Na dnešní den, nebo aspoň na dopoledne, jsme si naordinovali válečku u bazénu či pod pergolou. Takže už od rána jsme měli na sobě plavky, a knížky byly připravené u lehátek. Jako v bazénu super, ale venku se to na sluníčku dalo vydržet maximálně dvacet minut. Ivana to asi po dvou vykoupáních vzdala, já asi po hodině a půl. Zalezl jsem do ložnice, kde klimačka udržuje stálou teplotu dvacetjedna stupňů. Tam jsem vydržel do špaget s tuňákem 🙂 . Tak byl poobědní odpočinek, a potom cesta na pláže pod námi, kde Ivana stopla bárku, a jeli jsme na druhý konec zálivu, do vesnice Sant Angelo, které se tu přezdívá kout Ischijského ráje. Jo, a je to pravda. Je to charakteristická středomořská vesnice se všemi barevnými domy posazenými na tufovém hřebeni hory, opírajícími se o sebe a s výhledem na nádherné panorama křišťálově čistého moře Ischia. Nejdříve jsme se šli juknout do přístavu, pak jsme si dali první italskou zmrzlinu, a šli jsme prozkoumat kus města. Daleko jsme nedošli, kousek od centra jsme zapadli do baru na kafe, colu a vodu. A k tomu jsme dostali malé kroasantíky 🙂 . Potom pokračujeme dál do kopce, až k místnímu kostelu, kde je jednak zajímavý hřbitov, a druhak hezký výhled na přístav. Pak se pomalu couráme k lodi, a vracíme se k nám na pláž. Tady čekáme na autobus, a jedeme do čentra naší části Barana, udělat nákup u staříčků v COOPu, a na aperol k Gině. A pak už jdeme domů, kde se nejdříve bazénujeme, pak večeříme, a píšu zápisky. Moc jsme toho dneska neprocestovali, ale i tak to stálo za to… Buona notte…