od Karel Řehák | 22. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Ráno se Kája vzbudil v půl šestý a už v sedm mi nachystal čaj. Tak co jsem mohla dělat, než vstávat… Hmed po čaji mě vyhnal ven honit klokany. Málem jsme došli až k sousednímu baráku, než jsme nějaké uviděli v dálce. Pak Kája pomáhal zprovoznit Petrovi auto na postřiky. Když se dílo podařilo, tak jsme dostali snídani.
Chvíli po snídani jsme vyrazili do města. Prohlédli jsme si novou budovu parlamentu a vyjeli jsme výtahem až pod kovovou konstrukci na střeše. Ve velkém sále jsme se zúčastnili nějaké seance Svědků Jehovových (či co to bylo) se zpěvem a hudbou. Pořád jsem se ohlížela, kdy nás přijde někdo zavřít.
Před parlamentem jsem se přinachomýtli k manifestaci proti omezování vody. Asi budeme i v televizi zároveň s alegorickými vozy. Původně jsme se ale domnívali, lidičky s tričkama „No water, no food“ jsou nějací hladovkáři.
Pak jsem přešli ke staré budově parlamentu. Je to nějaké hrozně členité a jsou tam kanceláře velké asi jako naše koupelna. Po prohlídce jsme si sedli před parlament na lavičku a fotili papoušky. Taky před touto budovou funguje tzv. Aboroginský parlament, v překladu to znamená asi 5 stanů, vlajka žlutočervenočerná a ohniště se špalkama okolo (asi jako u Habadů na chatě).
Přešli jsme most a vydali se na procházku kolem jezera Burley Griffin Lake. Došli jsme kolem fontány až ke Carillonu, to je místní zvonkohra. Bylo vedro, otravovaly nás mouchy a měli jsme hlad. Nikde žádný stánek s buřtama, tak jsme museli dojít až na protější břeh do Jacht klubu (čti Jótklab). Bylo to hrozně daleko, ale porozuměli mé anglické prosbě o pivo a džus a tak nás zachránili od smrti žízní. Na objednané steak-sendviče jsme museli sice dlouho čekat, ale po mé urgenci (v angličtině 🙂 ) jsem se dočkali pořádné porce. Za to jim Kája ukrad jídelní lístek, prý abychom si nemuseli pamatovat, co jsme jedli. Potom už zvonil půjčený mobil. Volal Petr, co je s nami, že jsme samostatný až moc. Domluvili jsme se tedy s LeeAnn (= Lien), že nás vezme domů. Chudinka tedy nevěděla, kde je Jachtklub, ale je inteligentní a opravdu pro nás přijela před Jótklab. Dojeli jsme domů a ještě před večeří jsme zase hledali klokany. K večeři bylo vepřové s chřestem a krevetový salát s avokádem. Pak jsme seděli a pili a Petr nám vyprávěl historii jejich rodiny.
V půl deváté zalézáme do našich pokojů a Kája jde spát. Anča ještě přilákala ztracenou kočku.
od Karel Řehák | 21. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Vstávám kolem sedmé a vyrážím s foťákem do přírody. Asi po třista metrech marážím na stádo klokanů, ale nějak jsem se jim nezdál, tak odhopkali pryč.
