Celou noc běží klimačka, tak se spí jako na zámku. Ráno je trochu zataženo, ale horko je stejně. Po snídani, a chvilku odpočinku vyrážíme na Venušinu vyhlídku, vzdálenou asi dvacet kilometrů od domu. Je to taký ostroh, nebo jak se tomu říká, co vybíhá do moře. Prej se tam jezdí fotit východ i západ slunce. No, my fotíme palmy 🙂 . Mraky se už rozehnaly, začíná sauna. Jdeme se projít po okolí, a pak kotvíme u bufíčku na kávu. Po prohlídce se nejdříve snažíme směrovat auto do kopců, ale ne, a ne, se tam trefit. Pak jsme si vzpomněli, že ten hošan, co nám půjčoval auto říkal, že tu mají mizerný signál GPS. No nevadí. Vyrážíme k domovu s tím, že se cestou stavíme v Carrefouru pro zásoby. Když jsme zastavili na rozpáleném parkovišti, a otevřeli dveře od auta, dostali jsme od horka takovou pecku, že nás to vrazilo zpátky. Ne, vážně. Třicetčtyři ve stínu při stopadesáti procentní vlhkosti je fakt už moc. Přeběhli jsme do krámu, nakoupili a tradá domů. Doma zlehka obědváme, a vyhlašujeme poobědní pauzu. A samozřejmě testujeme místní bazén. Ve čtyři vyrážíme na odpolední výpravu. Stále chceme do hor. Navigace nás zase zavedla někam jinam než byla nastavená, tak jí vypínáme, a jedeme podle "citu". No, jenže po chvilce skončila zpevněná cesta, místo zděných domů plechové či dřevěné boudy, a bubáci. Spousty bubáků, volně pobíhajících psů a vraků aut. Ale stoupáme. Začalo lejt, a my další cestu vzdáváme. Otáčíme se, a pomalu sjíždíme do civilizace. Auto nasměruju bez GPS do hor a jedeme. Nejdříve na trojku, pak na dvojku, a ke konci na jedničku. Mít vzadu kufry, tak se převrátíme. Na jedné rovnější plošině auto odstavujeme a pokračujeme do kopce pěšky. V těch prudkých svazích jsou desítky nových domů. Z cedulí se dozvídáme, že se jedná o pokus vrátit obyvatele zase zpět do hor. A musíme uznat, že to tu mají fakt pěkný. A ten výhled!!! Když jsme jim to okoukli, vracíme se domů do údolí. Odkládáme auto, a jdeme se podívat na místní pláž. Jenže... Už je pomalu půl šesté, slunce zalezlo, a začíná se rychle stmívat. Tak se zdržíme jen chvilku a vracíme se domů. Cestou se ještě koukneme do restauračky, která je kousek o d nás, jestli mají pivky. A holčina říká, že nemá. Ale nevíme, jestli jen dneska, také tu mají svátek, a v marketu alkohol neprodávali, a nebo jestli ho nemají vůbec. Zítra to musíme prozkoumat. Jdeme tedy domů, a než se zakousneme do večeře, hupsneme do bazénu. A pak už každovečerní klasika...