Za Dvořákem do Prahy I

Za Dvořákem do Prahy I

Dostal jsem k narozeninám lístky do divadla na Pepíka Dvořáka. A hned na dvě představení. První se jmenovalo s Pydlou v zádech a druhé Čochtan vypravuje. Obojí se hrálo v divadle Gong v Praze. Hra „S Pydlou v zádech“ měla premiéru v Divadle Semafor 4.6.1981, a prý se odehrálo přes 500 repríz. Ovšem divadlo se hrálo v neděli a my už byli v Praze v sobotu. A ne náhodou. V sobotu jsme byli domluveni s rodiči Michala, že prozkoumáme starou čistírnu odpadních vod, která se nachází ve čtvrti Bubeneč. Prohlídka byla hodně zajímavá, průvodce zhulenej jak kráva! Ale dobrý… Pak jsme se přemístili na výstavu fotografa Jiřího Píšy, která je umístěna na půdě Malostranské besedy. Výstava jako vždy luxusní. Prostě kdo umí, ten umí! Tady jsme se rozloučili, a jeli jsme se ubytovat do hotelu na letiště. Bydlení nám opět zajišťoval Kuba, takže jsme opět spaly na Ruzyni v hotelu Marriott. Takže opět zážitek a navíc výhled na dráhu. Dali jsme chvilku pauzičku, a pak už vyrážíme na Nový Svět, udělat pár nočních fotek. Když dorazíme na místo, zjišťujeme, že nás přepadl hlad. Kousek od místa, kde jsme zaparkovali, jsme objevili útulnou hospůdku U Ševce Matouše, kde si dáváme polévku, konfitovaného kačera s variací knedlíků, a štrůdlíček! No, a pak běžte fotit 🙂 . Ale focení dopadlo na výbornou, skáčeme do auta a jedeme na hotel. Jsme docela unavený, takže lahvinka červeného a spát.

V neděli se Ivana rozhodla, že trochu provětrá bankovní kartu. Ivana šla tedy na autobus do OC Šestka, a já jsem se vypravil na Ruzyň za plot fotit éra. Na to, že měla být mlha a mráz, bylo parádně a celé tři hodiny, co jsem fotil, jsem byl v tričku. Pak následoval sraz na střeše Šestky, přeložení nákupu z vozejků do auta a odjezd do Prahy do divadla. Tam do sebe naházíme chlebíčky a jdeme si kulturně užívat.

No, jak zhodnotit divadlo. Jedním slovem PECKA! Divadlo bylo od čtyřech do šesti, herci odešli a na jevišti zůstal jen Dvořák, který plynule přešel do téměř hodinového vyprávění různých příhod a zážitků. Pak už zbývala jen cesta domů, za zvířátky.

A fotky z výletu jsou TADY!

Fotky z Číny

Fotky z Číny

Už to vypadalo, že fotky z Číny snad nikdy neudělám. Ale přes léto bylo takový horko, že se v pracovně, kterou mám pod střechou, nedalo být ani minutu. A to jsem zkoušel i větrák, a nepomohl ani ten! Po prázdninách se konečně zatáhlo a dalo se něco dělat. Nejdřív fotky prošli hrubým výběrem, kde jsem odstraňoval ty opravdu špatné. To co zbylo jsem nahrál do lajtrůmu (Adobe Lightroom), kde jsem je rovnal a upravoval co se týká expozice, a přitom jsem je stále probíral a vyhazoval. Takže z patnáctiset kusů jsem se dostal téměř na polovičku. Trvalo to opravdu dlouho, ale výsledek stojí za to.

A fotky jsou TADY.

Wellness v Praze

Wellness v Praze

Málem jsem na ten článek zapomněl… Ivana dostala od Kuby k narozeninám wellness v Pražském hotelu Amaryllis, takže jsme v pátek 23. března sbalili kufřík a batoh, a vydali jsme se do Hlavního města. No a přeci tam nebudeme jen jeden den, že jo? Tak nám Kuba zajistil i ubytování. Na letišti, v hotelu Marriott Courtyard. Auto necháváme na oblíbeném GoParkingu a k hotelu nás doveze limuzína. V hotelu dostáváme stříbrné karty hostů a jdeme se ubytovat. No, paráda!!! Jen tu odhodíme kufr a batoh a jedeme do města. Emhádéčkem! Já jel po X letech červeným autobusem 🙂 . Ale pozor, za necelou půlhodinu jsme byli na Václaváku!!! Tak to tedy palec nahoru! Při hledání hotelu s wellness jsme trochu zabloudili, tak přicházíme asi o deset minut později. Máme pro sebe celé zařízení wellnessu, včetně občerstvení v podobě krevetových špízů a šampíčka! Takže tedy: odpočívárnu, sprchy, parní saunu, suchou saunu, a vířivku velkou jak rybník v Pato. Bylo to parádní rozmazlování… Potom se přesouváme do Obecního domu, do Plzeňské restaurace, kde hraje kapela Švejk music, která hrála u nás na zabijačce. Pokecáme, pozpíváme, pojíme. A pak cesta zpátky na hotel. A zase MHD a půl hodiny. Otevírám láhev vína a Ivana čokoládu.

Druhý den přejdeme ulici a jdeme se kouknout na terasu na letadla. Potom balíme a necháme se odvézt pro auto. Jedeme znovu do Prahy, tentokrát fotit čtvrť, které se říká Nový svět. Moc pěkné, určitě to stojí za shlédnutí! A pak už nás čeká cesta domů.

