Český Ráj

Český Ráj

Pátek 18.9.2020

2009180001Je krásný slunečný pátek, něco kolem desáté a my vyrážíme do Českého Ráje. Navigace nás vede přes Prahu. Cesta je asi od dvacet kilometrů delší, ale o půl hodiny kratší. Za Prahou se stavujeme u Mekáče na svačinu, a pak pokračujeme po dálnici až téměř do Turnova. Tam se jdeme cournout do města. Už při příjezdu nás upoutal velký černý kostel. Po chvilce bloudění jsme u chrámu Narození Panny Marie. Ten je sice uzavřen, ale i z venku je pěknej. Okolo chrámu je hřbitov, kde mají hrobky zajímaví lidé. Například hrobka Karla Bavora, který vynalezl elektrický zapalovač. Po procházce sedáme do auta a jedeme do pár kilometrů vzdáleného penzionu, který bude naším útočištěm na víkend. Penzion leží nad městem, takže máme hezký rozhled do krajiny. Svá nejlepší léta už má sice za sebou, ale je útulný. Ubytujeme se, a jdeme na první výlet. Kousek na penzionem je hrad Valdštejn, takže cíl je jasný. Cestou vylézáme na skalní rozhlednu Hlavatice. A pak už je to jen kousek na hrad. Tam stíháme ještě poslední prohlídku s průvodcem, takže paráda! Hrad je docela rozlehlý, a je z něj perfektní výhled do okolí. Po prohlídce si dáváme kafíčko v přilehlé hospodě, a pak už rovnou domů. Cestou potkáváme na cestě koně s dětmi. Mezi skupinou šlo samostatně bez jezdce i malé hříbě.

 

Sobota 19.9.2020

2009190031Dnešní den by se dal nazvat rozhlednový, no ale postupně. Po snídaní jedeme směr obec Dubecko, kde je první rozhledna. Vznikla na stožáru mobilních operátorů tak, že se kolem trouby navařilo a našroubovalo schodiště. Už zdálky provokovala svým vzhledem a výškou! Cestou k rozhledně si vyzvedáváme klíče od rozhledny. Po pár metrech jsme u ní. Sakra, je fakt velká. No, ale když jsem se vytahoval, že jí vylezu, tak přeci nemohu couvnout. Ivana mi otevírá vrata a já jdu na to. Vyhlídková plošina je ve výšce 33 metrů, tedy jako desetipodlažní barák. Lezu! Hmmmm, schody i plošina nahoře je z roštů, pěknej pohled dolů. Ale co dolů, ale do dálky!!! Vidím Trosky, Ještěd, Sochu Svobody, no prostě daleko. Když slezu dolů, jdeme vrátit klíče od rozhledny, a přesouváme se na vrch Kozákov. A ano, tady je ta louka, kde Kuba létal na paraglidingu 😎 . A je tu samozřejmě i rozhledna. Sice sotva poloviční než byla ta první, ale jde na ní. Výhled opět luxusní, počasí nám prostě přeje. Po slezení se jdeme projít po okolí, a pak se přesouváme do Lomnice nad Popelkou, kde je ve sportovním areálu skokanský můstek. Což by nebyla až zase taková zvláštnost, kdyby na jeho vrcholu nebyla umístěna rozhledna. No co, to je přeci výzva! Šplháme nahoru a musím uznat, že tentokrát jsem se nahoře necítil moc bezpečně. Podlaha z prken sežraných houbou, nahnilá od deště a sněhu, a s tloušťkou do dvou centimetrů. A na tom mých pětaosmdesát kilo. No, a zábradlí jen z dvou trubek. S dětma bych tam tedy nešel. Ale výhled zase super! Dál se přemísťujeme na Trosky. Nejdříve si pod zříceninou dáváme lehký oběd, a pak s plným břichem funíme do kopce. Sice hodně lidí, ale pěkný. Lezeme na Babu i Pannu a výhled opět parádní. Pomalu se vracíme na penzion, ale ještě nám to nedá, a stavujeme se na zámku Hrubá Skála. Ten je pěkně upravený a opravený. Včetně zámeckého parku. A je tam možný výstup na věž a suprová restaurace. A v jídelním lístku nabízejí “slovakian gnocchi”, tedy halušky 😀 . No ale teď už opravdu jedeme na penzion. Šest rozhleden opravdu stačilo. Doma si vlezeme na terasu, dáme si pivko a vodku, jako přípravu na večeři.

