Ráno nás čeká poslední snídaně v našem florentském bytě. Dojídáme, co ještě zbylo v lednici, a pak balíme. Ještě poslední pohledy z terasy na město, a loučíme se s bytem. Nějak ty čtyři dny utekly… Na „našem“ náměstí si dáváme presso, protože bez posledního italského kafe přece odjet nemůžeme. Pak odnášíme kufry do úschovny, a vyrážíme ještě něco nachodit.
Stoupáme na náměstí Michelangelo. Výšlap stojí za to, protože je odtud perfektní výhled na celé město. Florencii máme pěkně před sebou! Zastavujeme se také u kostela San Salvatore, kde ale právě probíhá mše. Pak scházíme o kousek níž do baru na shake a kávu. Koukání na památky je zkrátka potřeba prokládat občerstvením 🙂.
Potom se přesouváme k pevnosti Belvedere. Dneska je pětadvacet stupňů, takže na nějakou říjnovou zimu to tady rozhodně nevypadá. Z pevnosti jsou perfektní výhledy na okolí i na celé město, a navíc tu mají super víno. Tak tohle loučení s Florencií nemá chybu!
Z Belvederu scházíme dolů k řece, a pak míříme opět do restaurace u domu spojovaného s narozením Boccaccia. Včera nás tam nakrmili tak dobře, že dneska není co řešit. Kuba mezitím dává tiskovku se servírkou 🙂. Kromě toho, že nám prozradila, že je z Ukrajiny, nám ukazuje i studnu, u které se podle místní historky Boccaccio narodil. Tak máme k obědu zase i trochu historie. A oběd? Stejně jako včera perfektní. Kdo umí, ten umí!
Pak už zbývá poslední část našeho výletu. Dopravit se na letiště. Taxi ani Uber o nás nemají zájem, takže se pěšky přesouváme na nádraží. Na letiště ale nepojedeme vlakem, nýbrž tramvají, která odtud vyráží. A funguje to parádně, během dvaceti minut jsme na letišti.
Kontrolou procházíme rychlostí blesku, a pak se usazujeme v salonku VIP Club Lounge. Název honosný, ale jídlo nic moc. Už to říkám dlouho, kam se salonky ve světě hrabou na ty na letišti v Praze. Tady by se od nich mohli něco přiučit…
Je půl sedmé a my už sedíme v letadle. Plánovaný odlet je v 18:45, tak si říkáme, že možná vystartujeme i dřív. Každopádně přesně ve 20:00 přistáváme v Praze. Teď ještě pro auto na GoParking, a frčíme domů.
Ve třičtvrtě na deset jsme doma. A taky v zimě. Ve Florencii pětadvacet, tady osm stupňů. Tak to je návrat do reality jako vyšitý 🙂. A tím náš florentský výlet končí.
V sobotu ráno vyrážíme k paláci Pitti a do jeho zahrad. Cestou si na jednom domě všímáme pamětní desky, která připomíná místo spojované s narozením Giovanniho Boccaccia. Tak dneska začínáme kulturou ještě dřív, než dojdeme k muzeu.
Pak už procházíme nádhernými zahradami Giardino di Boboli. Tady je opravdu na co koukat. Bohužel je ale velká část zahrad nepřístupná, protože se rekonstruuje. No, škoda. Co se dá dělat, projdeme alespoň to, kam nás pustí. Dojdeme až k pevnosti Belvedere a odtud se přes park vracíme k paláci Meridiana. Nakonec zahrady opouštíme a ocitáme se zase před muzeem.
Teď už je ovšem čas na jiný druh kultury. Oběd! Hledáme nějakou restauraci, ale v centru je všude narváno. Tak se pomalu vydáváme směrem k domovu a nakonec nacházíme perfektní restauraci jeden blok před naším bytem. A hlavně není narvaná až pod strop. Čirou náhodou jsme zase u domu s tou Boccacciovou deskou, kolem kterého jsme šli ráno. To jsme si mohli rovnou zamluvit oběd 😀. Jídlo je fakt dobrý. Já si dávám těstoviny s lanýžem a musím říct, že to byla opravdu luxusní záležitost!!!
