Jen kvůli přebírání auta vstáváme v půl deváté. V noci absolutní klid, letadla asi spala také. Dostáváme klíčky od auta, podepisuji papíry a je naše. Přesně na devátou přináší hostitel snídani: batáty s klobásou a s fazolkama, míchaný salát s pestem, pudink s maracujou a mangový džus. Ivana se nejdříve tvářila, že toho je hodně a že to nesníme, pak ale málem snědla i nohu od stolu. Po snídani připravujeme navigaci na cestu, a z několika programů vyhrává aplikace Mapy.cz se staženou mapou. A byla to dobrá volba. Naše první cesta vede na nejvýchodnější část ostrova na Baja da Abra, odkud vyrážíme na pěší túru na několik vyhlídek. Chvílema stoupáme, chvílema klesáme, cesty jsou místy kamenné, místy jsou dřevěné chodníky a schody. Ve stínu je dvacetpět stupňů, na slunci třicet. Lehce pofukuje větřík, a z nás začíná pomalu odkapávat pot. Ovšem za ty pohledy na oceán a rozeklané skály to stojí. Když jsme dost pokochaný, pomalu se vracíme k parkovišti. Tam stojí tři pojízdné bufíky, a v jednomz nich si dáváme kafčo a vodu. Po stejné cestě, jako jsme jeli tam, se vracíme zpět a stavujeme se v téměř opuštěném resortu Quinta do Lorde Resort, kde jsme mysleli, že si dáme něco do zobáčku. Bohužel v celém objektu funguje pouze pláž. Uzavření obrovského rezortu způsobil covid, a celý areál je nyní na prodej. Pokračujeme tedy na vyhlídku Ponta do Rosto, odkud jsou vidět skály nad mořem jak na východní části ostrova, tak na severní. Vy jsme vystoupali do výšky stopadesáti metrů. V průvodci ale slibují, že dál na sever jsou skály až pětset metrů nad oceánem. Tak uvidíme. Opět popojíždíme dál, a zastavujeme v přístavu města Canical, kde jsme si vyhlídli rybí restauraci. Já si dávám stejk z tuňáka, Ivana pak omeletu s krevetama. A obojí v hodně luxusním provedení. Potom se jdeme cournout do přístavu a pak podél oceánu. A pak už hup do auta a domů. Následuje sprcha a posezení na balkóně se čtením a psaním deníku. Je sedm místního času a my se jdeme kouknout do bufíku nedaleko nás, kde prý podle majitele Vládi perfektně vaří. Jo, a Vláďa je profesionální kuchař, tak mu věříme! A udělali jsme dobře. Objednáváme si „prego“, což z dálky vypadá jako hamburger, ovšem místo mletého masa je tam pořádná flákota z čuníka připravená jako sous vide, a pak jen na krátkou chvilku hozená na rozpálený gril. Na mase je pak sýr, salám, salát, žampióny, strouhaná mrkev, cibule… No prostě ňamka. Protože jsme se báli, že se zaprasíme, odnášíme si jídlo domů. Bohužel jsme ho snědli tak rychle, že jsem ho ani nestačil vyfotit. Tak to snad stihneme příště. A teď už opět na střídačku balkón a terasa, čtení a psaní deníku, víno…