Od rána slunko, a tak hned po snídani vyrážím na okružní pochod. Říkal jsem si, že čím dříve vyrazím, tím dřív se budu moct ukrýt ve sklepě před horkem. No, skoro se to podařilo, ale už před jedenáctou bylo fakt vedro. Ještě, že mě Ivana už z domova vybavila "breckem" přes rameno, ve kterém sem si táhnul víno. Vlastně ne, vodu. Víno bylo včera! Už večer jsem si naklikal do mapy trasu. Vycházela na osm kilometrů, tak by to mělo být v pohodě. I když tady se chodí jinak než ve Frantovejch. Tam přeci jenom ty kilometry přibývají lépe, když se jde po rovině. Tak největší převýšení bylo od sklepa k rozhledně. Ale, udělali tam asfaltku, tak jsem ten kopec téměř vyběhl. Tedy ne, že by se ten stoupák ztratil, ale šlo se o hodně lépe než po kamenité cestě. Tentokrát již byla rozhledna zalitá sluncem. A údolí s vinohrady též. Inu, zlatá hodinka! Kousek od rozhledny vznikla nová osvěžovna s velkým zázemím. Samo že byla v týdnu zavřená, takže jí míjím a pokračuji dál podle plánu Pod Dubňanskú Horu. Není to kopec, je to jméno vesnice. Cestou míjím jednak spousty sklípků, a jednak spousty sklípků v rekonstrukci i ve výstavbě. Na konci vesnice opouštím silnici a přecházím mezi vinohrady, skleníky a pole i políčka. Právě z jednoho takového políčka, na které jsem ještě neviděl, protože bylo výš a bokem, jsem slyšel spousty nadávek a bědování. Když jsem k políčku dorazil, zjistil jsem, že se tam vyorávají brambory. Tři chlapy, a čtyři nebo pět ženských, ve věku kolem sedmdesáti i starší. Ženy nadávali nejvíce. V zásadě šlo o to, že už nikdy brambory sázet nebudou. A že toho, kdo je na vyorávání přemluvil, pošlou příště do pr****, že se mu na to můžou vy****, a tak podobně. Tak jsem je raději rychle minul, abych nedostal náhodou bramborou, a pokračoval jsem dál k Jarohněvickému rybníku. A od něj pak dál zpátky do Mutěnic, viz poslední obrázek. Po návratu jsem hodil spršku, a vydal jsem se dolů na oběd. Cestou z oběda jsem se stavil pro borůvky a nákup. Konečně otevřeli průjezdní silnici. Pak se jdu do sklepa trochu se natáhnout. Fláknul jsem sebou na terase, ale slunce bylo neodbytné, a tak jsem zalezl domů. Po odpočinku následovala káva a psaní zápisků. Potom jsem se stavil u kámoše ve sklípku, a od něj jsem pokračoval do vesnice do Vincúrovic sklepa. Tam jsem vydržel do půl deváté, a pak už následovala cesta dom...