Než Ivana ráno udělala snídani, vytáhl jsem dron, a letěl jsem k blízkému poloostrovu udělat pár fotek. Vzdálenost něco málo přes dvanáctset metrů, viditelnost super. Jenže jak dostal povel domů, letěl někam jinam. Později jsem si uvědomil, že jsem odstartoval, aniž bych počkal, než si načte pozici startu. Takže super. Přivolal jsem Ivanu, a jen podle obrazu jsme se ho snažili navést domů. Ale pořád jsme neviděli náš barák. Pak jsem dostal spásný nápad. Na ovladači jsem ho vizuálně nasměroval na ten poloostrov, pak jsem ho otočil o stoosmdesát stupňů a letěl jsem směrem k nám. Ale pořád jsme ten barák neviděli. Až potom jsme ho uslyšeli, ale pořád neviděli. Ale když jsem dal plnej dopředu nebo nahoru, tak zřetelně bzučel. Nakonec ho Ivana uviděla, a bylo po problému. V pohodě jsem přistál na terase. Z toho plyne ponaučení: nikdy neodlétej, dokud se nepřesvědčíš, že si dron načetl souřadnice.
Pak tedy snídáme, a jdeme si pro auto. Jedeme do Porta. Tam nacházíme úplně super parkoviště. Dokonce máme auto pod střechou, takže po návratu nebude tak rozpálený. Jdeme směrem ku Aragonskému hradu, a cestou brzdíme v baru na kafe a pití. Pak jdeme přes násep k hradu. Kupujeme vstupenky, a hned za kasou koukám, že je tam vyražená štola do skály. Nikde žádná cedule, a jak tam tak pořád čumím, otočil se biletář a povídá, že je tam výtah. No nekecej! Tak jdeme asi sto metrů do skály, pak zatáčka ke strašidlu, a skutečně je tam výtah! Takže nahoru přicházíme odpočatí, a vůbec nejsme orosený 🙂 . Musíme uznat, že od té doby, co jsme tu byli naposledy, 16 let, tady hodně mákli. Okolí hradu, a cesty kolem něj jsou vydlážděny kameny, všechna místa jsou očíslovaná, a ke všem vedou směrovky. Je tu několik barů a spousta záchodů. Hrad obejdeme s tím, že dolů sejdeme po svých, ale nakonec nás cesta zavedla zase před výtah. Jedeme dolů, a pak pokračujeme do města, do přístavu. Ulovili jsme pidibus, tak jsme tam byli rychle, ale pečený! Tam jdeme okouknout, kde je kancelář společnosti Caremar, s kterou jsme na ostrov přijeli, a s kterou pojedeme v pátek na pevninu na výlet. Pak jsme se šli kouknout, kdy jezdí lodě na Capri. Když jsme ale viděli ty ceny, a to si myslím, že nejsme fakt žádný škrblíci, tak jsme zjistili, že ten ostrov nemusíme vidět. My jsme tu prodejnu lístků nemohli najít, tak zatím co Ivana kupovala v trafice lístky na autobus, já jsem ulovil servírku, a ta nás do pokladny společnosti, která jezdí na Capri zavedla. Pak se jdeme najíst. Celý rok doma, myšleno v ČR, doma jo, nejím těstoviny, protože těstoviny umí akorát v Itálii, a doma Ivana. Tady jsem si je dal s mušlemi, Ivana si dala lazaně. A k tomu spoustu pití! Pak už jdeme zase na autobus, a jedeme na parkoviště. Tam vyzvedáváme auto, a jedeme domů. V Baranu ještě jdeme do COOPu koupit nějaké drobnosti, a pokračujeme domů. Cestou jsme se chtěli stavit v baru Gina, kde jsme byli i včera, ale ukázalo se, že tu středy mají jako zavírací dny. A tak jdeme domů. Doma bazén, video hovor s Bobešákem a prohlídka apartmánu. Následuje večeře, a klídek…