2. srpna 2024
Tento víkend nás čeká putování do obce Kraslice. Na Bookingu jsme si vyhlédli docela pěkné ubytování, tak vyrážíme vstříc dobrodružství. Před tím ale převážíme seniory z pečovateláku k jezeru Most. I tahle část dne byla dost dobrodružná. Kolem poledního se vracím domů, dáváme oběd a frčíme. Cesta probíhá celkem v pohodě. No, když přijedeme na místo, zjistili jsme, že jsme vybrali opravdu dobře. Měli jsme krásný pokojík, ale zdál se nám trošičku malý. A tak jsme si ho vyměnili za větší, protože v penzionu jsme bydleli sami. Větší apartmán měl obývák, ložnici, a taky docela pěknou kuchyňku. Pak jsme si nalili sklenku vína a šli jsme si sednout před penzion. Když už jsme chtěli vyrazit na procházku, přišla paní domácí a přinesla nám grilovanou klobásu. Tak jsme jí zbouchali, a když už jsme chtěli znovu vyrazit, přišla znovu, a přinesla nám další jídlo. Původně jsme chtěli vyrazit na večeři, ale už jsme byli docela nadlábnutí, tak jsme si řekli, že se půjdeme jenom projít. Vyšli jsme směrem hraničnímu přechodu. Měla být nějaká supr trupr restaurace, ale když jsme jim řekli, že chceme jenom pití, tak měli plno. Poděkovali jsme jim, a vraceli jsme se zpátky na penzion. Před penzionem jsme objevili starou štolu. Štola se jmenovala Hraničář, a bývala to odvodňovací štola. I teď z ní vytékalo spousta vody. Chvilku ji okukujeme, a pak se vracíme zpátky do penzionu. Máme puštěnou telku, nalitý víno, prostě pohoda. Tak to byl pátek…
3. srpna 2024
Když jedeme někam na výlet, Ivana, jakmile slyší o nějaké šachtě, je jako z řetězu utržená. No, takže dnešní den tedy v sobotu, jsme zahájili putováním po zaniklých dolech. Nejdříve jsme navštívili důl Přebuz a potom Ritterův důl. Docela hezky jsme si pochodili a pokoukali, a potom jsme se vrátili zpět do obce Přebuz, kde jsme si v místní hospodě dali vynikající svíčkovou. Potom jsme se vrátili zpátky na penzion, na takovej malej odpočinek. Jelikož Ivana cestou k šachtám viděla takový zajímavý objekt, rozhodli jsme se, že se na něj podíváme. Jednalo se o dřevouhelnou vysokou pec v obci Šindelová. U stavby byl takový automat, kde jsme si vhozením mincí zaplatili parkoviště a i průvodce. No, ale byla to taková česká férovka. Průvodce tam nikde nebyl, a tak jsme si prošli pec sami. Po prohlídce jsme se vydali zpět do obce Šindelová, podívat se na kamenný hřib a rybník. Když jsme se sápali ke hřibu, uslyšeli jsme za sebou funění a dupání. Zprvu jsme si mysleli, že běží srnky, ale z poza kopce se vyřítil ovčák, a radostně běžel k nám. Začal nás oblizovat, a bylo vidět, že je šťastnej, že našel nové kamarády. Asi po pěti minutách se na kopec vyškrabal páníček, jazyk měl až na zem a snažil se hafíka přivolat. Pejsák nakonec poslech, a my jsme přišli o kámoše na cesty. Hřib byl zajímavej, ale když to srovnám s výletem na Kokořín… 😊. Pak jsme se přesunuli k rybníku, kde jsme si v bufíku dali malé občerstvení. Dále jsme pokračovali do bývalého čedičového dolu Kernberg (česky Rotava). Následně jsme navštívili hřbitov z 1. světové války v Jindřichovicích. A pak už následovala cesta domů. Dnešní den jsme udělali rekord chození, a sice 22873 kroků.
4. srpna 2024
Je neděle, dáváme si snídani, a po snídani začínáme balit. Pomalu opouštíme penzion, ale nejedeme rovnou domů, jedeme se ještě podívat na čedičové varhany. Byly pěkné a procházka k nim byla taky pěkná. Dále jsme navštívili zříceninu hradu Kernberg (Rotava), která byla už hodně opotřebovaná, a navíc tam měli takové divné časy na prohlídky, takže jsme si ho prohlédli z venku a pokračovali jsme směrem k domovu. Cestou jsme se stavili na statku Bernard, který leží kousek za Sokolovem, na opět luxusní oběd. Ale z venkovního sezení jsme museli prchnout do restaurace, protože mi vosa odnesla knedlík. No, a pak už následovala přes pečovatelák cesta domů. Jo, super víkend!
Kdyby se někomu text zdál takový kostrbatý, tak jsem to diktoval přes AI do Wordu…
A nějaké fotky jsou TADY.