Neděle 20.9.2020

2009190060Po snídani se balíme a vracíme se na Hrubou Skálu. Tentokrát ne do zámku, nebo lépe ne hned do zámku, ale jdeme přes arboretum Bukovina do skal, kde je značená trasa. A opět krásné vyhlídky a spousta horolezců. Nejdříve jdeme po vrcholcích skal, k zámku se ale vracíme podél pat skal, což je taky zajímavá cesta. Na zámku si dáváme oběd a po něm jedeme ke Zdeňkovi Lukeslemu na chalupu. Tam nás čeká kávička a sušenky, které vlastnoručně koupil u Vietnamce. Od Zdeňka jedeme už směr Pato. Cestou nás napadá, že bychom se mohli stavit v Čestlicích u Sváti. A prd, jsou v Řecku. No ale, co se takhle stavit u Pražáků v Holešovicích? Ivana se ujme role organizátora, já nastavuji navigaci, a za chvilku parkujeme na tržnici v Holešovicích. S klukama jdeme do blízké restaurace na svačinu. No svačinu, normálně bych to měl k večeři a druhý den k snídani. Ale zvítězil jsem! Asi po hodince se loučíme a vyrážíme konečně směr Pato. Jenže, jaký by jsme byli rodiče, kdyby jsme nenavštívili druhé děti?!?! Opět nastavuji navigaci, tentokrát pod Koňský vrch. A i tam vládne dobrá nálada a pohoda, i když už přestavěli celej barák a přeorali půlku zahrady 😆 . No i tady se loučíme, a mažeme konečně a zaslouženě domů. A co na závěr? Další povedený prodloužený víkend!

Fotky z víkendu jsou TADY a video níže,

Štramberk

Štramberk

Pondělí 17.8.2020

Lehce po desáté opouštíme Patokryje a uháníme směr Pardubice, kde máme schůzku s kamarádkou Jitkou z katastru. Již po dvou hodinách a nějaké té minutě parkujeme u ní za barákem. Jdeme se napucnout do i pro nás známé restaurace na náměstí. Jídlo ok, akorát mě posral pták 😊. Cestou k jejímu bytu kupujeme něco na zub ke kávě. Doma nám předvádí novou kuchyňskou linku, která je opravdu pěkná. Trochu poklábosíme a jdeme do auta. Po nastavení autopilota zjišťujeme, že máme před sebou ještě tři a půl hodiny cesty, než dorazíme do Rožnova pod Radhoštěm. Ale dáváme to na jeden zátah. Jdeme se ubytovat a na malou procházku k řece. Máme moc pěkné ubytování, a jak zjišťujeme u večeře, dobře tu vaří. Večer posedáváme na balkóně, a někteří z nás popíjejí víno.

