Ráno otevřeme oka, a do ložnice nám načuhuje slunec. No jupí! Posnídáme, pokecáme, tedy Ivana s paní domácí, rozmazlíme jim psa, a vyrážíme na výlet okolo ostrova po směru hodinových tlapiček. No teď už víme, že to byla chyba. Samozřejmě jsme na Flightradaru viděli, že přes sever ostrova bude ještě putovat tropickej déšť, ale po ránu to člověku nemyslí úplně nejlíp, protože vlastně pojedeme přímo proti té frontě. Jasně, teď by se dalo napsat, že kdyby jsme jeli obráceně, bylo by to lepší, protože bychom jeli vlastně za frontou. Teď už víme, že nebylo. Ale od začátku. Pár kilometrů od od domova zjišťujeme, že nemáme ani jednu pláštěnku, a o tom super deštníku, co máme na baráku, ani nemluvím. Operativně zastavujeme v jednom marketu, a kupujeme náhradní set. Pak pokračujeme dál na západ ostrova, a pak se stáčíme na sever, přímo proti té frontě. Ještě, než začalo úplně lejt, se stavuje u jedné pláže, kde déšť nedéšť, jezdili po vlnách serfaři. Ale ty vlny nebyly moc velké, tak jezdili jen na břiše. No škoda, že jsem si nechal prkno na baráku. Začalo lejt, tak skáčeme do vozu, a přejíždíme ke Třem kaskádám. To už vlastně plaveme, a já řídím kormidlem. Ivana hlídá kotvu, a když se přiblížíme k parkovišti, uvazuje auto k molu. Dáváme pauzu, a jíme první část zásob. Asi po půl hodině, jsme se rozhodli, že déšť nedéšť, vyrazíme k těm třem vodopádům. Proti nám se valí voda, a my zdálky vidíme jeden z nich. Opravdu úchvatné! Té vody, co jím protéká. To budou fotky. A prd! Když přijíždíme k parkovišti, místní Ferda akorát natahuje řetěz přes cestu, že dál je to nebezpečné. Otočíme tedy kormidlo, a sjíždíme dolů k moři. Pokračujeme dál v jízdě kolem ostrova, a zastavujeme v parku Atioropaa. Jsou tam pěkné palmy i kytky. A sníme poslední část jídla. Chvilku tam očumujeme, a pokračujeme dál. U silnice vidíme krásný vodopád, tak zastavujeme a fotíme. U paty vodopádu je jedna socha tiki. Pak pokračujeme dál. Jedeme kolem jednoho místa, kde se sesunulo kus podmáčeného svahu. A údržba už toho bagry hodně uklidila, takže můžeme projet. Frčíme tedy dál. Asi za půl hodiny, to už jsme stočený k jihu, nás zastaví semafory, protože upadlo kus podmáčené silnice, a provádí se rekonstrukce. Pokračujeme dál a asi po deseti minutách je ale přes cestu zábrana, viz titulní obrázek, a cesta bez náhrady končí. Vzadu vidíme, že velké stroje odklízejí zasypanou silnici hlínou, kamením a velkými stromy. Je vidět i svah, ze kterého se to celé asi v noci utrhlo. Tak to nebude do hodiny uklizené ani náhodou, a kdo ví, jestli do zítřka. Mám hlad. A tak se otáčíme, cestu kolem ostrova přerušujeme, a vracíme se zpět. Což by asi nebylo tak strašné, kdyby se nejelo po té samé cestě. Hodinu a půl. A jo to vracení po původní silnici nemám tak rád!!! Pravda, byla tam možnost švihnout to napříč ostrovem přes hory, ale Ivana mě přesvědčila, že to není dobrá nápad, když se podmáčené svahy trhají. No dobrá, tak tedy hodinu a půl pojedu šedesátkou... Mám hlad. Po příjezdu do města nakupujeme proviant, a konečně se najím. Cestou domů se stavujeme v nedalekém parku u moře. A pak už rovnou domů. Venku je takové dusno, že i pes má plavky a kolem krku ručník...

TADY je odkaz na mapu, kde jsou navštívená místa (hnědá kapka), místa, která plánujeme navštívit (zelená kapka), a dvě trasy...