Dnešní den začal ve znamení odpočinku, protože oba dva jsme tak trochu hodně k.o., a snažíme se to léčit volně dostupnými prostředky, ale moc to tedy nezabírá. Já dopisuji deník, Slondo si užívá knížku a houpačku. Nakonec se tedy vykopeme a jedeme do Šardic, kde je památník k důlnímu neštěstí v roce 1970, kdy přívalové deště zaplavili místní důl, a zahynulo 34 horníků 🙁 . Jo, řekli jsme si, to dáme. Auto jsme nechali ve vsi, a jdeme něco přes kilásek k pomníku. Tam zjišťujeme, že ještě existuje areál bývalého dolu, kde je ještě jeden pomník. Tak je to jasné, a pokračujeme další dva kiláky. Jo a skutečně. V areálu sice podniká nějaká firma, ale pár původních budov tam skutečně stojí. Pofotíme, natočíme, a vracíme se zpátky do vsi, kde si dáme oběd, a pak vyrážíme domů. Cestou ještě vracíme do hospody tácy od oslavy, a jedeme do sklepa. Už tak dlouho jsem se netěšil domů jako dnes. Byl jsem úplně chcíplej, a Ivana jakbysmet. U sklípku vidíme, že naproti je Míra, tak jdu domluvit, kdy si odneseme vína. Jenže… Oni jsou prostě jiní. Když neochutnáte, tak je urazíte. Ochutnávali jsme Frankovku od roku 2024, 2023, 2022 a skončili jsme v roce 2014. Doplazil jsem se domů, ne kvůli alkoholu, ale prostě jsem byl totálně vyčerpanej, vzal jsem si nějakou meducínu, co Slondo koupil, a padl jsem za vlast. Když jsme se po čtvrtý vypravovali na rozhlednu Vyšicko, tak jsem se hodně rozmejšlel, jestli vůbec půjdu. Nakonec jsme vyrazili, ale bylo mi fakt mizerně. Pak nějak zázračně zabrala ta meducína, a k rozhledně jsme dorazili. Ale pořád to nebylo ono. Vypustili jsme dron, dali si kafe, a až cestou dolů jsem se dostával zpátky do formy. A když Sloník zavelel, že jdeme k paní Tesaříkové, dnes už k Jarušce, do sklípku, tak samozřejmě souhlasím. A hned bylo na světě líp. Popijeme, pokecáme, ale pak se začali množit lidi, protože zítra je vinobraní, pomalu se balíme a jdeme k nám do kopců. Poprvé sedíme na terase pod pergolou, a oba si tu unisono chrchláme. No, snad to příští rok bude lepší…