Úterý 18.8.2020

img 20200818 112242Ráno po snídani jdeme do Valašského muzea v přírodě. Krásné chaloupky i krásná prochajda. Při procházce Valašskou dědinou se zastavujeme na sváču v podobě kávy a frgálů. Z dědiny přecházíme do Mlýnské doliny, kde je expozice strojů poháněných vodou z potoka. Pak přecházíme do dřevěného městečka na prohlídku chaloupek, ale i docela velkých stavení. V jednom z nich je hospoda, kde obědváme. A pak už jdeme do auta a jedeme do Štramberku za ušima. Obýváme přízemí rodinného domu, ke kterému náleží terasa s grilem a parkovací místo. Byt jako takový bych hodnotil minimálně patnácti hvězdičkami ve stupnici od jedné k pěti 😊. Prostě úžasňákové. Po zabydlení jdeme na původně krátkou seznamovací procházku po okolí. Nejdříve se vysápeme na hrad Štramberk a jeho věž Trúbu. Opět luxusní výhled. Ani ta medovina nebyla špatná! A protože se nám to zdálo málo, cestou zpět odbočujeme na rozhlednu Bílá hora, která je ale zelená. Byl to kopec jako blbec! Ale i Ivana se vysápala až na horu, a to schody byly roštové… A pak už jdeme dolů do vsi poohlédnout se po něčem k snědku. Už předem jsme si vyhlídli pivovarskou restauraci. A typ to byl velice dobrý. Já měl pivovarský guláš a Ivana halušky z uzeným. A na závěr finská vodka a becherovka. Následovala cesta na barák a osobní volno s lahví vína na pokoji 😊.

Středa 19.8.2020

img 20200819 131855Jasně, již je to okoukaná replika, ale chčije a chčije. A pořádně, ne jako v Pato. Ale co, nás nic nezastaví. Dnes tedy volíme kryté cíle. A první z nich je muzeum Tatry Kopřivnice. Nejdříve trochu problémy s parkováním, ale pak už kličkujeme kapkami, ano, zatím kapkami deště k muzeu. Stejný nápad mělo bohužel i dalších několik desítek lidí, ale uvnitř se to docela rozprsklo. A bylo to fakt hezký. Jak historická auta, tak novodobé osobáky i náklaďáky. Na závěr jsme dali ještě muzeum Emila a Dany Zátopkových, které bylo ve stejné budově. A pak již směřujeme k hradu Hukvaldy. Když jsme zaparkovali, začalo lehce pršet. Cestou nahoru však začal takovej slejvák, že jsme potkávali kajakáře z blízké řeky, kteří sjížděli přístupovou komunikaci. Nahoru jsme došli totálně promočený. Zaplatíme vstupné a jdeme dál. Jenže z celého hradu zůstaly jen obvodové zdi a pár „místností“. A kostel. Zdálo se nám, jako by déšť trochu polevil. Ale když jsme šli dolů, tak jsme konstatovali, že se nám to opravdu jen zdálo. Do hospody, která stála při cestě a kde jsme zabrzdili na oběd jsme přišli úplně totálně promočený. Servírka říkala, že když si vyndáme žáby a ryby z kapes, můžeme jít dál. Když jsme po jídle vstávali, zůstala pod mojí bundou taková louže, jako by tam sedělo pět vodníků na sobě. V autě jsme si zapnuly topeni do sedaček a pospíchali domů. Měl jsem jen průtočný sandále, takže mi byla docela zima. Skočil jsem tedy do sprchy, a pak pod deku. Po odpolední kávě jsem dopsal deník a vydali jsme se do města na prohlídku a objednat pivní lázně. A pak na večeři. A po večeři se pomalu ploužíme domů. Naložil jsem maso na gril na zítra a teď sedíme na terase. Já píšu deník a piju červené, Ivana čte a pije čokoládu 😊.

