Nevím jak kdo, ale já byl vzhůru ve tři hodiny SFO času. Což o to, to já se takhle občas vzbudím, ale během chvilky zase usnu. Dneska se však na mě podepsal jet leg jako vepř. Už jsem prostě neusnul. A přes den jsme nebyli na hotelu, tak jsem to ani nedohnal. Ale po pořádku. Z postele lezu kolem půl deváté, snídaně, dneska holení, a pak hned vyrážíme do terénu. Dneska je teda mega hnusně. No ale, lyže necháváme na hotelu. Tramvají linky F jedeme do přístavu. Vystupujeme na mole 33, odkud nám pojede parník na Alcatraz. Jen okoukneme, jak to tam chodí, a pokračujeme dál k molu 39, kde jsou různá bistra, kavárny, palačinkárny, prostě kde to žije. Celé městečko kolem mola v klidu projdeme, a pak se usadíme v jedné osvěžovně, kde si na závěr prohlídky dáváme palačičinky a kafe. Pak už se přesouváme zpět k molu 33, kde pomalu začíná nastup na loď. Sedíme na horní palubě, abychom měli přehled po cestě. Jsou pěkné mraky, ale oblačnost se pomalu zvedá. Vyfasujeme audio průvodce a vyrážíme na obhlídku celého vězení. Nejvíc se nám ale osvědčilo, když jsem vyfotil informační cedule s podrobným popisem, a chytrá a umělá nám to pěkně přeložila. Takže audio průvodce posloucháme jen na půl ucha. Nejdříve procházíme "pomocné a podpůrné" budovy vězení. Pak nahlédneme do krámu se suvenýry, a pak už jdeme do vězení. No tedy, být tam pár let zavřený v chlívku dvaapůl krát dva metry musel být zážitek. Postel, stolek, židle, umyvadlo a záchod. Izolace pak byla doplněná ještě pevnými dveřmi, tak člověk, zločinec, byl celý den ve tmě. Nevím, kolik tam bylo cel, ale byly ve třech patrech nad sebou. Prostě hnus, ale nijak mě to nerozhodilo. Ti vězni tam byli za nějaký průser, tak prostě za to pykali. To prohlídka Terezína mi zkazila náladu na několik dní. Po prohlídce cel jsem doprohlídli ještě zbytek ostrova, a pak se po třech hodinách vracíme na loď, a jedeme zpět do San Franpsiska. Z přístaviště jedeme tramvají do muzea tramvají. Ale byla to jen taková malá místnost spíše se suvenýry, a s partou nadšenců. Ale Českou republiku znali, a Škodovku taky. Tak jsme vlezli zpátky na tramvaj, a popojeli jsme stanici na kabelovou tramvaj. Tou jsme jeli necelých deset stanic do muzea kabelových tramvají. A tam mi spadla tedy huba na zem! Nebylo to totiž jen obyčejné muzeum, ale byla to zároveň funkční strojovna pro všechny trasy cable car. Sem se sbíhala lana ze všech tratí z města, kde tyhle tramvaje jezdili. Prostě funkční strojovna!!! I tady nám chytrá a umělá přeložila a vysvětlila jak a co funguje. Prostě paráda. Po prohlídce jdeme do čínské čtvrti na na oběd. A po obědě jdeme pěšky na Union Square, kde Ivana chtěla provětrat kartu, ale nakonec k ničemu nedošlo. A protože už se blíží šestá, a my byli od devíti v terénu, jdeme do sámošky pro nějaké jídlo, a vracíme se na hotel. A pak už jako každý den na každé dovolené. Někdo si čte, a já píšu deník 🙂 .