Pátek 17. 6. 2016

Pátek 17. 6. 2016

Dnes opět skáčeme hned po ránu do metra a jedeme do Brooklynu, abych mohl pořádně vyfotit ten most. Než k němu dojdeme, procházíme kolem řekl bych desítek různých sportovních hřišť, které jsou na takových prstech zaříznuté do řeky. A na nic spousta dětí. Pokračujeme dál k mostu a potkáváme odpočinkové místo kde jsou dřevěné stoly a lavice, a mezi nimi litinové, ano litinové, grily. A kdo chce, přinese si dřevěný uhlí a může grilovat do aleluja. Přicházíme k mostu, a fotím a fotím. Dneska to jde lépe než včera. Pak kupujeme lístky na trajekt a kafe. Sotva máme koupené lístky a vypité kafe, všechny lodě se někam ztratí. Asi po půl hodině se konečně objevuje škuner a my přejíždíme na druhý břeh, odkud pokračujeme na Wall Street a Broadway. Wall Street mě trochu zklamala, ty obrázky, co ukazují vždycky ve zprávách z té ulice jsou vždycky hezčí. Myslím ty létající hodnoty valut a akcií na světelných tabulích. Tak takovou jsme našli jen jednu… Kousek od Broadway se jdeme kouknout do hasičského muzea. Ivana tam vlítla a vůbec jí nebylo divný, že stojí ve sprchách hasičů, kde někteří byli namydlený pod vodou. Nakonec jí vysvětlili, že muzeum je asi o deset ulic dál, a tohle že je hasičská zbrojnice, a že jim právě končí šichta, a rádi by šli domů…

Jdeme tedy na metro a frčíme do bytu na odpolední pauzu. Cestou si ještě kupujeme oběd a i něco k večeři. Něco = krevety pro mě…

Po důkladném odpočinku, hlavně jsme ale čekali, až se setmí, vyrážíme metrem na Times Square fotit reklamy. A dobrý. A taky hodně lidí…

Domů jdeme pěšky a ani to netrvalo tak dlouho…

Čtvrtek 16. 6. 2016

Čtvrtek 16. 6. 2016

Dnes vyrážíme k Brooklynskému mostu a k soše Svobody. Na jih Manhattanu frčíme metrem a vystupujeme kousek od majestátní budovy radnice New Yorku. Středem mostu vede lávka pro pěší a kola, takže bezpečná cesta. Z mostu je hezký pohled na Brooklyn i zpět na Manhattan. Bohužel samotný most moc fotit nejde. Vracíme se tedy zpět a jdeme do blízkého přístavu, odkud by měl být most dobře vidět. Ale bohužel není, je ho vidět jen půlka. Jinak v tom přístavu, kde jsme byli, očekávali kdysi připnutí Titanicu.

Jdeme podle pobřeží směrem k přístavišti Battery park, odkud nám odjíždí loď k soše Svobody. Lístky máme zakoupené už z Čech, takže si je jen vyzvedáváme, žádné čekání ve frontě. Než odplujeme, lehce poobědváme. A pak už hurá na loď. Procházíme bezpečnostními rámy jako na letišti, a na ostrově se sochou taky. Cesta trvá jen chvilku, deset, patnáct minut. Na ostrově je docela dost lidí, ale logistiku mají opravdu zmáknutou. Kabelku a brašnu od foťáku dáváme do bezpečnostního boxu, který se otevírá otiskem prstu. A pak už nás čeká výstup na sochu. Na ochoz podstavce vyjíždíme výtahem a dále pokračujeme po 160 schodech vnitřkem sochy až do její koruny. Je tam sice jen pár okýnek, ale krásný pohled na New York i na krásnou policistku, která to nahoře hlídá. Když se dostatečně pokocháme, sestupujeme dolů. Jde se po úzkém schodišti, ale je vystavěné tak, že nikoho cestou dolů a vlastně ani nahoru, nepotkáte. Jsou to totiž dvě šroubovice. Dole ještě procházíme expozicí ukazující stavbu sochy. Pak si dávám asi půlkilového hamburgera, a to opravdu. Než odjedeme z ostrova, asi osmkrát přehazuju objektivy a zkouším pod různými úhly a za různého osvětlení fotit dolní Manhattan. Nejlepší fotky byly stejně asi z lodi cestou zpět.

