Sobotní ráno je kruté… No ale, když jsme slezli dolů, byli jsme jak v Jiříkově vidění. Všechno uklizené, prostřená italská snídaně, hrálo italské rádio. To je prostě náš Bobeš!!! Po snídani jdeme ještě do lesa vyvětrat pesany, aby se jim cestou domů hezky spalo. Po návratu balíme, uklízíme a stěhujeme věci do aut. První odjíždějí kluci z Prahe, pak my s Bobešem. My se stavujeme ještě v Děčíně na oběd, a pak už rovnou domů. Po najetí na dálnici pršelo jako blázen, ale než jsme dojeli domů, bylo zase hezky. Tam nás vítala babička, která vzorně zalévala kočky, a krmila kytky. Tak nějak to říkala 🙂 . Vidlemi jsme přeházeli oblečení do pračky a já jsem vypustil sekačku. A pak už byl nějak večer…