od Karel Řehák | 15. 6. 2011 | Dovolená 2011 - Lampedusa
Pane Bože, co se to děje??? Konec světa? Zemětřesení? Tsunami? Budík? Budík!!! Jak to, že zvoní všest ráno? Dovolená skončila a my už jdeme do práce??? Néééééééé!!! Konečně jsem se probral a došlo mi, že odlétáme na výlet do Palerma. Ani nesnídáme, jen se opláchneme a pelášíme na letiště. Je to paráda, bydlet kilometr od letiště. Odbavujeme se, a pak spořádaně jdeme po letištní ploše k letadlu. Opět nikde žádný polda, a že jich ve městě je, je to jen na nás, kudy půjdeme. Dnes letíme s letadlem (I-SMER), s kterým kdysi létal Bobeš do Říma. Nemáme sice lístky k okýnku, ale na této místní lince to zase není takový problém. Tak že tedy, sedíme u okna, jen co nastoupí poslední pasažér, zabouchnou se dveře a letíme. Na co dodržovat nějaký ty časy odletu, že jo. Jsme tu všichni, tak tradá o nějakých dvacet minut dříve. Jen co dosáhneme letové hladiny, začínáme klesat. Asi po čtyřiceti minutách sedáme ve městě mafiánů, v Palermu.
Po vylodění jdeme oba na toaletku. Vylezu pak ven, Ivana nikde. Čekám asi pět minut, všichni už opustili příletový prostor, jdu se tedy podívat, jestli nešla už dál, směrem k východu. U pasu na bagáž není, opět chvilku čekám, a pak jdu ven, ke vchodovejm dveřím. A ejhle, ani tady není! Že by jí někdo unesl? To má ale dost blbý, protože můj telefon má Ivana vkabelce, tak nevím, jak bude volat o výkupné. Asi po čtvrt hodině vyleze z letiště i Ivana. Nikdo jí neunesl, jen jsme se při tom čekání na sebe trochu minuli. Zjišťuji, že jsem nechal vletadle kšiltovku. Zastrčil jsem si jí za opěradlo, abych mohl dobře fotit, a pak jsem jí tam nechal. No co, tipuju, že tohle éro pendluje jen mezi Palermem a Lampedusou, tak si jí večer vyzvednu.
Vlezeme do autobusu a přesouváme se do města. Už od letiště nás provázení ohromné hory po levé i pravé straně silnice. Klidně bych to tipnul na Alpy vInnsbrucku. Vystupujeme na konečné, tedy u central stejšn.Od nádraží jsme vyrazili hlavní ulicí Via Roma, dali jsme si kafíčko a croissant a za chvíli jsme uhnuli k jachetnímu přístavu. Bylo tam vedro jak prase. Pak jsme se vrátili do města, zhlédli jsme význačné budovy (divadla) a v poledne jsme zaparkovali v klimatizovaném baru, kde jsme v klidu poobědvali obložené housky a poprvé od začátku dovolené jsme si dali zmrzlinu( klasika čokoládovou a oříškovou). Naproti baru prodávali marokánci klobouky a měli konečně i kšiltovky. No sláva, už bude Kája celej. Bez tý kšiltovky mi připadal nějakej divnej. Ačkoliv před nákupem se mi zdálo, že marokánec říkal 2 eura, tak pak jsem mu ráda dala 5. Po obědě jsme nahodili masku světem protřelých cestujících ze zámořské lodi a proklouzli jsme do velkého přístavu. Tady jsme dělali diváky při lodních zkouškách, ta slečna z nás musela mít větší trému než ze zkoušejícího kapitána. Když je zdárně udělala, tak jsme se přesunuli o kousek dál a před přístavním barem jsme dali kafíčko a přitom jsme pozorovali cvrkot. Skrz město jsme pomalu došli k velké katedrále, kde jsme snad poprvně potkali jiné turisty (ne Italy). Pak už jsme potřebovali hodně čůrat, tak jsme zakotvili vamerickém baru. Ten se od italského lišil jen tím, že tam uměli anglicky. Ale víno měli dobré. Následovala debata, kam pojedeme příští rok. Ivana poudá, zase do Itálie? A proč? Tak j vysvětluju, že se mi zdá, že Italové mají radost z toho, když můžou udělat radost někomu jinému. Začíná to již na letišti od jeho personálu, a pokračuje to přes recepční či číšníky nebo prodavače v obchodech. Jen jsem dokončil přednášku, přinesl mi číšník k vínu olivy, a po nějaké chvilce přinesl pro oba bruskety. Samozřejmě zdarma. Co dodat??? Pak jsme šli, jak jinak, zase kmoři. vklídku jsme pozorovali, jak přijíždí velké trajekty, a pak najednou hup, a už bylo třičtvrtě na šest. Nasadili jsme TomToma a ostré tempo a celí splavení jsme před šestou dorazili k autobusu na aeroporto.
