V půl osmé nás budí italská hymna. Zajímavý zvyk říkáme si, a spíme dál. Až později zjišťujeme, že mají dnes státní svátek. V klidu jdeme na snídani, pak se ještě poválet na pokoj, a pak vyrážíme opět pěšky vyzvednout si auto. Půjčovna je také u letiště, takže se vlastně pořád motáme kolem dokola. Máme Toyotu Yaris HEV, najeto šest tisíc. Vyrážíme do centra podívat se na hrad. Mňo, nebyl to dobrý nápad. Přeci jenom to státní volno přilákalo do centra všechny Italy, co bydlí v Neapoli a širokém okolí. Lidí mraky, parkoviště plná. Nakonec nacházíme jednu garáž, kam se nacpalo neuvěřitelné množství aut. Jdeme kolem hradu k přístavu, kde si dáváme pauzičku, a koukáme na lodě. Pak se vracíme do garáže, a přes tisíce lidí přejíždíme do našeho přístavu, který je asi o kilometr dál než ten, kde jsme byli na koukačku. Jsme tam brzo, tak se v klidu odbavujeme, svačinka, a čekáme na přijetí trajektu, a pak na povel k nalodění. Z lodi vyjíždělo přes třicet aut, na ostrov nás jelo asi dvanáct, a i turistů bylo málo. Cesta v pohodě, cestou stavíme na Procidě, a pak už jen kousek na Ischii. Přejíždíme do města Barano, kde máme sraz s majitelem objektu. Trochu problém s parkování, máme velké auto, pak jsme našli jakéž taktéž parkoviště, snad tam to auto ráno bude, a jeho pidiautem jedeme na barák. Ano, cestou musíme konstatovat, že tam by jsme se naším autem nedostali. Ubytujeme se, občerstvíme se, a jdeme pěšo do čentra. Jak už jsem psal, je svátek, všechno zavřeno, až na jednu malou vinárničku. Tak si dáváme víno, aperol, a ještě si kupujeme croissanty na ráno. Pak se vracíme domů, k večeři máme spaghetti al pomodoro, a já pak píšu deník…