Úterý 6. 6. 2017

Úterý 6. 6. 2017

Ráno, teda vlastně v noci jsem se vzbudil a čumákoval do tmy. Na věži kostela bimbali tři a já měl vyspáno. Chvilku jsem si četl a pak jsem dopisoval deník za pondělí. Pak jsem zavřel oka, a nebýt v devět telefonu, spal bych do oběda. Snídaně na terase, pak chvilka čtení a vyrážíme do Capo Di Conca. Dále pak do Furore a Praiano. Jestli jsem si včera myslel, že mám zamotaný ruce, dneska jsem je měl jako vánočku. Jedeš po silnici, kam se pohodlně vejdeš s autem, když míjíš auto v protisměru, tak to tak nějak vyjde, a když potkáš autobus, couváš tak daleko, než se tam vejdete oba. Odkládáme auto u krajnice a jdeme se podívat na starou věž, možná to dříve býval maják, možná obranná věž. Pak pokračujeme dolů k moři, až docházíme do zátoky Marina di Praia. Je tu pláž, asi pět restaurací a jezdí odtud lodě k Smaragdové jeskyni, Grotta dello Smeraldo. V jedné hospodě si dáváme těstoviny, já s krevetama, Ivana s rajčaty. Pak skáčeme na člun a jedeme do jeskyně. V jeskyni sedáme na lodičku a necháme se vozit. V jeskyni je pěkná krápníková jeskyně, která je s mořem spojená tunelem, přes který se do jeskyně rozlévá krásné modré světlo. Následuje cesta zpět a autem pokračujeme po Praianu. Když se u krajnice objevilo místo, opět odkládáme auto a jdeme na kávu do restaurace nad mořem. Z ní je krásný výhled na ostrov s kapry. Vlastně na ostrov Capri 🙂 . Po kávě jdeme ještě dál do města. Na silnici je hustej provoz, že se tam sotva vejdeme. Docházíme ke kostelu San Genaro. Po pokoukání se se obracíme zpět a jdeme k autu. Jedeme zpátky na barák. Cestou se stavujeme v marketu pro jídlo a hned vedle na dvojku vína a limoncello. A potom domů už je to jen kousek. Dáváme odpočinek na terase, pak večeři a pak zase odpočinek 🙂 . Už je tma jak v pytli, v dálce blafe pes, a zítra nás čeká Amalfi…
Jo, jen tak pro zajímavost, náš barák leží v nadmořské výšce 330 metrů…

Pondělí 5. 6. 2017

Pondělí 5. 6. 2017

Otevírám oči a koukám, jsou teprve tři hodiny a já už mám vyspáno. Říkám si, trochu se protáhnu a zase usnu. Ale prd, čumákoval jsem až do půl šestý, kdy jsme vstával. Vyrážíme ve čtvrt na sedm, a v sedm jsme na Goparkingu. Následuje bleskový přesun na letiště, kde se zbavujeme kufru a jdeme se najíst. A pak odbavit a šup ke gejtu. Odbavovat se začalo poměrně brzo, takže se odlepujeme téměř na čas. Letíme s EasyJet A320 G-EZAN. A teď si dám chvilku ouško. Za okny svítí slunečník. Tak zatím dobrou!
Probudím se, a dole Benátky 🙂 . Tak ještě hoďku…
Je za pět půl jedenáctý a začínáme klesat… Přistát máme prý v jedenáct, tak uvidíme, jestli nezabloudí 🙂 .
Nezabloudil. Přistáváme v jedenáct, vyzvedneme kufr a jdeme si pro auto. Ten blbeček, co na YR.NO posílal informace, že je tu osmnáct stupňů, by potřeboval na hubu. Po přistání tu bylo jednatřicet! Stejně jako na Sardinii i tady dostáváme Renaulta Clio. Nastavíme tedy Furore a vyrážíme. Ze začátku nás ani nezarazilo, že padesát kilometrů máme jet skoro dvě hodiny. A skutečně jsme to tak dlouho jeli! Překonávali jsme totiž pohoří jako kráva. V jednom městě nás to zahnalo do uliček, které byly stavěny pro koně nebo osla, ale ne pro auto. Nakonec jsme se vymotali a zdárně míříme k vrcholům. Naštěstí jsme je nepřejížděli celé, ale těsně před vrcholem byl tunel na druhou stranu pohoří. Po kilometru jízdy skálou se nám otvírá pohled do údolí a na moře. Do cíle zbývá pět kilometrů silničkama táhnoucími se podél skal. Ivana má zavřené oči nebo kouká na podlahu. Furore. Nakonec odbočujeme do ulice Via Picola a po pár stech metrech jsme na místě. Nádherný barák, nádherný výhled a vedro jako prase! V autě to ukazuje 28 stupňů. Majitelé nám předávají klíče a frčí domů. My si dáváme slivku a kafe a sedíme na terase. Po odpočinku se jdeme podívat do vesnice. To vedro je opravdu neskutečný. Nevzali jsme si pití a jsme jak velbloudi po měsíci putování pouští. Přicházíme do vsi a hned druhý barák je takové malé smíšené zboží kombinované s vinárničkou. Kupujeme vodu a víno a odpočíváme. Když nabere dost sil, jdeme si vedle do obchodu nakoupit večeři a snídani, a pak se pomalu vracíme na barák. Slunce se už schovalo za hory, tak je zpáteční cesta mnohem příjemnější, než cesta tam. Večeříme na terase, pak následuje „osobní“ volno a nakonec sprcha a pád do pelechu. Dopisuju deník a jsem k.o.