čtvrtek 20.8.2020

img 1597934553961Po snídani zjišťujeme, že nacucané věci ze včerejška jsou stejně nacucané, jako večer. Udělali jsme tedy zásadní rozhodnutí, že je necháme na terase před barákem. Terasa je otevřená do ulice, ale uvidíme. Necháváme tu moje sandále, Ivany botasky, a mou bundu. A majitelů baráku gril i s bombou. Nejdříve jedeme do místní botanické zahrady. Ale není to obyčejná botanická zahrada, je to zahrada umístěná v bývalém lomu na vápenec. Taková přírodní. Nejdříve jsem byl zklamanej, ale pak se ukázalo, že je úplně super!!! Po prohlídce vyrážíme směrem na Ostravu. Kus po dálnici, kus po silnici, kus nedálnici. Přijíždíme do obrovského areálu Dolních Vítkovic, kde necháváme stát auto, a jdeme si vyměnit zarezervované vouchery za vstupenky. Po prohlídce jdeme trochu pozměnit program. Zamluvené vstupenky na vysokopecní okruh měníme za vstupenky na uhelný okruh, a vysokou pec necháme jako druhou kolo. To byla největší hovadina dnešního dne. Průvodce uhelného okruhu rozuměl a znal možná všechno, ale o dobývání uhlí nevěděl nic. U těžního stroje jsem se ho snažil vyprovokovat, aby nám o něm něco řekl, my jedí s Ivanou jsme věděli o co jde, ale bylo nám líto ostatních, ale téměř nic z něj nevypadlo. Se slovy „co bych vám o tom ještě řekl“ vypadl ze strojovny. Vydržel jsem to ještě deset minut a opustil jsem skupinu a vrátil se zpět na základnu. Tam jsem aspoň pokecal s holkou u stánku, co vařila kafe, ale aspoň věděla, co vaří. Těsně před další prohlídkou, vysokopecní, se přiřítila Ivana s několika návštěvníky, kteří měli též zaplacenou exkurzi. Jo, ale to bylo ovšem jiné kafe!!! Slečna nebyla žádná Pamela, a věděla snad všechno o výrobě železa. Po prohlídce „pozemních“ prostor jsme se vydali na Bolt Tower. Což byla vlastně bývalá vysoká pec číslo jedna ve Vítkovicích. Nahoru jsme vyjeli proskleným skipem, a zbytek jsme šli po vlastních nožičkách. Z vrcholu věže byl opravdu úžasný výhled! A tenhle zážitek zcela zakryl výklad toho předchozího průvodce. Po vykoukání jsme sešli podél pece do spodních pater, kde jsme se třeba dozvěděli, že Vítkovice v době své největší slávy zaměstnávali 40 tisíc lidí. Skáčeme do auta a s několika zajížďkama jedeme domů. A světe div se, nebo možná ani ne, naše věci, které jsme nechali před barákem, jsou na svém místě. A krásně suché. Takže parádní výlet, který jsme zakončili opečenou krkovicí na grilu. Jen snad malá poznámka: průvodkyně by neměly nosit elasťáky. Kdo se má pak soustředit na výklad 😊.

Pátek 21.8.2020

img 20200821 113331Ráno je obloha vymetená jako naše konto. Dnes máme před sebou výlet na Pustevny, kam se vydáváme hned po snídani. Přijíždíme na parkoviště k dolní stanici lanovky, které je úplně nabušené. Ale ještě se tam vejdeme. Asi půl kilásku jdeme k lanovce a přiznejme si to, vedro jako vepř! Kupujeme lístky a frčíme asi dvacet minut nahoru. Musíme uznat, že obnovené Jurkovičovi chaty Maměnka a Libušín vypadají opravdu skvostně. Chvilku se procházíme, a pak se jdeme nadlábnout. Halušky s brynzou přišli vhod. Akorát ty piva jsem si neměl dávat. Cestou k Radegastovi pak ze mě stříkal chmel na všechny strany. Ale nevzdali jsme to, a k tomu bubákovi jsme došli. Byl sice velkej, ale pořád menší, než jsem si představoval. Chvilku se tam vometáme, a pak se vracíme na Pustevny a lanovkou sjíždíme dolů. Jedeme rovnou na barák. Máme chvilku pauzu, po které nás čeká pivní koupel. Po příchodu nás vítají jako Husákovu delegaci. Nejdřív nechápeme proč, ale pak se ukázalo, že když mi paní volala, tak protože mám telefon přepnutý do dovolenkového režimu, dostala zprávu, že jsme na dovolený, a ať se obrátí na místostarostu. Z toho vydedukovala, že jsem starosta. No a její syn je také starosta, takže poprvé za celou tu dobu co to dělám, jsme si užili starostovských výhod 😊. Lázeň místo dvaceti minut pětatřicet, neomezená konzumace piva (taky jsem podle toho vypadal, byla to nějaká nepasterizovaná čtrnáctka), ležení v relaxační zóně bez omezení 😊. No, ale domu jsem došel, ugriloval maso k večeři a nevím. Ale ráno jsem se probudil v posteli 😊.

