Tak je pátek, musím na dopoledne do práce. Myšleno na katastr. Ivana se celý den binká doma, já musím dřít. Ale jak už jsem psal, byl jsem v práci jen na dopoledne, takže po jedenáctý jsem doma u stolu. Naobědváme se, a vyrážíme do Orlických hor. Navigace ukazuje, že tam budeme za tři a čtvrt hodiny, ale nakonec to děláme za dvě a třičtvrtě.. . Projíždíme Kostelcem nad Orlicí a dojíždíme k mlejnu. K Podhornímu mlejnu. Je to nově zrekonstruovaná stavba mající asi osm pokojů. Ubytováváme se, pak si dáváme piváka a zákusek a jdeme na prohlídku nejbližšího okolí. Cestou sice trochu sprchne, ale nás, staré trempíky to nepoloží. Je tu taky s náma rodina s dvouma dětma, který jsou hodný. Napsal bych jako naše, když byly malý, ale to by se dalo napadnout. Tak napíšu jako děti Habadů. U jídla jsou ticho, neřvou, všechno sní a pozor, dokonce pozdraví!!!! To mi udělalo stejnou .radost, jako když tu nejsou Němci. K večeři máme vynikající sekanou, a pak věneček s kávičkou. Já jí měním za čaj, a Ivana vlastně taky. Večer sebou praštíme do postele, a protože v TV, tak jako obvykle, nic nedávají, koukáme na noťasu na Dívčí válku od Ringo Čecha. A nebylo to vůbec blbý.