Včera jsme padli do postele docela k.o., za to dneska jsme se probudili do růžova až ve čtvrt na deset. Inu, ten jet lag jsme museli nějak překonat… Následovala snídaně, a museli jsme uznat, že se hotel vytáhnul! Pak nastalo plánování (spíš válení na pokoji) kam dneska vyrazíme. Na první místo se dostalo Thanglongské královské město. Balíme tedy záznamovou techniku, a vyrážíme. Venku je o něco tepleji než včera, pětadvacet stupňů, a taky o něco větší vlhkost, takže stejné oblečení jako včera: kraťasy a triko. Opět míjíme nespočet obchůdků, restaurací a dílen. Královské město hodně připomíná zakázané město v Pekingu. Navštěvujeme též generální štáb vietnamské lidové armády z dob napadení Vietnamu Američany. Pak vystoupáme na věž, viz úvodní obrázek, z které je super rozhled. Na závěr jsme si nechali procházku místním parkem. Cestou zpět se stavujeme ve „žrací uličce“, kterou jsme objevili cestou tam, ve starém městě nedaleko od hotelu. Nevím jestli jsem to psal, ale bydlíme ve starém městě, tedy v centru veškerého dění. A tady se mi plní další přání, tedy dát si někde na ulici jídlo od pouličních kuchařů. Já si dávám mušle ve vývaru, Ivana smažené rolky. A k tomu byl samotný vývar z mušlí, pak něco, co kdyby káplo do oka, tak oslepnete, a asi harisa, ale ta ve srovnání  s tím napalmem byla vlastně neškodná! 🙂 . Ale šmákli jsme si. Jdeme si dát pauzu na hotel, a po páté zase vycházíme. Naším odpoledním cílem je katedrála svatého Josefa, kterou pro pokročilou hodinu, a hlavně z důvodu nevhodného oblečení, okukujeme z venku. Naproti katedrále je taková šikovná kavárnička, tedy, ono jich tam bylo aspoň dvacet kolem toho kostela, kde si dáváme vietnamskou kávu. Tedy s tím, co nám dali v Praze na Sapě, se to nedá vůbec srovnat. Zrovna jsem dneska říkal kamarádovi, že jsem si myslel, že SAPA je autentický Vietnam, ale po těch pár dnech, co jsme tady, musím konstatovat, že v Sapě jsou evropani, co si jen vzdáleně hrají na to, že jsou ve Vietnamu. No ale dál. Naproti kavárně sedí holčina, a prodává tam takové ty sladké smažené vietnamské kuličky. Tak jsme udělali obchod 🙂 . Následuje přesun na train street, ale protože jsem si já osel nevyměnil baterie ve foťáku, stavujeme se ještě na hotelu. Cestou kupujeme nějaké ovoce, tak se to hodí. Po příchodu do ulice vlaků zjišťujeme, že většina „restauraček“ je již plná, což je velký problém, protože když jede vlak, poldové všechny lidi, co nesedí v restauracích vyhodí. A jak tak koukám, kam se vrtnout, zjistil jsem, že některé občerstvovací stanice mají část restaurace i v patře. Takže je vyhráno! Vylezeme nahoru, objednáme pití a jídlo a čekáme. Od pikolíka jsem zjistil, že vlak jede po čtvrt na deset, což je docela za dlouho. Ale, mezi příjezdem osobáku, se na koleje vloudil nákladní vlak, takže úplná paráda! No, a další přání splněno! Najedený a pokoukaný vyrážíme k domovu. Již v letadle jsme zjistili, že vietnamci milují zmrzliny, a co čert nechtěl, přímo proti hotelu je taková krásná zmrzlinárna. Nu, co se dalo dělat. Kýbl velice dobré zmrzliny za jedno euro, no nekup to 🙂 . No a přejdeme silnici a jsme doma. Však už bylo po desáté. Zítra se pokusím zveřejnit fotky, které jsme zatím pořídili. Budeme doma brzo, protože bude volat Honza s babičkou.

Fotky jsou zase TADY.