od Karel Řehák | 8. 7. 2006 | Dovolená 2006 - Okolo komína
Dnes začíná výprava až po obědě. Čekáme totiž na babičku, až se vrátí z dovolené. Pak hned startujeme na výlet do Kryr, kde má býti rozhledna. Jedeme asi milión kilometrů po děsný silnici, až dorážíme do místa činu. Parkujeme a rozhledna skutečně ční nad městečkem. Cestou tam ještě fotografuji sochu nějakého Čulibrka, pak stoupák na dvojku a jsme tam. Kupujeme jízdenky na kabinkovou lanovku a jdeme po schodech na vrchol věže…
Jeden párek byl byl tak rozběhnutej, že přehlédl východ na ochoz a vletěl do technických prostor Eurotelu a T-Mobilu :-)))))
Výhled odpovídá ceně vstupného….
Pak se jedem juknout na nějaký skály, co mají stát v řadě, ale děsně leje, tedy jedeme domů. Cestou se stavujeme v Tesco a pak připravujeme věci na večer. Bude totiž párty.
Babička nejdříve dělá že ne, ale pak se zapojí do hovoru, do jídla a do pití. To nejvíce, asi je po mě…
Začalo pršet, stěhujeme se tedy do baráku a paříme tam. Pak babička šestým smyslem vyciťuje, že se bude končit a kvapem mizí. No nic, uklízíme jen dva…..Přestává pršet….
od Karel Řehák | 7. 7. 2006 | Dovolená 2006 - Okolo komína
Dnešní den se hodláme vydrápat na nejvyšší horu Českého středohoří, tedy na Milešovku (836,6 m.n.m.). Auto parkujeme v obci Černčice na úpatí kopce. Před náma se tyčí “královna Českého středohoří”.
Z geologického hlediska je Milešovka kupou, budovanou sodalitickým trachytem. Její svahy, které dosahují sklonu až 30°, pokrývá přirozený lesní porost. Vytrvalé působení silných větrů na smrkový porost ve vrcholové části hory má za následek formování větví do tzv. vlajkových a bajonetových tvarů. Bohužel je v současnosti tento přírodní úkaz prakticky zcela zničen nepříznivým působením imisí. Z biologického hlediska jsou velmi ceněny také bezlesé části hory. Jedná se o skalní výchozy, sutě a skalní stěnu “Výří skály” při jihozápadním úpatí. Právě v těchto místech se nachází většina významných druhů rostlin. S nejvzácnější evropskou orchideou, zvanou “jazýček kozí”, objevenou zde v roce 1874, se ale na Milešovce dnes již nesetkáme. Zato se zde vyskytuje řada chráněných druhů ptactva, hmyzu a měkýšů.
Lezeme, suneme se, potíme se, pomalu na kopec. Vršek kopce je samej strom a výhled nic moc. To z Lovoše, to bylo něco… Je tu i bufík, ale zavřený! To na Lovoši… No nic, vydáváme se na cestu dolů. Je zajímavé, že cestou zpět se vůbec nepotíme. Skáčeme do auta a jedeme se podívat do obce Milešov, co že je to tam za zámeček či hrad na skále….Dostáváme se až k němu, ale je tam závora nikde žádná cedule tak odjíždíme. Až z internetu se dovídáme, že: “Přírodní scenerii využili již budovatelé zdejšího gotického hradu, ale velmi citlivě ji dotvořil architekt zámku i kostela sv. Antonína Paduánského Antonio della Porta. Stavebníkem zámku byl Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, hrdina bitev proti Turkům, v jehož zámeckých komnatách bývala kdysi proslulá galerie s obrazy od Raffaela, Tiziana i Rubense. Objekt dnes slouží jako domov důchodců.”
Večer přijíždějí Bárů, sedíme, kecáme, pečeme a odháníme psa, který aportuje všechno v dosahu!
od Karel Řehák | 6. 7. 2006 | Dovolená 2006 - Okolo komína
Ráno vyrážíme spolu se Zelenkovic klanem do Evropy. Tedy přesněji do Německa, do příhraničního městečka Altenbergl. Je tam muzeum dolování cínové rudy. Nejdříve procházíme starou třidičku, ve které je zřízena expozice a je tam i třídící linka, kompletně zachovalá…
Pak fasujeme klobouky a jdeme čekat ven na průvodce. Půjdeme spolu s výpravou skřítků, tak že jsou trochu zmatky. Nu nakonec vyrážíme do nitra hory. Průvodce vykládá dětem tak sugestivně o podzemních strašidlech, že přesto že mu nerozumím ani slovo, začínám se bát…
Z podzemí je přístupná jen jedna štola, tipuju že to bylo dříve větrací nebo dopravní dílo. Jsou tam ukázky vrtacích strojů a a pak různé ukázky naznačující práci v dole.
Po “vyfárání” se naše skupina trhá na dvě menší samostané jednotky. Část jde na sever, část na jih. Naše družstvo míří na Komáří vížku (bez které by si Ivana ani nedovedla představit tuzemskou dovolenou), druhé družstvo, tedy družstvo “B” jede na bobovou dráhu.
Dorážíme na Komárku. Letos před náma nejsou důchodci, ale skupina kolistů. A na jednu dvojsedačku se vejde jen jeden s kolem, tzn. že čekáme a čekáme. A nakonec frčíme vzhůru! Jako vždy je počasí superiózní!!! Koukáme po kraji, obědváme, zase koukáme a chodíme po kraji.
