Cagliari, pondělí 22.9.2014
Ráno mě budí klofáním do nosu čutňák s rybou v zobáku. Trochu jsem to s těma klimatizacema večer přehnal. Ke snídani máme čerstvé kroasanty, pekárna je asi dvacet metrů od bytu. Po snídani se jdeme podívat do přístavu. Cestou zdoláváme Sloní věž – Torre dell Elefante. V přístavu je kupodivu hodně čisté moře a spousty jachet. Už začíná připalovat slunce, tak dojdeme k druhému molu a parkujeme v baru na kafe, studenou vodu a záchod. Pak se stáčíme na střed města a jde směrem k našemu domu. Na náměstí Yenne si dáváme picu. Ona to spíš byla dvě kola od trakaře, ale s lososem a mozzarellou. A vítězíme. Do bytu se vracíme již lehce ogrilovaní a pořádně upocení. Sprcha a spánek ve 24 stupních. Luxus.
Po odpočinku jdeme k nedaleké obranné věži Torre San Pancrazio, z které je božský výhled přes celé město včetně “salin”, kde se suší sůl z moře. Po věži se jdeme juknout, kam zítra zaparkujeme vypůjčený vůz. Na doporučení majitelky bytu jdeme okouknout kryté parkoviště, které je nedaleko našeho bydlistě. Parkoviště dobrý, zbývá překonat velký výškový rozdíl. A hle, jsou tu výtahy, které nás vrátí zpět na náměstí Piazza Palazzo, které je od nás co by kamenem dohodil. Následuje cesta do sámošky pro meloun, vodu, víno a prošuto. Cestou jdeme kolem kostela, jehož průčelí je věrnou kopií katedrály v Pise. Doma odkládáme nákup a pokračujeme jižní hradby Bastione Saint Remy. Kocháme se pohledem jak na hradby, tak i z hradeb na město, na parníky a na přistávající letadla. Původně jsme si cestou zpět chtěli dát na vyhlídce martini, ale zvítězila zmrzlina! A pak už následovala cesta domů a večeře na terase, západ slunce, parníky, letadla…