Ještě že jsme vyrazili dřívějším autobusem, cesta přes město opravdu stála za to. Inu, špička je špička:-) Na letišti navádím Ivanu, aby vzala sedačky D a E, protože MD 82 má jen pět sedaček v řadě, tak že budeme sedět vpravo u okna a krásně uvidíme při příletu ostrov. No, nutila nám C a D, a nakonec nám dala A a B :-). No to je ale trumpeta, říkal jsem si, tak to bez toho pohledu na ostrov vydržíme, no. Jdeme k odbavení, a pak čekáme na bus k letadlu. Zjišťuji, že na hlavě nemám kšiltovku!!! Shodneme se s Ivanou na tom, že mi jí sežralo to zařízení, které kontroluje příruční zavazadla. No co, letadlo co nás do Palerma přivezlo, už na nás čeká, vyzvednu si tedy u letušek mojí kšiltovku z rána. Sedáme do autobusu a jedeme na plochu. Ale co to? Autobus míjí MD 82 a zastavuje u A320 společnosti EuroFly (I-EEZH). Po vystoupení z busu se ptám řidiče, jestli to fakt letí na Lampedusu. Si seňore. No dobrá, taky nemusí vědět všechno moula. Ivana se tedy ptá u schůdků okounějícího kapitána, jestli si je jistej tím, že letí na ostrov. Si seňora on na to. No tak se tedy loučím s mojí kšiltovkou a nastupujeme. Sedíme tedy vlevo u okna a frčíme domů. s námi letí asi dvacítka policistů. Buč letěli poprvé, nebo byli totálně zhulený. Před ostrovem kapitán točí doprava na sever, a my zjišťujeme, že přistáváme z druhé strany, tak že při přistání uvidíme ostrov vcelé své kráse (v duchu se omlouvám té holce za přepážkou). A viděli jsme: pláže, přístav i město. Nádhera!
Cestou z letiště si kupujeme večeři, třetí kšiltovku, na hotelu dáme sprchu a jídlo, a padáme do postele. Budíme se až ve čtvrtek vdevět hodin. Byl to náročný den.
od Karel Řehák | 14. 6. 2011 | Dovolená 2011 - Lampedusa
Otevřu ráno oko a koukám, celé obloha zatažená. No co, zvolíme náhradní program. Trocha té hygieny, bohatá snídaně a jsme zpátky na pokoji. A hle, obloha je úplně čistá, nikde žádný mráček, jen samá modř. Ti Italové prostě snesou turistům modré z nebe. Tak že, žádný náhradní program, platí ten původní. Dneska toho moc nenachodíme, budeme totiž jezdit lodí!!!!