Jo, a ještě něco. Protože už za pár dní odlétáme na dovolenou a potřebovali jsme vyzkoušet kameru, natočili jsme z pobytu v Praze vlog. Jak říkají puberťáci, aby byli cool. A k shlédnutí je hned pod odkazem na fotky, které najdete TADY.

Dokončeno na Vánoce

Dokončeno na Vánoce

Tak máme novou pergolu!!! Protože stále nepřicházela zima, rozhodli jsme se koncem listopadu, že příznivého počasí využijeme k demontáži původní pergoly, která nám sloužila celých třináct let. Bohužel zub času se na ní podepsal a už nebylo moc bezpečné pod ní sedět. Takže rozhodnuto, připojujeme lano za auto a škub, a je na zemi. No a novou postavíme na jaře… Jenže bylo furt tak pěkný počasí, že by bylo škoda toho nevyužít. Nejdříve kupuju dřevo, pak spojovací materiál. A počasí pořád super. Stavím konstrukci, napouštím jí roztokem proti plísni a furt je hezky. Objednávám tedy polykarbonát na střechu a další spojovací materiál. No a tři dny před Štědrým dnem putuje polykarbonát na konstrukci a na Štědrý den je hotovo! Pravda, na jaře se musí ještě nasunout spojky mezi desky, ale na to musí být opravdu teplo…

Fotky ze stavby jsou TADY.

Víkend v Praze

Víkend v Praze

Na státní svátek vyrážíme strávit v Praze víkend. Nabitý víkend. Takže pomalu a popořadě! V pátek kolem jedné odjíždíme z Pato směr Kněževes, kde máme zajištěný nocleh v penzionu V Maštali. Tohle ubytování má totiž strategické umístění. Je na okraji Prahy a pár metrů od letiště.

Jdeme se ubytovat, a pak vezu Ivanu na metro. V ruce kreditku, v obličeji odhodlání, že ten účet prostě provětrá. Já se vracím zpět do Kněževsi, a mažu hned na val u letiště. Je pěkná kosa, fouká a je docela mlha. Ale přesto pár fotek udělám…

Nějak po čtvrtý se pomalu vracím na pokoj. Pustím telku a fláknu sebou na postel. Jedním okem koukám na zprávy, druhým klimbám. Říkám si, že musím vyjet včas, když na ČT24 hlásí samé shromáždění a manifestace… Vyrážím chvilku po půl šesté, snad se tam do třičtvrtě na sedm nějak dostanu. Ne, že bych neznal cestu, ale cvičně si zapínám navigaci. Jedu na „kulaťák“, pak k Hradu a najednou frk a hodilo mě to do tunelu. Během šesti minut jsem v Holešovicích u ZOO a během dalších pěti pak na Výstavišti. No čuměl jsem jako blázen. Zaparkuju a jdu se kouknout k Pyramidě. No co, tak tu budu půl nebo třičtvrtě hodiny čekat, než přijede Ivana. Čumím do mobilu, když tu na mě někdo povykuje. Jo, nebyl to nikdo jiný, než hrabě Krolock. Tedy ještě v civilu a bez zubů. Chvilku plkáme, a běží se namaskovat a převléknout. Já si dávám dvojku červeného a chlebíček. A ještě jednou. A … a už je tu Ivana. Dáváme si věci do šatny a zjišťujeme, že jsem si zapomněl převlíknout tričko za košili 🙂 . No nic, budu za vesničana. Jdeme do hlediště. Máme sektor C, řadu sedm uprostřed. Takže opravdu VIP místa. Za námi vede chodník, kde se občas promenádují upíři. Jeden udělal na Ivanu „HU“, a málem se pos… 🙂 . No a já nenapsal, na co jsme vlastně vyrazili. Takže na muzikál Ples upírů! Byla to pecka a ještě k tomu luxusní obsazení. Maroš, to je jasný, a pak taky Natálka Grossová. Před ní jsem musel opravdu smeknout, a byl jsem rád, že jsem jí viděl a slyšel!!!

Po skončení se vracíme do penzionu opět tunelem, a opět cesta trvala pětadvacet minut. Otevírám si víno, Ivana knížku a nastává pohoda. Občas zaburácí letadlo, no paráda.

Ráno se po snídani (nešla sníst, palec nahoru) se pomalu balíme, odnášíme věci do auta a jdeme se ještě kouknout na letadla. Opět pár fotek a čeká nás cesta do centra. Parkovat budeme pod Národním divadlem, tak jupí a jedeme. Zaparkujeme a přes řeku jdeme do Malostranské besedy, kde má výstavu fotografií Jiří Píša. Kdo nezná, měl by svojí neznalost co nejrychleji napravit. Nádherné fotky Prahy a nádherná výstavní síň v podkroví. Pro prohlídce jdeme zpátky k divadlu a ještě kousek dál do Indické restaurace. Jídla hodně, Ivaně chutnalo, mě to nějak nesedlo. A místo jehněčího, bylo kuřecí. Nu což, stane se.

Pak si jdeme vyzvednout auto a vyrážíme směr Čestlice. Jitka se Sváťou nezklamali! Taháme z nich rozumy o ubytování v Pekingu, Ivana nasává koňak, ve mě se vaří vnitřnosti. Asi po dvou hodinách se vydáváme na cestu zpět. Cesta ubíhá v pohodě a jsem strašně rád, že jsme nemuseli v pátek večer po muzikálu jet do Pato.

Doma se jen otočím a běžím na narozeniny kamarádovi dcery. Osmnáctiny se musí prostě oslavit!!!

Fotky z vejletu jsou TADY a promo video z Plesu upírů níže!