Sobota 22.8.2020

img 20200822 134112Dnes jsme měli jet původně do dolu Ansel, ale protože nám nebrali telefony, a ani neodpověděli na mail, řekli jsme si, ať si ho strčí pod záda a vyrazili jsme na Wesselsky mlýn. Už jsme takových mlýnů viděli přehršel, ale takto rozlehlý ještě ne. Dostali jsme elektronického průvodce a v klídku jsme prošli celým areálem. Pak nám takový strejda, co to tam obsluhoval, udělal kávičku a my se vydali do břidlicového dolu. A to byla ovšem paráda. Neprováděla nás žádná Pamela, ale chlapík, co věděl, o čem je řeč. Prošli jsme asi třista metrů chodeb, jedno lezní oddělení s převýšením dvaceti metrů, a několik dobývacích prostor. A viděli jsme netopýra! Opravdu zajímavé a stojí to za to shlédnout. Důl byl pro veřejnost otevřen teprve letos s nákladem deseti melounů. Z dolu se vydáváme na blízkou Veselskou rozhlednu, která jak je již z názvu poznat leží nad obcí Veselí. Je malá, ale pěkná. Pak si v obci Odry dáváme kafe a něco k němu, abychom si zaplácli žaludek, když se nám do časového plánu nevešel oběd, a pokračujeme na rozhlednu Pohoř. Ta už je krapet větší a je z ní vidět opravdu do daleka. No, Temelín ani Ještěd jsme neviděli, ale super 😊. Cestou na barák se stavujeme koupit nějakou flákotu na gril. Ještě, než zabrzdíme u baráku, stavujeme se v kostele sv. Kateřiny. Malý, obnovený, krásný. A už jsme doma. Tak jako první den, i ten dnešní předposlední se jdeme kouknout na troubu. Tedy vlastně na Trúbu. Museli jsme si dát medovinu, jinak by nás nepustili domů. Teď už jsme na baráku a připravujeme se na grilování.

