj a ubytuje nás. Pokoj parádní, my padáme rovnou do pelechu, abychom dohnali ten časový posun. Dávám budíka na pátou, ale já už jsem vzhůru ve tři, tak si čtu. Vylézáme ve čtyři, a jdeme se podívat na střešní bazén a bar. Dáváme si uvítací mojito, a plánujeme, kam vyrazíme na seznamovací procházku. Jako cíl jsme vybrali pho bo restauraci. Ale nejdříve to byl spíš jen směr, kudy jsme šli. Takže jsme restauračku nechali za sebou a s otevřenou pusou jsme sledovali dění na ulici. Jak na silnici, tak na chodnících, kde bylo desítky prodejců čehokoliv Dokonce i pohřebních věnců a rakví. Pak jsme se otočili, venku už se setmělo, a šli jsme směrem k té polívkové restauraci. Polévka se nedá chuťově vůbec srovnat s tím, co se vaří v Čechách. Vývar byl mnohem a mnohem silnější i jinak ochucený. Úplně perfektně jsme jí oba snědli hůlka. Jo, těžko na cvičišti, lehko v restauraci. Pomalu se vracíme k hotelu, ještě jen cestou nakupujeme pár drobností. Ty hodíme na pokoj, a jdeme se kouknout ještě na střechu na bar, jak je vidět osvětlené město. No, a když už jsme tam byli, a barman se nudil…
No, a to by bylo pro dnešek asi tak všechno. Dopíšu deník, sprška, asi si něco pustíme z youtube a budeme pokračovat v dohánění časového posunu…

Fotky jsou TADY.