Po takovém výkonu samozřejmě následuje povinný klid na lůžku. Přece nebudeme chodit celý den, když máme byt tak blízko.
Po odpočinku vyrážíme znovu ven, tentokrát k domu Galilea Galileiho. Pak pokračujeme přes řeku Arno k bazilice Santa Croce, u které je velké tržiště. Odtud se podél řeky pomalu vracíme přes Ponte Vecchio směrem k domovu. Cestou se ještě zastavujeme pro jídlo a pití na večer. A hlavně pro čerstvě vymačkaný pomerančový džus. Ten musí být!
Po příchodu domů si večeři servírujeme na terase. Tak, dneska už nikam nemusíme. Zahrady jsme prošli, něco z historie viděli, dobře se najedli, a teď už jen večeře a klid. Takhle nám končí předposlední den pobytu ve Florencii. Nějak to utíká...
Ráno snídáme doma. Pršut a mortadela, takže žádné velké vaření. Pak vyrážíme s Ivanou sami, bez kluků, na dopolední procházku po místních uličkách. Jenže cestou potkáváme bar, kde mají vystavené pěkné croissanty. No, takové se přece nedají jen tak minout. Jdeme tedy na druhou snídani. K pečivu si dáváme presso a cappuccino. Teď už jsme snad na dopolední courání připravení.
Chceme se podívat na zvonici u baziliky Svatého Ducha. Jenže nám říkají, že je v soukromých rukou a nepřístupná. No nic, dnes tedy začínáme památkou, na kterou se nedostaneme. Přes most Santa Trinita pokračujeme na náměstí Santa Trinita, kde stojí bazilika Santa Trinita. S těmi názvy si tedy moc práce nedali. Na druhou stranu se to dobře pamatuje.
Pak čekáme na kluky a už společně pokračujeme k paláci Vecchio. Před ním stojí David. Ne, není to Michal David, ale ten od Michelangela. A aby to bylo úplně přesné, venku stojí jeho kopie, originál je v Galerii Accademia. Takže Michal tu není ani tentokrát. Krátce nahlédneme i do muzea a pak pokračujeme dál.
Dostáváme se k Santa Maria del Fiore a obhlížíme ji zvenku. Ty památky jsou prostě úžasné! Při minulé návštěvě Florencie, v září 2013, jsme vystoupali i na její Giottovu zvonici. Nahoru vede 414 schodů a tenkrát jsme mysleli, že se nám roztrhnou plíce. V deníčku jsem tehdy přiznal, že posledních deset výškových metrů bylo hodně náročných. Výhled byl ale parádní. Jo, a cestou dolů jsme se pak škodolibě usmívali na ty, kteří se teprve plazili nahoru. Dneska si ji zatím prohlížíme pěkně ze země.
Jo, během dopoledne jsme taky koupili sprej na vyvraždění komárů. Ti totiž v bytě v noci prováděli nálety a nenechali nás spát. Terasu máme sice luxusní, ale noční letecký provoz v ložnici jsme si neobjednali. Takže s nimi bude potřeba trochu srovnat vztahy. Cestou domů se ještě stavujeme v trattorce na oběd a pak už jdeme bydlet a odpočívat.
Po obědě a odpočinku vyrážíme k bazilice Santa Maria Novella a její zvonici. Dopadlo to jako vždycky. Bazilika zavřená, zvonice nepřístupná. No, dneska nám ty věže nějak nejdou. To ale vůbec nebrání tomu, abychom si na náměstí dali luxusní tiramisu a kávu. A někteří, tedy já, ještě dvojku Chardonnay. Ke kultuře se člověk musí umět postavit i jinak než čelem k zavřeným dveřím.
Potom se různými uličkami pomalu vracíme směrem k domovu. Jdeme podél řeky, míjíme jez a při zapadajícím slunci děláme fotky. Tady by člověk mohl fotit pořád. U domu se dělíme. Kluci jdou bydlet, my s Ivanou jdeme ještě nakoupit. Pak se i s nákupem vracíme domů a jdeme večeřet na terasu. To se nám tedy povedlo vybrat bydlení! No, a to je dnes asi všechno. Ještě vyřešit ty komáry, abychom nemuseli zase celou noc dělat protivzdušnou obranu.
