Včerejší večerní vítr sliboval, že dnes nebude takové horko. No, ale starou Blažkovou… Od rána pařák jako prase, i když aplikace ukazovala „jen“ dvacetšest ve stínu. Jak už máme zkušenost z auta, tak ve skutečnosti to bývá mezi dvacetidevíti až třicetidvěma stupni. A tak po snídani zůstává Ivana pod pergolou, já si lehám do stínu k bazénu, a oba si čteme. Jenže pak se slunce posune tak, že už dosvítilo i na mě, takže také prchám pod pergolu, a jen občas se skočím smočit. Takhle vydržíme až do oběda, a po obědě taky 🙂 . Někdy po třetí sestupujeme k pláži, a vydáváme se k lázním Terme di Cavastura. Chybně jsem slyšel Kámasútra. Lázně Terme di Cavascura mají bohatou historii sahající až do starověku. Již Římané využívali zdejší termální prameny pro jejich léčivé účinky, o čemž svědčí archeologické nálezy. V 18. a 19. století byly lázně oblíbeným místem evropské aristokracie, která sem přijížděla za relaxací a léčením. Dnes jsou Terme di Cavascura známé především pro své přírodní termální jeskyně a prej mají  blahodárné účinky na zdraví. Rozhodně nezpůsobují omládnutí, jak jsme na místě viděli u některých klientek 🙂 . Pak se vracíme na pláž Maronti do jednoho báru, odkud je hezký výhled na pláž a na kafe. Protože Bobeš furt hučí, že neposíláme žádný fotky, tak mu videohovorujeme, ale síť je slabá, a má kostičkovaný vlny. Tak se vracíme ke klasickému hovoru. Dopijeme kafe, jdeme na autobus, pak do COOPu, a k Gině na aperol. A pak už to máme kousek domů. No a zase klasika. Bazén, víno, večeře, víno, meloun, zápisky a krmení koček. Už máme dvě, zřejmě se to mezi nimi rozkřiklo. I když, máme tady (tady = Neapol, Herculáno, Ischia) zkušenost, že se tu o divoké kočky hezky starají. Nechají je vykastrovat, a pak je jezdí krmit, a vozí jim vodu. Palec nahoru!