Dnešní dopoledne bylo velmi podobné tomu včerejšímu. Nejdříve se válíme u bazénu, já, nebo pod pergolou, Ivana, ale pak se balíme a jedeme do Porta do přístavu. Dnes to vyhrálo emhádéčko, protože jsme si nebyli jisti, kam uložit auto. Jdeme si koupit lístky nejdříve na zítřejší Capri, měli zavřeno, a pak ne dnešní Procidu. Protože to máme časově jen tak tak, hned se ženeme k trajektu. Tam nás zase ženou zpět, protože teď nejede trajekt, ale loď, která samozřejmě míří na druhý konec přístavu. Akorát zaparkovalo, když jsme dorazili. Tím, že se nenakládají auto, je zastávka strašně krátká. Během chvilky odrážíme. Na Procidu to je jen dvacet minut, takže žádný spánek. Po přistání se jdeme nedříve najíst do klidného kouta přístavu. Já klasiku, tedy špagety, a Ivana taky těstoviny, ale už netuším, jak se jmenovali. No co se dá dělat, měl jsem to zase lepší 🙂 . Pak se jdeme kouknout na starou vojenskou pevnost, která leží na vršku nad vesnicí. Když v tu nás dobíhá číšník z restaurace, že jsme nezaplatili. To se ale spletl, když narazil na Ivanu: „Che ne pensi di noi?! Sai chi sono??? Sono il direttore del catasto e, se volessi, vi comprerei tutti!“ No sklapnul, i já jsem zíral s otevřenou pusou, omluvil se a odplazil se zpět do restaurace mejt nádobí. Od pevnosti byl krásný výhled na přístav. A vlastně na dva, protože jeden byl na severní straně ostrova, a druhý na jižní straně. Pak jsme hledali nějakou uličku, kde měli být historické pomalované domy. I když jsme podle Googlu stáli přesně u nich, žádný barák tam nebyl. A nebyli jsme sami, kde je hledal. Pak jsme sešli zase do přístavu, koupili si zmrzlinu, a šli se kouknout k majáku na vjezdu do přístavu. Pak přijel náš trajekt, ano zpátky jsme jeli pro změnu trajektem, a frčeli jsme na Ischii. Tam jsme si tedy konečně koupili lístky na Capri. Pak už jsme počkali na bus, a jedem zpět do Barana. Ze zastávky rovnou k Gině, tentokrát na aperol a kafe, a samozřejmě acqua frizzante. A pak už domů, do bazénu, na víno a večeři. A samozřejmě na žlutej meloun…