Konstantinovy Lázně

Konstantinovy Lázně

Středa 24.6.2020
Dnes poslední snídaně v Srní. Ještě před snídaní balíme rychlostí jako by byl vyhlášen požární poplach. Pak naložíme auto a vyrážíme směr Konstantinky. Po cestě máme v plánu přečkat jednu noc u Jehlíků na chalupě. Avšak ani tam nejedeme rovnou. Nejdříve se stavujeme v obci Dobrá Voda, kde je kostel sv. Vintíře. To by nebyla až tak žádná zvláštnost, ale kostel je osazen jediným skleněným oltářem na světě. Oltář vytvořila sklářská výtvarnice Věra Tesařová. A jo, bylo to moc pěkný! Odtud pokračujeme do Železné Rudy, kam jdeme nasát vědomosti do informačního centra. Z města pak pokračujeme na parkoviště u spodního nástupiště lanovky na kopec a rozhlednu Špičák. Byla to krásná vyhlídková jízda, a na hoře nás čekalo perfektní slunečné počasí. Nejdříve si dáváme kafe, a pak se šplháme na dvacetšest metrů vysokou rozhlednu, z které je bombastický výhled na všechny strany. Po pokochání se sjíždíme dolů a pokračujeme směr Klatovy. Cestou jsme podél silnice zahlédli orloj. Fakt opravdový orloj. Brzdíme, couváme, parkujeme. Orloj se nachází v obci Hojsova Stráž. Je to první orloj na Šumavě! Ačkoliv se jedná o recesi, pohled na orloj opravdu překvapí. Dál uháníme do Klatov. Tam parkujeme na náměstí a jdeme se nadlábnout. Potom následuje prohlídka místních katakomb s nebožtíky a šplh na věž. Na konci byl výstup opravdu náročný, co se prostoru týče, ale dali jsme to! Odměnou nám byl nádherný výhled. Slezeme dolů a jdeme ještě nakoupit nějaké zásoby ke Švejkům na chalupu. Tam přijíždíme před pátou a konstatujeme, že mají moc pěknou chalupu i zahradu. Jdeme opéct buřty, ale bohužel nás asi po půlhodině zahnal déšť do chalupy. Tam povídáme a povídáme, a pijeme a pijeme.
Čtvrtek 25.6.2020
Ráno vyrážíme po snídani směr Konstantinovy Lázně. A jak už to tak bývá, stavujeme se ve Kdyni. Nejdříve na koupališti, a pak v kempu. Ale ty chatičky, ve kterých jsme bydleli, už tam nejsou. Honza ani nepoznal koupaliště, a to už mu byli tři 😊. A pokračujeme dál. Cestou nás upoutá něco, co vypadá jako spojený kostely. A skutečně, byly to spojený kostely. A sice kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta. Když jsem to viděl, říkám jasný Santini, ty křivky, práce s klenbami… Na což Ivana říká: „Ty si nějakej chytrej“. A došli jsme k informační tabuli, a tam stálo, že se jedná o barokně-gotický kostel stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla! Takže jsem vyhrál zlatého bludišťáka a postoupil jsem do dalšího kola. Tedy na oběd… A po obědě jedeme už bez zastávek do kempu. V něm nejsou téměř žádní lidé, takže klídek a paráda. Ubytujeme se, a jdeme si dát chvilku ouško. Kolem třetí vycházíme na obhlídku okolí kempu. Ivana ale našla hřiba velkýho jak kolo od trabanta, takže se musíme vrátit zpět do tábora. Pak pokračujeme dolů do města. Tam si dáváme odpolední večeři. Jdeme dál mezi lázeňáky. Vedení obce zamakalo a téměř všude je vidět nějaké vylepšení. Palec nahoru. Když se vracíme, tak trochu sprchlo, ale nám to náladu rozhodně nezkazilo. Na chatce zcela tradičně Ivana krájí houby, já píšu deník. Klídek, pohoda!
Pátek 26.6.2020
Ráno nebyl k snídani stůl ze Švédska, ale housky, pomazánky a kroasanty (chtělo se mi napsat kroasantiny). Po snídani a troše odpočinku vyjíždíme, tak jako pokaždé, když jsme tu, na zříceninu hradu Gutštejn. Dnes už ale víme, že hrad vznikl na přelomu 13. a 14. století, a že se tam natáčela pohádka Z pekla štěstí 2. A opět tam bylo nádherně. Dále nás kroky, spíše kola, vedly k Falkenštejnskému vodopádu. Bohužel zmizel. Zbyla po něm jen skalní průrva, a někde hluboko dole jsme slyšeli vodu. No nic, vracíme se zpátky do Konstantinek do lázeňského domu Jirásek na oběd. A pak na chatu a chvilku odpočíváme. Tak nějak po třetí vyrážíme do místního lesa. A i když byl hodně suchý, vracíme se zpátky s taškou hub. Ty necháváme v chatě a jdeme do města na kafe, víno a oplatky. Na terasu pálí slunce jako prase, takže to dopijeme, a dojíme, a jdeme se podívat na bývalé obydlí bratří Křížků. To už se rozdělilo mezi dva majitele, takže nahrávací studio je zvlášť od baráku. No, a pak už míříme na chatu. A tam následuje odpočinek, čištění a krájení hub, večeře a chrápačka. A tím končí naše dovolená, při které jsem si úplně úžasně odpočinul, za což děkuji té paní, co to letos všechno zařídila a objednala. A s tou paní jsme dnes spolu 38 let!!!