Cestou dolů začínají přicházet mraky. Po příjezdu domů zakrýváme dřevo, aby nám nezmoklo. Večer negrilujeme…
od Karel Řehák | 5. 7. 2006 | Dovolená 2006 - Okolo komína
Dnes vyrážíme již dopoledne, abychom si dnešního dne pořádně užili. Čeká nás výstup na Lovoš, na hrad Kamýk a na rozhlednu Varhošť.
Nejdříve se tedy suneme směrem k Lovosicím a vyrážíme na Lovoš (570 m n.m.). Kopec jako prase, ale cestou a hlavně nahoře, super výhled!!! Nejstarší “ochranná chatrč” na Lovoši byla zbudována již v letech 1891 – 92. Dřevěný přístavek s noclehárnou za první světové války shořel. Místo něj byla postavena pod patronací knížete Jana Nepomuka Schwazenberga nová chata, slavnostně otevřená 7. září 1924. A normálně tam funguje bufík :-))) Pivko, klobásy, hranolky a tak podobně…. Koukáme, jíme a fotíme okolí. Dostávám super nápad, oslavit tam narozeniny, ubytování možné!
Pak klušeme dolů z kopce do autíčka a přesouváme se na hrad Kamýk (511 m n. m.). No hrad, vypadá podobně jako sídlo kolotočářů u nás ve vsi… Hrad byl postaven na tak strmém kopci, že se do něj nedostali ani majitelé… První historická zpráva o hradu se nachází v listině krále Jana Lucemburského z 10.1.1319. Král dává Jindřichovi Kamýk a hrad Kamýk do manského držení jako náhradu za vynaložené prostředky na jeho stavbu a přidává ves Žalhostice. Výhled opět super, vedro taky.
Přesouváme se na rozhlednu Varhošť (639 m n. m.). Do takhle prudkého kopce jsem ještě nelezl. Výstup na Zlatník je proti tomu procházka v parku. Tentokrát se jedná o rozhlednu ze železa, která byla zrekonstruována před třema roky telekomunikační firmou. Ivana zůstává v polovičce, já se vyškrabal až na vršek. Cestou zpět se stavujeme u Ivaniný kamarádky z války. Mají krásný domek a psa a prý i děti a oba (tři i se psem) jsou super!
No a pak už rovnou domů, ke krbu….
od Karel Řehák | 4. 7. 2006 | Dovolená 2006 - Okolo komína
Dnešní den vyjíždíme na cesty až po obědě. Dopoledne konečně dosekáváme dřevo na zimu! Je to slušná porce, trávník je konečně uklizen a už to tu vypadá zase jako u lidí…
Po obědě tedy vyrážíme do Památníku Terezín. Památník Terezín vznikl v místech utrpení desetitisíců lidí původně jako Památník národního utrpení roku 1947 z iniciativy vlády znovu obnoveného Československa.
V České republice je jedinou institucí svého druhu. Jeho posláním je uchovávat památku obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace, rozvíjet muzejní, výzkumnou a vzdělávací činnost, jakož i pečovat o místa spojená s utrpením a smrtí desetitisíců obětí vlády násilí.
Po obsazení Československa Hitlerem si nacisté povšimli “výhod” Malé pevnosti a zřídili zde v červnu 1940 policejní věznici. Z různých služeben gestapa sem byli posíláni čeští a moravští vlastenci, členové mnoha odbojových skupin a organizací.
Kromě našich občanů (asi 90%) zde byli vězněni i občané bývalého Sovětského svazu, Poláci, Jihoslované, Francouzi, Italové, angličtí váleční zajatci a příslušníci dalších národů. Za pět let prošlo branou Malé pevnosti na 32 000 mužů a žen. Co dodat ….
Večer zabíjíme klobásy a pečeme je na grilu. V noci skáče Kuba do bazénu.
od Karel Řehák | 3. 7. 2006 | Dovolená 2006 - Okolo komína
Dnešní den vyrážíme do hor. A nejsou to hory ledajaké, jsou to hory Tiské! Nebo vlastně stěny. V Teplicích je tradiční zácpa před Hypernovou, pak dojíždíme náklaďák z roku 1936 a nakonec ještě traktor. Móóóóc pěkný!
No ale už jsme tam. Odkládáme auto na parkovišti (sedni, zůstaň) a vyrážíme vzhůru za novým dobrodružstvím. Je divné, že to je do kopce a bez lanovky. V budce na začátku si kupujeme průvodce (tištěného, Ivana chtěla živého, ale to neprošlo).
Nejdříve se vydáváme projít Malé stěny. Zeleno-bílá značka je náš kamarád. Je absolutně jasno, z vrcholků je vidět i moře. Dole, u paty skal, je zase super chládek. Za půl hoďky máme tuto část projitou.
Pak vcházíme do Velkých stěn. Tady už nám trvá prohlídka déle, ale je také moc zajímavá. Na kontrolním stanovišti máme hlad jako stádo vlků. Ale krásná zrekonstruovaná restaurace má v pondělí zavřeno 🙂 Najednou se zjevila babička z pohádky a poudá: “běžte rovnou za nosem dva kilometry a tam narazíte na hospodu”. Nastartujeme botky a vyrážíme směle dál. A skutečně, po cestě krásným lesem se před náma objevila hospoda “Pod císařem”!
Dáváme si oběd a pití. Maso je dva centimetry vysoké, ale ukrojit moc nejde… Potom vycházíme na zpáteční cestu. Motáme se kolem hranic, chvilku v Evropě, chvilku doma. Cesta je trochu zdlouhavá, ale dá se vydržet. Přicházíme na kontrolní místo a po vrcholcích Tiských skal se vracíme na parkoviště. Auto tam čeká (hodná holka, volno), dáváme si trochu tekutin a vyrážíme domů. No a doma zase štípeme dříví 🙂
2. stránka z celkem 3«123»
