Pondělí – 3. den

Pondělí – 3. den

Dneska ráno, přesně dle domluvy, přijíždí taxík, a jedeme pár kilometrů od hotelu podívat se na Lady Budha. Opravdu to byl kousek, a kousek do kopce. Ovšem jít těch pár kiláků pěšky a do kopce v tom vedru bychom asi nedali. Vylezeme z tága, a venku je pec 🙁 . Je tam docela dost lidí, ale socha je nádherná, bonsajový park také luxusní a pagoda jakbysmet. Budha, ta Budha, je vysoká 63 metrů, a průměr lotosu je 35 metrů. Z místa je krásně vidět město, a hlavně na záliv, včetně ostrovu Son Tra. V dálce jsou též vidět Mramorové hory. Po asi hodině a půl se ploužíme k autu. Potí se nám i brejle a boty. Po příjezdu na hotel mažeme rovnou na střechu do bazénu. Tam vydržíme asi do třech, pak se přemísťujeme do pokoje, který už je vychlazen na pětadvacet stupňů. Asi po hodině jsme už schopný i chodit, tak si děláme kafe, a jdeme se vyvalit na balkón, odkud sledujeme rybáře a lidi na pláži. Ven se odvážíme až před pátou. Podíváme se na úlovky vytažené z moře a jdeme necelé čtyři kilometry po pláži mezi lid. Než uděláme otočku na hotel, stavujeme se v baru na mojito. To bylo dobrý, ale těch čtyřicet reproduktorů kolem už ne! A tak to vypijeme a vyrážíme k hotelu. Cestou se samzřejmě stavíme na večeři a ve večerce. Stejně jako u nás v Česku, i tady mají večerky Vietnamci 🙂 🙂 🙂 . A pak už hotel, a večer strávený jako vždycky!

Fotky TADY.

Neděle – 2. den

Neděle – 2. den

Dnešní den jsme vyhlásili jako den odpočinkový. Ale… Po snídani jsme se rozhodli, že se vyvalíme na pláž, a budeme lenošit. Jenže už bylo dvacetosm stupňů, tak jsme se báli, že se spálíme, a proto jsme se vydali mořem směrem doleva od hotelu k přístavu. Cestou Ivana sbírala mušle. Pak uviděla docela hezky barevný kámen, tak ho chtěla vydloubnout z písku, ale kamen vytáhl nohy, Ivana zařvala, a kámen se ztratil v moři. Krab jako prase! Šli jsme dál, já frajersky bez trička, a teplota se už přehoupla přes třicítku, a to ještě nebylo jedenáct. Ale hezky foukalo, tak se šlo pěkně. Jo, ty teploty jsou samozřej měřené ve stínu. Na pláži bylo nejméně stočtyřicetšet stupňů. Pláž, po které jsme šli a je kolem nás, je podle Forbes a australského The Sydney Morning Herald mezi desítkou nejlepších pláží na světě. Cestou zpět jsme se stavili na obídek, a pak směr hotel. Nešli jsme ale na pokoj, nýbrž k bazénu do posledního patra, kde jsme strávili poobědní siestu. Po páté opět vycházíme, ale tentokrát na druhou stranu, ne po pláži, ale podél ruzných restaurací, kterých je tu opravdu hodně! Není už takové dusno jako bylo včera, a fouká příjemný větřík. O proti včerejšku je dnes venku hodně lidí, restauračky i pláže jsou plné i takhle navečer. Pak prudká otočka, a vracíme se k hotelu. Cestou brzdíme už v jednou odkoušené restauraci, kde si dáváme grilované krevety, a zapečené ústřice. Jedny se sýrem, druhé s cibulí. Celkem jich je dvě kila. Samozřejmě i s budkama. No, jsou úplně čerstvé, loví je přímo z akvárka před nami, a hlavně rybáři jsou asi dvěstě metrů daleko. Neskutečný rozdíl mezi čerstvou potvorou a mraženou. A taky nesmíme zapomenout na cenu. Ústřice tady vychází na deset našich kaček, a ne minimálně na devadesát jako v Praze. Během večeře jsem objednal u “našeho” taxikáře (ano ochočili jsme si zde taxikáře – myšleno opravdu v dobrém) odvoz na zítřejší výlet. Po večeři již následuje cesta na hotel, a večer jako každý, snad jen s tím rozdílem, že se dneska snad dostanu do postele dřív než před půlnocí.

A fotky jako vždy TADY.