Srní

Srní

Sobota 20.6.2020

Mňo, původně jsem měl deník z dovolené psát na místě o cca takových čtyři a půl hodiny letu od Patokryjí, ale koronavirus nám změnil plány, takže ho píši tři a půl hodiny cesty autem od baráku. Jsme v Srní, a bydlíme v hotelu Srní. Z Pato až za Plzeň lilo jako blázen. Pak se to uklidnilo, a dokonce byli suché i silnice. Když jsme se ubytovali a vyšli na seznamovací procházku okolím, vylezlo dokonce i slunce. Po procházce jsme si dali odpoledni svačinku, a před večeří klid na lůžku. Večeře byla ve stylu Švédských stolů. A že jich tedy bylo! Domů jsme se valili jako těhotný čutňáci.

Neděle 21.6.2020

Dnes je den otců! Vstáváme kolem půl devátý a na snídani jdeme v devět, tak jako doma. K snídani jsou stejně jako k večeři připraveny švédské stoly. Ale tentokrát jíme střídmě. Na pokoji pak plánujeme itinerář na dnešní den. Nejdříve vyrážíme na Čeňkovou pilu. Tam se jdeme projít a zjišťujeme, že je poblíž dobře vyhlížející restaurace. Když se pak vracíme k autu, zjišťujeme, že se v nedaleké vodní elektrárně dělají exkurze. Počkáme si tedy na ní. Průvodce byl tentokráte vynikající chlapík, který nám vysvětlil vše. Co se týká strojního vybavení elektrárny, i jak se voda přivádí podzemním kanálem k turbíně. Pak nás vzal též k historické vodní elektrárně, kde turbína a soustrojí běží již neuvěřitelných 108 let. No, my jsme rádi, když nám lednička vydrží pět let… Po skončení exkurze jdeme na oběd do dříve vyhlídnuté hospůdky, kde si dáváme pstruha. Pak vyrážíme směrem k „našemu“ kempu z dávných let. Cestou se ještě zastavujeme v Annínské sklárně, která je již v soukromých rukou. Nikdo tam nebyl, takže jsme měli soukromou výuku tvarování a foukání skla. Dokonce i já jsem si s pomocí skláře vyfouknul kouli. Pak následovala prohlídka sklářského muzea, a následně pak prohlídka a nákup v místním obchodě. Ze sklárny už jedeme rovnou do kempu. Nemůžeme ho najít, a když už jsme ho našli, tak to tam vůbec nemůžeme poznat. Nakonec asi nacházíme místo, kde jsme kdysi před čtyřiceti lety stanovali. Asi jsme tam neměli vůbec jezdit. Z kempu se vydáváme do Kašperských Hor. Jedeme se podívat na filmové místo kde se natáčela Policie Modrava. A nacházíme ho (je) velice snad a rychle. V jedné restaurační zahrádce si dáváme druhý běd a kávu. Z Kašperek jedeme dál po stopách natáčení seriálu Policie Modrava, a sice do obce Modrava. Ta nás docela zklamala, ani bílej klokan to nezachránil. Spousta lidí, a vesnice jako by ani neexistovala, spíše jen penziony, hospody a parkoviště. No nic, máme ještě jeden tajný typ, co se týče natáčení seriálu. A sice chalupu Květy Válkové, což byla teta hlavní hrdinky. Přímo autem se tam zajet nedá, ale poblíž je hlídané parkoviště, a od toho je to jen něco přes kilometr. Netušili jsme, že kolmo nahoru. Ale funíme do kopce, a cestou nacházíme několik hřibů kovářů. Ale necháváme si je na místě a vezmeme si je, až půjdeme domů. Chalupu jsme našli, a vypadala úplně stejně, jako v seriálu. Cestou dolů a domů jsme si posbírali již nalezené houby, a přidali k nim nějaké nové. Na hotel se vracíme těsně před večeří, takže sprcha a jdeme se nadlábnout. A večeře opět vynikající! Cestou domů zacházíme k ještě jedné chalupě. Ta hrála tentokrát ve filmu. A film se jmenoval „Pod jezevčí skálou“. A pak už jdeme rovnou domů čistit houby, psát deník a pít víno!

