Dopoledne mám krátké volníčko, a pak už nasedám do automobilu a vyrážím směr Brno. Mířím k nádraží do obchodního centra, kde odstavím auto, a budu čekat na Ivanu, která je ve vlaku z Prahe. Má chvilku zpoždění, ale nakonec se šťastně shledáváme po čtyřech dnech odloučení 😀😀😀. Jdeme na oběd, a pak už se přesouváme na Žlutá kopec, kde nehraje Žlutý pes, ale jsou tam umístěny vodojemy. Nejdříve trochu historie: Stavba Vodojemů Žlutý kopec souvisí s prudkým rozvojem Brna ve druhé polovině 19. století. V té době došlo k odstranění hradebního systému a rozmachu města co do velikosti i počtu obyvatel. Zajištění nezávadného zdroje pitné vody tak bylo zcela nezbytné. Novým vodním zdrojem se stal tzv. pisárecký vodovod čerpající vodu z řeky Svratky. Vodovod postavil vítěz mezinárodní soutěže, anglický podnikatel Thomas Docwry, který vytvořil vodárenský areál po vzoru britského systému. Voda byla čištěna ve třech biologických filtrech a čerpána do dvou tlakových pásem s vlastními vodojemy. Vyšší tlakové pásmo zřídili stavitelé na Špilberku a mělo dvě menší nádrže. Nižší tlakové pásmo zasadili do východního svahu Žlutého kopce. Postupně tady vznikly tři objemné vodojemy – dva cihelné a jeden betonový se dvěma nádržemi. Kvalita vody v pisáreckém vodovodu přestala rychle k pití vyhovovat. Koncem 19. století započaly práce na stavbě nového vodovodu z Březové nad Svitavou, který byl uveden do provozu v roce 1913. Pisárecký vodovod i přesto fungoval dalších 84 let jako zdroj užitkové a průmyslové vody. A teď něco ze současnosti: Definitivní konec činnosti přišel v roce 1997, kdy byly Vodojemy Žlutý kopec odstaveny, vodárenský areál na ulici Tvrdého opuštěn a na trojici monumentálních staveb se postupně zapomnělo. V roce 2014 byly dokonce určeny k likvidaci. Po uveřejnění jejich fotografií se o vodojemy ale zvedl nebývalý zájem a začalo se uvažovat o jejich novém využití. V roce 2019 byl celý areál na Žlutém kopci Ministerstvem kultury České republiky prohlášen za nemovitou kulturní památku. Podařilo se ho tak zachránit před zničením, postupně citlivě zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti. Do nejstaršího vodojemu se mohli první návštěvníci podívat v létě 2020. Prostory vzbudily velký ohlas také u filmových společností, které chtějí využít neobvyklost a monumentálnost nádrží ve svých projekcích. Současně začali odborníci zkoumat i druhý cihlový vodojem. Monumentální nádrž s pilíři, vysokými arkádami a fragmenty armatur působila dojmem bizarního chrámu. Nasvětlený v celé své kráse se zpřístupnil veřejnosti díky pohodlnému schodišti v roce 2022. Následovala citlivá rekonstrukce betonové nádrže, která se zachovala ve velmi dobrém technickém stavu. Celý areál včetně revitalizovaného parku se otevřel na jaře 2024. Prohlídka komplexu vodojemů byla opravdu famózní. Jednak nás návštěvníků bylo pět, a jednak průvodkyně měla obrovský přehled, a dokázala brilantně odpovídat na všelijaké dotazy. Na závěr prohlídky proběhla laserová show. V tom největším a nejmladším vodojemu byla velice luxusní ozvěna, která trvala prý dvě minuty, ale pro člověka byla slyšitelná minutová část. No, ale i to je pěkný! Poděkujeme a vyrážíme dál, do obce Křtiny, kde stojí další ze Santiniho skvostů, a sice kostel Jména Panny Marie. Ten byl vybudovaný během první poloviny 18. století, avšak Santini se jeho stavby nedožil. Po prohlídce kostela a jeho okolí se vydáváme zpět do Mutěnic. Lehce povečeříme, a jdeme do sklípku. Tam se zdržíme až do setmění, ale pak už pelášíme rovnou domů. Následuje chvilka čtení, zápisky odkládám na další den.