Sobota – 1. den

Sobota – 1. den

Let, dáli se tomu tak říkat, z Hanoje do Da Nangu trvá hodinu a čtvrt, takže žádné jídlo, jen voda. Taxikář, co na nás tady čeká nás kontaktoval již včera, a dneska poslal fotku cedule, s kterou nás bude čekat 🙂 . Jdeme si pro kufr, a hned k východu, kde už chlapec čekal. I s tou cedulí… Sedáme do auta, a během asi dvaceti minut jsme u hotelu. Tentokrát ne v centru města, ale na pobřeží u pláže. Bydlíme v sedmém patře s balkónem na moře, a na pláž vidíme i z bočního okna. Ubytujeme se, jdeme se podívat na střechu na bazén, a jdeme se kouknout po něčem k jídlu. Na recepci dáváme ještě tiskovku, abychom zjistili, kdy drak na mostě chrlí oheň, a jak se tam nejlépe dostaneme. Pak se vydáváme podél pláže kouknout po něčem k snědku. A to byla náhoda, že narážíme na hospodu, kde dělají pořské potvory. Po hodně dobrém jídle se vracíme na hotel. Na osmou přijíždí taxík, a jedeme se podívat na dračí most. Cesta trvala asi deset minut. Na místě už bylo bambilión lidí, ale místo jsme našli dobrý. Ještě před začátkem sehnala Ivana víno a vodku 🙂 . No, a bylo to hodně zajímavé. Drak nejdříve měnil barvy, a posléze začak chrlit oheň a později pak vodu. Dost dobrý! Po skončení produkce se jdeme ještě projít po po nábřeží, a pak už píšu taxikáři, že pro nás může přijet. Cestou na hotel opět kecéme stylem “mobil to mobil”. A pak již následuje cesta na hotel a s vodkou na balkón 🙂 .

Fotky z druhé půlky dne jsou TADY.

Sobota – 7. den

Sobota – 7. den

Vstávačka jako vždycky, a lehce po deváté jdeme na poslední snídani v Hanoji. Normálně se nacpu jako vždycky, pak zpět na pokoj a hoooodně pomalu balíme. Tágo máme objednané na jedenáctou, tak uvidíme. Chylku před jedenáctou jdeme na recepci. Slečna se nás ještě ptá, jestli máme všecho, a pro jistotu posílá na pokoj pikolíka, jestli tam něco nezůstalo. Za dvě minuty jedenáct přijíždí taxík, recepční a taxikář se téměř porvali, kdo nám odnese věci do auta. Na letišti jsme během čtyřiceti minut. Hned se odbavíme, abychom nemuseli vláčet kufr, a jedeme na kafe. Pak se přesuneme trochu blíže ke gejtu, kde je také občerstvovací stanice, obědnáme pití a hodnotíme pobyt v Hanoji. Ani nás to nepřekvapí, že se oba shodneme, že to bylo super! Pak už míříme ke gejtu a do letadla. Odlétáme na čas, a to z Hanoje asi všechno…

Těch pár fotek z letiště a z letadla je TADY.

Pokračování z druhé půlky dne je zase TADY.

Pátek – 6. den

Pátek – 6. den

No tak jo, je zase ráno, a kdyby mě Ivana nevzbudila, spím do oběda! Dáváme snídani a plán je jasný. Chytneme me si rikšu a pojedeme kousek dál od nás na pagodu Tran Quock, která se nachází na ostrově východně od Západního jezera. Architektura pagody má harmonickou kombinaci majestátnosti a starobylosti s elegantní krajinou uprostřed klidu obrovského jezera. No a tím bych skončil, protože jsme tam přijeli za pět minut půl dvanácté a oni v půl zavírali. Dobře jim tak, zrovna jsem chtěl dát nějaký milodar budhovi. No nevadí. Vracíme se po cestě po které jsme přijeli o kus dál, kde má rodný domek strýček Ho. Mňo, pondělí a pátek zavřeno. A tak pokračujeme dál až k mauzoleu, kde strýček odpočívá. No, objekt není přístupný pro veřejnost :-). No a co, ještě je tu dům na jedné noze a budhistický chrám. Tam otevřeno mají, a v chrámu mají dokonce posvátného slona. Po prohlídkách nastavíme kurz hotel s tím, že se cestou někde nadlábneme. A trefili jsme super kuchyň. Porce akorát, a chuťově jako z jiného vesmíru. Po příchodu na hotel si chtěli holky na recepci povídat, ale přeci nějaká ta jazyková bariéra tu je, i když Ivana umí říct vietnamsky “dvě vstupenky”, na rozhovor to nestačilo, takže se hovor odehrával ve formátu “mobil to mobil”. Holky psali do překladače vietnamsky, a překládali to do češtiny, Ivana to četla, a já, protože neumím tak rychle psát, jsem to namlouval česky do překladače, a ony si to četli přeložené vietnamsky. Už dlouho jsem se takhle nezasmál! Po polední pauze opět lovíme drožkaře, a jedeme téměř stejnou vzdálenost jako dopoledne, ale na druhou stranu. Jedeme si prohlédnout Červenou řeku a Long Bien Brigdge. Od toho místa, co nás vysadil to byl docela slušný flák (dneska jsme nachodili přes sedmnáct tisíc kroků). Řeka obrovská, most také. Akorát by potřeboval, aby ho zbavili rzi. Zpátky na hotel jsme šli pěšky, a konečně jsme se naučili přecházet silnice při jejich provozu. Cestou se stavujeme na večeři, a pak hned na hotel, protože bude volat Honza od babičky. Hodíme si tedy jen věci na pokoj a jdeme na střechu k bazénu, a hlavně k baru. Volá Honza s babičkou, a dozvídáme se, že babička dělá velké pokroky v rehabilitaci. Tak si dáme mojito, a přesouváme se do pokoje. A zde již klasika. Někteří si čtou, jiní píší deník, a dělají fotky.

Fotky jsou opět TADY.