Do bytu se vracíme před sedmou úplně k. o., že si snad ani nedám víno. Ale nakonec jsem se přemluvil, a dal jsem na terase lahvinku červeného. Do postele padám sedřenej jak cikán z fronty na sociálce…

Středa 15. 6. 2016

Středa 15. 6. 2016

Ráno zase strašákuju brzo, no aspoň si stihnu přečíst maily a podívat se, co je doma nového…

Po snídani tedy vyrážíme metrem nejdříve k hasičské zbrojnici, kde se točili Krotitelé duchů, a kde měli kancelář. Bohužel barák byl obehnán lešením, takže z něj byla vidět jen vrata do garáže. Škoda, ale alespoň něco.

Odtud pěšky pokračujeme k památníku 11. září 2001. Chtěl jsem to strašně vidět. Musím ale uznat, že to byl obrovský nápor na psychiku. V místech, kde stály oba mrakodrapy, jsou v jejich původních základech velké bazény, lemované jmény obětí, které zde zemřeli. Pak vstupujeme do muzea, jehož expozice se nachází v podzemních patrech jednoho z dvojčat. A je to tedy síla. V jedné části muzea jsou fotky všech obětí, téměř tři tisíce, v další pak je místnost, kde se na zdi promítne jméno oběti, hlas ho přečte, zobrazí se fotografie a krátký životopis, který se opět předčítá. Pak následují „výpovědi“ kamarádů a příbuzných. Celé to trvá cca pět minut. A pak další jméno a další… Po hodně náročné prohlídce si jdeme dát kafe a něco k jídlu.

Pak přecházíme do Battery parku, podívat se na lodě. Podle pobřeží scházíme až k jižní části Manhattanu, kde je velké přístaviště a odkud zítra pojedeme k soše Svobody. Je pěknej pařák, později zjišťuju, že je 28 stupňů. Tam pak nasedáme na metro a jedeme do bytu. Cestou kupujeme oběd. Pak se natáhnu a spím až do půl pátý.

Následuje odpolední procházka. Nejdříve k mrakodrapu Chrysler, pak ke starému nádraží a k veřejné knihovně, kde Krotitelé duchů chytali párkožrouta.

Od knihovny se vydáváme na náměstí Times Square, kde už blikají reklamy, chodí tam Sochy Svobody, Mickey Mausové a chudé holky, co nemají co na sebe. Bylo tam docela dost lidí, ale uvidíme, jaké to bude, až bude úplná tma.

Cestou na byt kupujeme večeři a jíme na terase. Všude houkají sirény, ale v dohledu nikde nehoří, ani nikde není zapíchlé letadlo. Uvidíme, co bude ve správách.

New York – 14. 6. 2016

New York – 14. 6. 2016

Jak mám ten čas ještě trochu pomotanej, vstávám už ve čtvrt na pět. Venku je ještě tma, ale během chvilky se začíná rozednívat. Po snídani vyrážíme pěšky, je to jen pár bloků od nás, k mrakodrapu finančníka Johna Rockefellera. Před věžákem je pěkný plac, který je upraven na venkovní restauraci. A kousek od něj je pak katedrála sv. Patrika. Nás ale zajímá, jak se dostat na vyhlídkovou terasu. Chvilku hledáme kudy se tam dostaneme, ale pak nacházíme pokladnu i výtahy, které nás hodí do šedesátého sedmého patra, kde je nejspodnější část terasy. Ta se pak ještě rozkládá i následujících patrech a končí v patře sedmdesátém. A výhled je tedy opravdu luxusní! A tím, jak jsme vyšli brzo, tu není ani nožka! Kocháme se a kocháme, fotíme a posíláme obrázky rodině a přátelům. Když se dost nabažíme, sjedeme až do sklepa, kde se nacházejí různé bufíky. V jednom z nich brzdíme na kafe a hambáče. Pak pokračujeme po 5. avenue do Cetral parku. Cestou se stavujeme ještě v mrakodrapu Donalda Trumpa, kde se také zlehka občerstvujeme a prohlížíme si zahrady v patře. Přicházíme do Central parku a procházíme jeho malou část. Nakoukneme ještě do místní ZOO, ale platit za tuleně nehodlám. Vracíme se tedy zpět do bytu. Cestou si dáváme pravého Amerického teplého psa. Po návratu do bytu se Ivana ukrývá v klimatizovaném pokoji, já se jdu vyvalit na terasu. Bylo tam asi čtyřista stupňů, ale nevzdal jsem to.

Po odpočinku jdeme opět pěšky na procházku po městě, tentokrát na Rooseveltův ostrov. Z pevniny tam kromě mostů vede cesta i lanovkou, takže je jasný, jak jsme se tam dostali. Uděláme kolečko a jedeme zase na pevninu. Na ostrově nacházíme sámošku, tak nakupujeme nezbytné zásoby, tedy víno a žlutej meloun.