V deset nás zve Petr na snídani, pak chvilku pauza a jedeme do Canberry na poznávací výlet s Ančou. První zastávka je na rozhledně/vysílači, ze které je hezký výhled na celé město. Pak následuje cesta do botanické zahrady, kde je flóra z celé Austrálie. Následuje cesta po městě, natankování a zpět do kopců. Sprška a hoďka spánku a už je tu Honzík s Leeann a Honza peče maso, klobásy… Pak následuje „kulatý stůl“ asi do půl devátý. Pak otevíráme okno, posloucháme papouchy a spíme…
od Karel Řehák | 20. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
V Melbourne přecházíme na vnitrostátní terminál, slečna nás upozorňuje, že letadlo je opravdu velmi malé. Po vzletu se kapitán představil a poděkoval Bohu, že se ta kraksna vůbec odlepila od země. No aspoň bylo pořádně vidět. Po přistání na nás čekal Petr s Ančou, je teplo, slunce svítí, jedeme na farmu. Cestou potkáváme první klokany, bohužel poražené u silnice 🙁
Po ubytování jsme zahrnuti alkoholem, který musíme pít 🙂
Pak skáčeme do džípu a jedeme okouknout živé klokany k vinici. Jsou tam a je jich hodně!!! Po lehkém obědě padáme do postele. Vstáváme ve čtyři, dáme kafko a jdeme se podívat k Leeann. Cestou zpět ještě obcházíme vinici. Když se trochu setmělo, klokani se odvážili až k silnici, kde nás očumujou.
Následuje večeře (mořské potvory a špagety), pak jdu apsal maily a pak klábosíme…
Jo, během odpoledne nám jetě Petr ukazuje „továrnu“ na výrobu vína. Potkáváme též párek ještěrů +/- 50cm dlouhých. Bohužel jsem neměl u sebe foťák. Tak příště…
od Karel Řehák | 19. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Budíček ve 4:30. V pohodě se oblékáme, snídáme. V pět přijíždí Láča, nakládáme kufry, auto lehá na břicho. V šest už stojíme na parkovišti na Ruzyni. Po odbavení se chvilku procházíme po place, pak jdeme ke gejtu. Už tam na nás čeká Airbus A-319 od B.A. Startujeme téměř na čas. Po vzletu mezi nás rozhodí letuška bagety stylem: „Tak si to tedy sežerte, když už tady sedíte…“ a někam se zašije. Je krásné počasí, je dobře vidět. Těsně před přistáním se ukazuje, že pilot je velký patriot Londýna, takže ho dvakrát obletíme, pak ještě parádní esíčko a přistáváme. Zjišťujeme, že letiště je vlastně jedno malé město. Ivana začíná mluvit anglicky a nepřestává a nepřestává… Jen co se vymotáme, sedáme na metro a jedeme na Londýnské oko a do „Mekáče“.Pak se couráme po nábřeží a zalézáme znovu do metra a jedeme na nultej poledník. Asi po hodině hledání Ivana zjišťuje, že je přestěhovanej 🙂
Pomalu se vracíme na letiště. To letiště je ale děs. Ma 600 metrů haly jsou umístěny pouze dvě informační tabule o velikosti 80×100 cm. Odbavujeme se, jsou nám přidělena jiná sedadla, ale nevadí nám to, protože letíme v noci. Pak vlezeme do něčoho, čemu říkají letadlo, ale my víme, že je to tělocvična. Ivana, zmožena výpravou po Londýně, usíná už při vytlačování tělocvičny ze stojánky. Po vystoupání do deseti kilometrů se mezi nás vrhnou stevardi a začnou nás rozmazlovat večeří a další celonoční péčí. Každý máme před sebou vlastní monitor a svůj ovladač, každý může sledovat co chce a kdy chce, protože letadlo je vybaveno multimediálníma serverama, které vysílají filmy různých žánrů, TV, radio,CD, hry a taky signál z GPS, kde je vidět trasa, kterou letadlo uletělo, včetně dalších informací. Z Londýna do Sinpuru se letělo ve 10668 metrech rychlostí 1000 km/hod a vzdálenost byla 11187 km.
Následovala technická přestávka v Singapuru. Pak se vracíme znovu do létající tělocvičny do Melbourne. A opět rozmazlování, TV a klidný let. Zkouším šachy proti PC, ale vyklepnul mě. Po 6302 kilometrech přistáváme v Melbourne. Letěli jsme 11200 metrů vysoko rychlostí 1100 km/hod. a opět nuda. Letadlo jen hučelo jak klimačka.
Přistáváme v Austrálii!!!
