Nějak to tu strašně letí, vůbec nic nestíháme… Čtvrtek měl být takový poklidný den, kdy si vlastně pojedeme jen koupit víno k Františkovi do Bílovic. Jenže. Po té středeční oslavě, jsem ráno potřeboval napsat deník. Ten byl tentokrát nějakej vydatnej, a tak než jsem ho napsal, slunce už do nás na pergole pralo jako blázen. Tak jsme to trochu přeorganizovali s tím, že se naobědváme ve Velkých Bílovicích, a než pojedeme k Frantovi, půjdeme se podívat na Bílovickou slípku a dál ke kapličce Hradištěk, celým jménem kaple sv. Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana . No tak jo. Jenže já pako jsem si vzal ráno černý tričko, a to byl tedy masakr. Cesta tam ještě docela ušla, protože trochu pofukoval větřík. No ale u kapličky už to vypadalo jak na grilu. Ivana se schovala do stínu, a já poodešel s dronem na vzdálenější lavičku se stolem, abych mohl odtud vystartovat. Látal jsem něco přes deset minut, a bylo to hotové peklo. A čekala nás cesta zpět ke slípce něco přes kilometr a po planině, kde si nás slunce naložilo na pekáč! Do auta jsme dorazili úplně k.o., teploměr ukazoval 33 stupňů ve stínu. Masakr. K Frantovi dojíždíme ve stavu, jako bychom jeli z Afriky. Dali jsme si kafe a vodu, ale že by to nějak pomohlo, to zrovna ne. Pak na mě přišlo strašný spaní, a myslel jsem, že spadnu ze židle. Tak jsme šli nakládat  víno, abych se trochu probral. Pak jedeme zpátky na sklípek, kde si oba dáváme ledovou sprchu. Následuje chvilka odpočinku, a jedeme nakládat víno tady v Búdách k Mrákovi, se kterým jsme byli už domluvený. Tam něco koštnu, pak sjíždíme dolů na parkoviště, a jdeme na základnu k paní Tesaříkové, tam sice víno nenakládáme, ale alespoň ho objednáváme. No a pak už domů na véču, a tentokrát nesedíme pod pergolou, ale zalézáme do sklípku. Myšleno tedy do obytné části, ne do sklepa.