Hurááááááááááááá!!! Jo, přesně takhle jsem ráno řval, když jsme na dovolený opět vstávali v sedm hodin! Rychlá snídaně, jen tak zlehka hygiena, přesun k autu a jedeme do Porta. Tam jsme si u přístavu vyhlédli parkoviště, které i přes den nabízelo volná místa. Teď už víme proč. Bylo placené 🙂 . Zřejmě i tady většina lidí chodí do práce zadarmo, tak by chtěla i zadarmo parkovat… Z parkoviště už je to jen pár metrů k lodi na Capri. Cestou tam sedíme na horní palubě, a necháme se ofukovat větrem, a pouštíme na sebe sluneční paprsky. Cesta trvá hoďku. Mumraj lidí v přístavu je neskutečný. Když nestojíte někomu na noze, tak vám na noze stojí auto nebo kufr. Samo, že nejdříve jdeme do baru na kafe a vodu, aby se rekreanti trochu rozptýlili. Pak už ani není fronta na lanovku, tak vyjíždíme do města Capri. Tahle lanovka jezdí po kolejích. V Capri přesedáme na autobus, a jedeme dál na Anacapri. Autobus staví hned u lanovky na horu Monte Solaro. Kupujeme si lístky, uděláme „myšku“ ve frontě, a jedeme na kopec. Tahle lanovka je sedačková. Jezdí se po jednom, ale kdyby se jezdilo po dvou, nebyly by dole takové fronty. Nahoře na hoře se to hodně změnilo. Je tam velký vydlážděný prostor kolem velkého občerstvení, kde je hodně místa u stolů. Super výhledy do okolí zůstali! Překvapuje nás, jak blízko je Sorento. Po vykoukání se a občerstvení se jdeme opět na lanovku, a jedeme dolů. V Capri plánujeme oběd, ale těch lidí jsou tam mračna. Uděláme fintu, a jdeme do druhé řady silnic, které se netáhnou kolem náměstí. A jo, míň lidí, a barů a hospod stejně. Do jedné zapadáváme, a dáváme si pizzu. To jsme ovšem netušili, že jako formu používají kolo od žebřiňáku. Ale byla tenká, a hlavně dobrá, takže jsme jí v pohodě slupli. Dolů do přístavu jdeme pěšky asi po tisíci schodech. Ale došli jsme, kolena vydržela. A protože máme ještě čas, kupujeme si bublinkatou vodu, a jdeme do stínu do přístavu očumovat ruch v přístavu. Pak připlouvá loď John B., my se naloďujeme, a frčíme na Ischii. Já si po vyjetí z přístavu lehám a usínám, a budím se při vjetí do přístavu v Portu 🙂 . A pak už pro auto a k Gině na aperol. Za celodenní parkování jsme platili pětikilo, takže úplný luxus. V Baranu jdeme do COOPu koupit základní potraviny a kapsičky kočkám, a pak k Gině. No, ta nás ale dneska vypekla, má zavřeno. No nic, pokračuje dál domů. A tady už klasika, stejná jako včera!