Když nás lanovka vyklopí na pevnině, vracíme se pomalu do bytu. Cestou nás ale zláká italská restaurace. Dáváme si grilovaná kuřecí prsa se žampiónem portobello. Luxus!

A pak už docházíme domů. Beru víno a jdu psát na terasu deníček. Ivana si mezitím čte…

A zazvonil zvonec a úterka byl konec…

New York – 13. 6. 2016

New York – 13. 6. 2016

Tak dneska vstáváme opravdu brzo, v půl třetí. Sbaleno je už od včerejška, takže jen trochu hygieny, obléknout a jedeme. Jak už je tradicí, když někam odlétáme, necháváme auto na GoParkingu. Tentokrát ale v části servis, protože ho nutně potřebuji vyčistit. Jak z venku, tak hlavně zevnitř. Jak jsem přijel z Frantovejch, tak jsem na to nesáhnul a je tam bordel jako v tanku.

Na letišti Václava Ruzyně Havla si dáváme malou snídani a vyrážíme směr Frankfurt. Letadlo tam stálo od včerejška, takže vyrážíme na čas. Místo hodiny a pěti minut letíme čtyřicetpět minut. No jo, Lufthansa, západní Němci. Máme tu asi čtyři hoďky čas, tak opět něco do nosu a pak se přesouváme vlakem a pěšky na správný terminál. Pak začíná boarding. Do letadla se vejdou celé Patokryje i se zahrádkářema. Při odletu máme trochu zpoždění, ale ti kluci německý to určitě doženou!

Teď máme za sebou malou svačinu, krekry a dvojku vína. Ivana se chtěla odlišit, tak si dala kampáry. Teď, ve 12:40 akorát přelétáváme z Velké Británie nad Irsko. Jináč ten Airbus A380 je fakt luxusní! Tak a teď chvilku spánek….

Sotva jsem zavřel oko, přinášejí oběd. No co se dá dělat. Zapečené kuře s polentou, houska s máslem a „hermelínem“, pivko a dortík. A potom dvojka červeného a kávička 🙂 .

Zaplatil jsem si hodinu internetu, abych mohl známým a příbuzným poslat pár fotek a pozdravů. A pak jsem konečně usnul!

Teď jsem byl na výpravě po letadle. Pěkný, opravdu pěkný!

Zdá se, že se bude servírovat nějaké jídlo 🙂 .

Tak jo, byla to teplá bageta s krůtím masem, sýrem a bylinkovým máslem. A jako příloha, červené víno 🙂 .

Je půl šestý Patokryjského času a do cíle zbývá hodina a půl a jedenáctset kilometrů. V New Yorku je půl dvanáctý, takže si to pondělí zopákneme! Akorát míjíme Toronto…

Je osmnáct hodin Pato času a pravé poledne Obamovo času a do cíle zbývá hodina a 730 kilometrů. Přistáváme v sedm našeho času. Tady je jedna odpoledne a od teď budu vše uvádět v místním čase. Jenže jsme přistáli o půl hodiny dříve a nebylo pro nás volné žádné stání, a tak jsme tu půlhodinu, co jsme nahnali, odstály na ploše. Pak nás tedy zaparkovali k chobotu a hurá z letadla. Když jsem viděl, co někteří lidé dokáží po sobě zanechat na místě kde seděli, bylo mi na zvracení…

Po vystoupení jdeme vystát frontu na imigrační pohovor. Ten proběhl v pohodě. Úředníkovi jsem na všechny otázky odpovídal „sabáka“, takže mu bylo po chvilce jasné, že si se mnou moc ne pokecá. Strávili jsme tam celkem hodinu. Pak pro kufr, ze začátku to vypadalo, že nepřijel s námi, a nástup do tramvajovlaku, který nás odvezl na stanici metra. Metrem jedeme hodinu a čtvrt, pak chvilku hledáme byt. Je takovej prťavej, nikde nevidíme slibovanou terasu. Nakonec se vše vysvětlilo, máme klíče od terasy, ale protože jsme se vrátili pozdě z venku, necháme její prohlídku na zítra. Venku jsme chtěli nakoupit něco k snídani a víno na večer. A taky jsme se chtěli navečeřet. Bohužel ani jedno nevyšlo. Krám tu je jen jeden, poměrně velký, ale fronta ke kase sahala až ke vchodu, takže jsme tam naloženej vozejk nechali. Místo restaurací tu mají samé bufíky pochybných kvalit. Tak se vracíme utrmácený a hladový. Vytahujeme zásoby z Čech a večeříme doma.

Kašlu na hygienu dneska a jdu spát na prase….