Ve čtvrtek v šest ráno vyrážíme. No, na dovolenou se člověk těší, ale to vstávání by mohlo být o něco později. První zpestření nás čeká ještě před odletem, protože doprava mezi GoParkingem a letištěm se neobejde bez komplikací. Nakonec jsme ale na letišti a jdeme zaparkovat do salonku Erste. Postupně dorážejí i kluci, Kuba a Míša, takže už jsme kompletní. Snídáme a připíjíme na Didinu. Tak, a teď už můžeme na dovolenou.
U letadla nás čeká další zajímavost. Je totiž „přebookované“. Přeloženo do češtiny, cestujících je víc než míst v lítadle, a společnost teď žebrá, jestli by někdo nechtěl letět později. No, zajímavý způsob podnikání. Nakonec letíme a samotný let je v pohodě. Jen nám nedají ani vodu. Takže doprava do Itálie splněna, pitný režim si musí každý vyřešit sám.
Po příletu už jde všechno hladce. Cesta z letiště je v pohodě a za chvíli jsme u našeho dočasného domova. Bydlíme na Via Toscanella 8, u náměstíčka Piazza della Passera. Máme třípatrový byt a hlavně perfektní terasu s luxusním výhledem na centrum Florencie. No paráda! Už jen kvůli té terase se sem vyplatilo přijet. Člověk by se mohl klidně usadit a koukat, jenže zatím máme v plánu koukat i zblízka.
Vyrážíme tedy na první obhlídku města, na oběd a taky nakoupit základní potraviny. A víno, samozřejmě. To se na dovolené také počítá mezi základní potraviny. 🙂 Pak se procházkou vracíme na byt a vyhlašujeme odpočinek. Ranní vstávání si vybírá svou daň, takže je potřeba něco dospat. Florencie nám snad zatím nikam neuteče.
Po odpočinku vyrážíme znovu, tentokrát na výpravu po nejbližším okolí. Nejdřív míříme k bazilice Ducha Svatého, tedy Santo Spirito. Bazilika tu je, Duch Svatý se ale neukázal. Asi měl jiný program. Kostel vznikl podle návrhu Filippa Brunelleschiho a stavět se začal v roce 1444. Takže už tady na toho ducha čekají docela dlouho. Pak si na náměstí Santo Spirito dáváme kávu. Já raději bez kofeinu, abych zase v noci nestrašil. Jeden nepřítomný duch pro dnešek úplně stačí.
Jo, a Ivana skoro celý den chodí v bundě. Já, Kuba, Míša a zbytek Italů si vystačíme s tričkem, ale Ivana má zřejmě vlastní klimatické pásmo. My jsme ve Florencii, ona je oblečením pořád ještě někde u ranního parkoviště v Praze. No nic, hlavně že jí není zima. 🙂
Pokračujeme na náměstí Pitti a cestou kupujeme první zmrzlinu. Bez ní by se příjezd do Itálie asi ani nepočítal. Náměstí vévodí obrovský Palazzo Pitti. Původně si ho v 15. století nechal postavit obchodník Luca Pitti, později se stal sídlem Medicejských a dnes v něm sídlí několik muzeí a galerií. Takže takový trochu větší byt s obrazy. My ho zatím obhlížíme zvenku a pak pokračujeme k řece.
Jdeme se podívat na Ponte Vecchio, slavný most přes Arno. Ten současný tu stojí od roku 1345 a po obou stranách má krámky. Dnes hlavně se zlatem a šperky, dříve tu ale bývali řezníci a prodavači ryb. Takže sortiment se za ta staletí docela změnil. Nejdřív se na most koukáme od řeky, později se po něm i procházíme. Pak už se pomalu vracíme uličkami domů. Nikam se neženeme, ono je tu pořád na co koukat.
Po příchodu jdeme znovu na terasu. Tentokrát už za tmy a je to zase úplně jiná podívaná. Město je krásně osvětlené, stejně jako uličky pod námi. Luxusní záležitost! My s Ivanou jíme doma, kluci vyrážejí do víru velkoměsta. Každý tedy zakončuje první den po svém. Za nás začátek dovolené parádní, jen tu vodu v letadle by příště mohli trochu vylepšit.