Balíme si věci na celej den, pití, jídlo, krémy a vyrážíme do přístavu. Půjčujeme si krásnej parník s čtyřtaktním motorem Honda, s ledničkou a s tekoucí sladkovodní vodou. Následuje krátká instruktáž italským mechanikem. Pak hned nahazuju motor a vyrážíme z přístavu. Nejdříve na západní konec ostrova. Míjíme pláže, které jsme včera navštívili ze břehu. Poprvé stavíme na pláži Cala Galera. Lodník hází kotvu, já vypínám motor. Necháváme se houpat mořem, opalujeme se, medíme si. Pak vytahujeme kotvu a přejíždíme k další pláži, a tak pořád dál, až téměř na západní konec ostrova. Tam se začalo moře trošku více vzdouvat, tak to raději otáčíme, a jedeme zpět do jedné ze zátok, kde si děláme piknik na lodi. s plným břichem pak střídavě usínáme na přídi. Po procitnutí opět nahazuji motor a jedeme do další z mnoha zátok. Kotvíme a z lednice vytahujeme žlutýho melouna. Nádherně sladkej a studenej. Opět odpočinek, Ivana na přídi, já na zádi. Trochu se začal zvedat vítr, který přepral i naší kotvu. Tak ji radši vytáhneme a jedeme dál na východ ostrova. Opět míjíme ty nádherné zátoky s plážemi, míjíme i přístav a pokračujeme podél pláží na jižním cípu ostrova. vmístě, kde končí letiště, se otáčíme a podál pobřeží se vracíme zpět směrem k přístavu. Cestou míjíme v plné rychlosti potápěče, který nám mává a hlasitým křikem nám sděluje, že je rád, že nás vidí, a že už dlouho nezažil ten pocit, když kolem něj profrčí motorovej člun. Nebo aspoň tak jsem si tu jeho gestikulaci vyložil J. Když už jsme téměř vpřístavu, vyrazí z něj finanční stráž a uhání na širé moře. Ladně jsme přeskočili dvoumetrové vlny, které se za ním táhly. No ale pak už spořádaně dojíždíme do přístavu na kotviště. Odevzdáváme parník, vyhazujeme bagáž a tradá k hotelu. No tradá, je to jen dvěstě metrů, tak že hupky dupky. Následuje sprška, a pauzička. Pak přehodím baterky ve foťáku a vydáváme se na pochod kolem přístavu, a pak dál k letišti. Cestou vidíme místo, kam se vyloďujou bubáci z Tunisu, stany a kontejnery červeného kříže, kteří je opatrujou. Pak se šplháme nad přístav k letišti, odkud je nádhernej rozhled na celý přístav i město. Jdeme ještě kus dál podle letiště, míjíme nádhernej hotel. Až při bližším ohledání zjišťujeme, že to není hotel, ale čistička odpadních vod. No, ještě se máme co učit. Potom už naše kroky směřují do restaurace na večeři, a pak na hotel. Tady probíhá příprava na zítřejší výlet do :-)., ale to až zítra! Dobrou s kobrou, vlastně s mambou královskou :-).
od Karel Řehák | 13. 6. 2011 | Dovolená 2011 - Lampedusa
V půl deváté nás tahá slunce z pelechu. Necháme se chvilku přemlouvat, ale pak již jdeme na snídani. Klasická italská, tak že ok. Na závěr ještě kávička a jsme připravený vyrazit po ostrově. Nejdříve se jdeme podívat, co že to vnoci přijelo za obrovskej parník. A už to víme. Přivezl vodu a pohonné hmoty pro auta a lodě. Míjíme pláž Spiaggia Guitgia a jdeme po jihozápadním břehu ostrova. Míjíme zátoku Cala Croce a pokračujeme k Cala Madonna. Tady je mnohem méně lidí, ale o to je krásnější. Dojdeme až k Cala Greca, chvilku pozorujeme dění vzátoce, a pak se od pobřeží vzdalujeme na silnici. Po ní pokračujeme směrem k severní části ostrova. Cestou míjíme rozestavěná obydlí, či jen ohraničené pozemky. Vypadá to, jako by tu před deseti lety řádil mor a obyvatelé této části ostrova vymřeli. Došli jsme až k odbočce na pláž Spiaggia dei Conigli, tedy ke králičí pláži. A protože je tu občerstvovací stanice, dáváme si studené melouny a něco k pití. A pak již scházíme z útesů po krásné cestě k moři. Pláž, ke které jsme došli, se ani nedá popsat. To se musí vidět na vlastní oči, nebo alespoň na fotkách. Moře tu má barvy od čiré až po tmavomodrou. vjakékoliv hloubce je vidět na dno. Plave tu spousta ryb. Kousek od břehu se nachází králičí ostrov, kde je rezervace. Dá se k němu doplavat, nebo také dojít. Moře je tu hodně mělké. Chvilkama jdeme, chvilkama plaveme. Nádhera. Nejdříve mám sebou kameru, při druhé návštěvě pak foťák. Na břehu máme zaparkovaný věci u místa, kam karety obrovské snášejí vejce. Ale žádná se zrovna nevylíhla, tak že svačina zůstala jen pro nás.
