Dnes vstáváme ještě včera, tedy v půl sedmé 🙁 . Vyrážíme totiž na pevninu, kde hodláme navštívit sopku a jezero v sopce pár kilometrů od Neapole. Do přístavu přijíždíme sakra brzo, tak tam skoro hodinu čumákujeme. Pak ale přijede trajekt, a my se naloďujeme. Je to jiný typ lodi, než byla ta, s kterou jsme na ostrov přijížděli. Takže do útrob lodi se musí couvat. Pak se ale odměňujeme cestou na otevřené palubě, kde jsou pohodlné lavice, na kterých se dá krásně ležet a opalovat se. A pak jsem se probudil v Neapoli 🙂 . Vyjíždíme z parníku a směřujeme do vedlejšího města Pozzuoli. Jede se po dálnici, takže paráda. Dojíždíme do města, sopku nacházíme docela rychle. Parkujeme nad sopkou, a krásně vidíme do kráteru. Sopka Solfatara je nejznámějším místem Flegrejských polí. Jde o kráter o obvodu dvou kilometru a průměru přibližně 770 metrů, na jehož dně bublá bahno a ze solfatar uniká sirná pára. Kráter vznikl před několika tisící lety a naposledy dal o sobě vědět na sklonku antiky, kdy láva ze Solfatary pohřbila město Pozzuoli. Mňo, jenže vstup do kráteru je zavřený 🙁 🙁 🙁 . Takže ho očumujeme jenom z venku, a pak přejíždíme do blízkosti jezera Lado Averno. V okolí nalézáme několik restaurací, tak si jdeme doplnit zásoby do břicha. V restauraci kujeme pikle, že bychom se na jezero vybodli, a přejeli třicet kiláků dál přes Neapol do Herculána. A tak jo, jedeme. Po příjezdu zjišťujeme, jak se to tu za těch šestnáct let, co jsme tu byli, změnilo, co se týče k přístupu k turistům. Podzemní parkoviště, občerstvení, záchody. A nebyl tam skoro žádný človíček. Prohlídce jsme věnovali poctivé dvě hodiny, bylo to super. Bylo sice horko, ale tím, že byly dostupné tekutiny, vůbec nás to nepoložilo. Opravdu pěkný! Po prohlídce jsme se usalašili v bufíku, protože jsme měli ještě čas před vyplutím. Pak jsme se vydali na cestu do přístavu. Jo, uznávám, že v Neapoli je hodně hustý provoz, ale mě to tak nevadilo, ale spolucestující byla z toho hodně špatná 🙁 . Ale do přístavu jsme dojeli v pohodě, a mizíme opět do bufíku. Pít se musí! Pak už následuje cesta trajektem. Při příjezdu do Porta jsme neměli kam zaparkovat trajekt, tak se nějakou dobu stálo v prostředku přístavu, než vymysleli náhradní řešení. Domů přijíždíme až v půl desáté. Večeře, jedna sklenička, a deník napíšu a v sobotu…