Víkend v NDR (DDR)

12. 5. 2024

Konigstein

Je pátek, dneska nezapínám soustruh, a ani Ivana nestojí u kovadliny. Máme totiž dovču, a chytáme se na první dovolenou v NDR. Ráno nejdříve balím, pak ještě jedu do pečovateláku, a po návratu domů házíme batožinu do automobilu, nastavujeme navigaci na Königstein, a vyrážíme. Na místě jsme zhruba za hoďku. Vítá nás majitel “bungalovu”, a my přenášíme věci z auta do baráku. Po otevření dveří jsem si vzpomněl na prohlídku hradních sklepních lednic. Otevíráme okna i dveře, vyháníme tučňáky, a zjišťujeme, že topení nejde zapnout. No nic, zahřejeme se alkoholem. Ještě než vyrazíme na kopec s názvem Lilienstein, chci připravit noťas na večerní sledování Doktora Martina. Noťas se k wifi sice připojí, ale ta nemá signál do internetu. Ivana přivolá majitele, ten s wifi provede několik kouzelných triků, načež konstatuje, že nefunguje, a odejde. Tak ano, nejsme v Itálii, kde by na 400% procent bytný řekl “Uno momento di signora e signore…” a za půl hoďky by přitáhl novou wifi či jiné spojení. Ale což, mám neomezená data, připojíme se večer na přes mobil. To jsme ještě netušili, že tam není signál 🙂 🙂 🙂 . Autem sjíždíme k Labi, kde necháváme stát automobil, a jdeme se najít. Mysleli jsme si, že si dáme nějakou krajovou specialitku, tak jako na každé dovolené, ale ouha. Specialitky tu měli, ale povětšině italské. A to zrovna probíhají oslavy chřestu! Nakonec jíme u nějakých Asiatů. Pak jdeme na přívoz a jedeme na druhou stranu. Až na vrchol výše zmiňovaného kopce je to dva a kousek kilometru, takže paráda. Akorát nám nějak nedošlo, že vrchol leží o 300 metrů výš, než je hladina Labe. No ale, dali jsme to!!! Z vršku byl úplně perfektní rozhled na širé okolí, perfektně udělané stezky a pozor, bylo tam luxusní občerstvení. To u nás obyčejně na takových místech nebývá. Nejdříve jdeme na západní stranu kopce, kde je udělaná perfektní vyhlídka, a pak se přes pomník přesouváme na stranu východní. Paráda. Potom scházíme dolů. Je to mnohem náročnější, a o slovo se začínají hlásit nohy. Ale jde to. Dole jdeme na statek na kávu. Mezi stoly se procházejí dva kohouti velikosti menší krůty, a jedna pipka. Kafe ok, jdeme na přívoz, a autem přejíždíme do Edeky, koupit si něco do zobáčku na večer. Po návratu se jdeme vyvalit na lavičku s vínem a nějakým zobáním. Pak Ivana připravuje večeři, a já připravuji noťas na Dr. Martina. Zjišťuji, že tu není GSM signál. A tak si zavzpomínáme na začátky mobilů, a hledáme místo, kde je aspoň jedna čárka. Ok, máme ho, a můžeme se dívat. A pak už do pelechu a dobrou.

Sobota – ráno zjišťujeme, že nás v noci někdo obul do potápěčských bot, a že nám nejdou zvedat nohy. Určitě mul být v podlaze nějaký magnet nebo co. Po snídani se jdeme cournout do města. Na domech nalézáme cedulky, kam až sahala voda při povodních. Poslední byla v roce 2013, a musel to být masakr. Spodní část města vlastně neexistovala. Pak sedáme do auta a proti proudu jedeme do města Bad Schandau. Tam u nádraží odkládáme auto, a přívozem se dostáváme na druhou stranu řeky. Procházkou pak jdeme do míst, kde se nachází historický výtah z roku 1904, kterým se dostáváme na vrchol hory. Dneska s nohama hodně opatrně! A protože je kousek od zdviže občerstvení, jdeme si dát nejdříve lehký oběd, a pak se jdeme projít po kopci. Navštěvujeme dvě vyhlídky, a pomalu se vracíme zpět k výtahu. Sjedeme dolů, a opět procházkou se vracíme k přívozu. Je vedro jako vepř! Přejedeme přes řeku, bereme auto a jedeme do pevnosti Königsten. Parkujeme na krytém parkovišti v podhradí. Pod horu, prý stolovou, se dostáváme vláčkem, a nahoru na horu vyjíždíme opět zdviží. To celé jako omluvu nohám za ten včerejšek. Na tom kopci je ještě větší vedro než dole u řeky! Ale opět tu mají, a zaslouží si za to pochvalu, několik občerstvovacích stánků či hospod! Po hraně pevnosti se dá obejít celý kopec, a ty výhledy jsou opravdu perfektní. Vypil jsem jim tam studnu, a k tomu ještě nějakou limču. Dolů na parkoviště jdeme již pěšky, a jít z toho kopce byl pekelnej nápor na kolena… Autem opět sjíždíme do Edeky a kupujeme si něco k snídani. A pak opět domů, do údolí, pod strom. Večer koukáme na Poldu, a pak už zasloužený spánek.

Neděle – tak ty potápěčský boty máme pořád! Snídaně a balíme se. Bytný nejsou doma, takže odjíždíme bez rozloučení směr Pirna. Tam se procházíme po historickém centru, lehce obědváme v restauraci Babička, a pak již směřujeme domů. Nejdříve však za babičkou Zdenou do pěčovateláku. Sláva nazdar výletu, bylo to super a už jsme tu!

A fotky jsou TADY!

404 - Nenalezeno

Nenašli jsme nic, co by odpovídalo vašemu hledání. Zkuste upřesnit hledání nebo využijte hlavní menu k navigaci na webu.