Ráno nás čeká poslední snídaně v našem florentském bytě. Dojídáme, co ještě zbylo v lednici, a pak balíme. Ještě poslední pohledy z terasy na město, a loučíme se s bytem. Nějak ty čtyři dny utekly… Na „našem“ náměstí si dáváme presso, protože bez posledního italského kafe přece odjet nemůžeme. Pak odnášíme kufry do úschovny, a vyrážíme ještě něco nachodit.

Stoupáme na náměstí Michelangelo. Výšlap stojí za to, protože je odtud perfektní výhled na celé město. Florencii máme pěkně před sebou! Zastavujeme se také u kostela San Salvatore, kde ale právě probíhá mše. Pak scházíme o kousek níž do baru na shake a kávu. Koukání na památky je zkrátka potřeba prokládat občerstvením 🙂.

Potom se přesouváme k pevnosti Belvedere. Dneska je pětadvacet stupňů, takže na nějakou říjnovou zimu to tady rozhodně nevypadá. Z pevnosti jsou perfektní výhledy na okolí i na celé město, a navíc tu mají super víno. Tak tohle loučení s Florencií nemá chybu!

Z Belvederu scházíme dolů k řece, a pak míříme opět do restaurace u domu spojovaného s narozením Boccaccia. Včera nás tam nakrmili tak dobře, že dneska není co řešit. Kuba mezitím dává tiskovku se servírkou 🙂. Kromě toho, že nám prozradila, že je z Ukrajiny, nám ukazuje i studnu, u které se podle místní historky Boccaccio narodil. Tak máme k obědu zase i trochu historie. A oběd? Stejně jako včera perfektní. Kdo umí, ten umí!

Pak už zbývá poslední část našeho výletu. Dopravit se na letiště. Taxi ani Uber o nás nemají zájem, takže se pěšky přesouváme na nádraží. Na letiště ale nepojedeme vlakem, nýbrž tramvají, která odtud vyráží. A funguje to parádně, během dvaceti minut jsme na letišti.

Kontrolou procházíme rychlostí blesku, a pak se usazujeme v salonku VIP Club Lounge. Název honosný, ale jídlo nic moc. Už to říkám dlouho, kam se salonky ve světě hrabou na ty na letišti v Praze. Tady by se od nich mohli něco přiučit…

Je půl sedmé a my už sedíme v letadle. Plánovaný odlet je v 18:45, tak si říkáme, že možná vystartujeme i dřív. Každopádně přesně ve 20:00 přistáváme v Praze. Teď ještě pro auto na GoParking, a frčíme domů.

Ve třičtvrtě na deset jsme doma. A taky v zimě. Ve Florencii pětadvacet, tady osm stupňů. Tak to je návrat do reality jako vyšitý 🙂. A tím náš florentský výlet končí.