Po vyčvachtání se jdeme kouknout ještě do dalšího zálivu, Cala Pulcino, a pak již směřujeme přes vyprahlou zem zpět k silnici. Je to pěkně do kopce, kolem plno racků, co zrovna vyvádějí mladé, tak že si dáváme pozor, abychom je moc nerozzuřili. Už takhle kvákaj dost nas***ě. Než dorazíme k silnici, potkáváme ještě mambu královskou, zelenýho hada velkýho jak Ivana. Myslím na dýlku. vprůměru měl něco přes pět centimetrů.
No a už jsme na silnici a po ní se vracíme zpět k občerstvovací stanici. Tam čekáme na minibus, který nás svezl zpět do města. Vystoupili jsme u sámošky, kde nakupujeme zásoby jídla a pití na večer a na zítra. Po nákupu se vracíme do hotelu. Dáme spršku, chvilku pauzičku, a pak si dáváme cvičný pochod k letišti, abychom věděli, vkolik máme vyrazit, až poletíme do Palerma. Chtěli jsme se ještě podívat k přistávací dráze, ale poldové nás vyprovodili. No a co, tak jdeme courat kolem přístavu. Před cestou na večeři ještě Ivana objevila pekárnu, odkud to děsně vonělo. Nakoupili jsme něco na zub, a pak už pokračovali na večeři. Ivana si dala těstoviny, já pořádnej flák ryby.
Teč ležíme na pokoji jak due pomodoro, protože to sluníčko tady je fakt zrádný, jak poudala při příletu recepční:-)
Nevím jak je to možný, ale v devět hodin je tu tma jako vpr***i. Kdo mi to vysvětlí???
od Karel Řehák | 12. 6. 2011 | Dovolená 2011 - Lampedusa
Ráno se hezky vyhajáme do růžova. Někteří členové výpravy mají průjem, já si vklidu snídám. Po snídani hážeme kufr do auta, loučíme se s babičkama a s ostatníma zvířatama, a vyrážíme směr letiště Ruzyně. Auto odstavujeme, tak jako vždy, na parkovišti GoParking, a jejich šofér nás odváží na letiště. Nejdříve se zbavujeme kufru, pak prolézáme celní kontrolou, letos jsem houkal já, a pomalu jdeme ke gejtu. Po chvilce čekání se usazujeme v letadle s registrací OK-CED. Poprvé nemáme místo u okýnka. To obsadil nějakej italskej Ferda, co si ještě na stojánce narval špunty do uší, a celý let prochrápal. To by mělo být trestný!!! Když odstartujeme, Ivana přiznává, že zapomněla doma ferneta. Co se dá dělat, vystoupit už nemůžu:-)
Let proběh v pohodě, na letišti vŘímě se ukázalo, že i Italové dokážou vlétě pracovat. Bafneme kufr a jdeme se odbavit na další let. Pak jdeme do restaurace na vynikající těstoviny. A pak už hup do letadla (EI-IMG) a frčíme směr Lampedusa. Kapitán po celou dobu letu nechal zapnutou signalizaci Připoutejte se, protože nad mořem to hezky houpalo. Po hodince a kousek klesáme, oblétáváme ostrov, a jdeme na přistání. Pecka, rána a už sedíme, a brzdíme, a brzdíme, i Ivana brzdí. Dráha je tu jen dva a půl kilometru dlouhá, tak že brzdili opravdu všichni. Vystupujeme na letiště, které je vesnického typu. Nikde žádná ochranka, můžeme se courat po ploše, jak chceme. Bereme kufr a před halou už čeká řidič od hotelového auta, a jedeme k hotelu. No jedeme, tři minuty to trvalo.
Přebíráme kartu od pokoje, Ivana se do nekonečna vybavuje s recepční: kde se půjčují lodě, kde se půjčují auta, co uprchlíci, kudy nejlépe na výlety, kam na večeři:-)
Hážeme věci na pokoj a jdeme na seznamovací procházku městem a blízkém okolí. Po chvilce se k nám připojuje parta vtipnejch psů, a jde s námi zbytek cesty. Jdou ale spořádaně, nehafaj, neperou se, tak že nám nevadí. Cestou zpátky nakupujeme vodu a víno, odkládáme nákup na pokoj a jdeme se ještě podívat do centra města. Nějakým řízením osudu zapadneme do hodně krásné restaurace, kde si dáváme pizzu jak kolo od žebřiňáku. Pak už jdeme na pokoj, vklidu dokoukneme formuli, ochutnáme víno jdeme spát. Na první den to bylo zážitků až až:-)
