Ve čtvrtek v šest ráno vyrážíme. No, na dovolenou se člověk těší, ale to vstávání by mohlo být o něco později. První zpestření nás čeká ještě před odletem, protože doprava mezi GoParkingem a letištěm se neobejde bez komplikací. Nakonec jsme ale na letišti a jdeme zaparkovat do salonku Erste. Postupně dorážejí i kluci, Kuba a Míša, takže už jsme kompletní. Snídáme a připíjíme na Didinu. Tak, a teď už můžeme na dovolenou.

U letadla nás čeká další zajímavost. Je totiž „přebookované“. Přeloženo do češtiny, cestujících je víc než míst v lítadle, a společnost teď žebrá, jestli by někdo nechtěl letět později. No, zajímavý způsob podnikání. Nakonec letíme a samotný let je v pohodě. Jen nám nedají ani vodu. Takže doprava do Itálie splněna, pitný režim si musí každý vyřešit sám.

Po příletu už jde všechno hladce. Cesta z letiště je v pohodě a za chvíli jsme u našeho dočasného domova. Bydlíme na Via Toscanella 8, u náměstíčka Piazza della Passera. Máme třípatrový byt a hlavně perfektní terasu s luxusním výhledem na centrum Florencie. No paráda! Už jen kvůli té terase se sem vyplatilo přijet. Člověk by se mohl klidně usadit a koukat, jenže zatím máme v plánu koukat i zblízka.

Vyrážíme tedy na první obhlídku města, na oběd a taky nakoupit základní potraviny. A víno, samozřejmě. To se na dovolené také počítá mezi základní potraviny. 🙂 Pak se procházkou vracíme na byt a vyhlašujeme odpočinek. Ranní vstávání si vybírá svou daň, takže je potřeba něco dospat. Florencie nám snad zatím nikam neuteče.

Po odpočinku vyrážíme znovu, tentokrát na výpravu po nejbližším okolí. Nejdřív míříme k bazilice Ducha Svatého, tedy Santo Spirito. Bazilika tu je, Duch Svatý se ale neukázal. Asi měl jiný program. Kostel vznikl podle návrhu Filippa Brunelleschiho a stavět se začal v roce 1444. Takže už tady na toho ducha čekají docela dlouho. Pak si na náměstí Santo Spirito dáváme kávu. Já raději bez kofeinu, abych zase v noci nestrašil. Jeden nepřítomný duch pro dnešek úplně stačí.

Jo, a Ivana skoro celý den chodí v bundě. Já, Kuba, Míša a zbytek Italů si vystačíme s tričkem, ale Ivana má zřejmě vlastní klimatické pásmo. My jsme ve Florencii, ona je oblečením pořád ještě někde u ranního parkoviště v Praze. No nic, hlavně že jí není zima. 🙂

Pokračujeme na náměstí Pitti a cestou kupujeme první zmrzlinu. Bez ní by se příjezd do Itálie asi ani nepočítal. Náměstí vévodí obrovský Palazzo Pitti. Původně si ho v 15. století nechal postavit obchodník Luca Pitti, později se stal sídlem Medicejských a dnes v něm sídlí několik muzeí a galerií. Takže takový trochu větší byt s obrazy. My ho zatím obhlížíme zvenku a pak pokračujeme k řece.

Jdeme se podívat na Ponte Vecchio, slavný most přes Arno. Ten současný tu stojí od roku 1345 a po obou stranách má krámky. Dnes hlavně se zlatem a šperky, dříve tu ale bývali řezníci a prodavači ryb. Takže sortiment se za ta staletí docela změnil. Nejdřív se na most koukáme od řeky, později se po něm i procházíme. Pak už se pomalu vracíme uličkami domů. Nikam se neženeme, ono je tu pořád na co koukat.

Po příchodu jdeme znovu na terasu. Tentokrát už za tmy a je to zase úplně jiná podívaná. Město je krásně osvětlené, stejně jako uličky pod námi. Luxusní záležitost! My s Ivanou jíme doma, kluci vyrážejí do víru velkoměsta. Každý tedy zakončuje první den po svém. Za nás začátek dovolené parádní, jen tu vodu v letadle by příště mohli trochu vylepšit.