Pondělí 22.6.2020

Ráno nám na balkon svítí slunce jak o život. Jdeme na švédskou snídani a vyrážíme za vlky. Cesta je docela do kopce. Doháníme asi milion dětí. Tak to bude asi zážitek. Ale dobrý. Jsme totiž i ve svém věku o hodně rychlejší, takže na vyhlídku dorážíme bez dětí. A bez vlků. Pak ale zahlédneme jednoho. Bez Karkulky. A za chvilku asi dvouměsíční mládě. Zrovna debatíme o tom, co vlastně žerou, když jsou v oboře, když v tom přijíždí auto, a veze jim krávu. Teda mrtvou krávu. Najednou se objevilo asi deset, patnáct vlků, a z dálky očumovali, co se děje. Úkol splněn, viděli jsme vlky, a můžeme pokračovat dál. Od vlků se přesouváme k dřevěnému domečku, který se nazývá vtokový objekt. Do něj se vlévá voda z Vydry takzvaným Vchynicko-tetovský plavební kanálem. A odtud pokračuje třiapůl kilometrů dlouhým potrubím do vodní elektrárny Čeňkova pila. Pokračujeme dál do kopce k bývalé Hauswaldské kapli. Vypadá přesně tak, jak bych chtěl znovu připomenout kapli v Pato. Z kamenů je vyzděn obvod kaple o výšce jen asi 50 centimetrů. Dost dobrý. U kaple je kašna, do které je přivedena voda z nedalekého pramenu v dřevěných korýtkách. Vracíme se zpátky pro auto a pokračujeme na Kvildu. Okoukneme kostel, a pak honem do hospody na oběd. Máme hlad jako ti ranní vlci. Z Kvildy se vydáváme na blízké rašeliniště s vyhlídkou. Vyhlídka je pěkná, jen není poznat, že se díváme na rašeliniště. Jdeme tedy po dřevěném chodníčku dále, ale bohužel brzo končí, nevidíme ani kousek bahýnka. Jedeme zpět k Annínu, kde opět zastavujeme na vlčím parkovišti, a jdeme se podívat na místo, kde jsme včera našli houby. A paráda. Vyrostli nové a pěkné. Takže máme půl tašky kovářů a křemenáčů, a plnou sušičku. Ivana čistí a loupe, já si čtu. Následuje večeře, a po ní si čte Ivana, a já píšu deník.

Úterý 23.6.2020

Po královské snídani sedáme do automobilu a jedeme se podívat na hrad Kašperk. Auto necháváme na parkovišti a supíme do kopce. Cestou různě míjíme děti snad z celých Čech. A všechny se fotografují. Sýr, sýr, sýr, řvou nejenom děti, ale bohužel i rodiče. Když se vysápeme na hrad, tak kromě pěkných fotek, je i plné nádvoří lidí. Někteří jsou i ve dvou vrstvách. Jdeme si koupit vstupenky, ale ukazuje se, že na prohlídku za deset minut už je vyprodáno, a prodává se až na prohlídku skoro za třičtvrtě hodiny. Takže prohlídku dlabeme, koupíme si kafe, a jdeme ho vysrknout na nádvoří. Jináč, na tomto hradu se natáčela pohádka Anděl páně. Opouštíme hrad a jdeme se podívat na asi třista metrů vzdálený Pustý Hrádek, který sloužil jako ochranná bašta hlavního hradu. Odtud byl nádherný výhled nejen do údolí a obec Kašperk, ale též na samotný hrad Kašperk. Pak se vracíme dolů na parkoviště. Při východu z lesa, těsně před vesnicí se k nám přiřítil z lesa veselý labrador. Ivanu olízal a vydal se s námi k auto. Cestou proti nám šla rodinka se dvěma psy, která na nás divně koukala, že si toho našeho psa nepřivážeme. Tak na ně békám, že to není naše zvíře. No ale, za chvíli se z lesa vyřítil uřícený majitel, psa si zacvaknul (bylo to ještě štěně, i když velké) a odtáhl si ho domů. Pokračujeme dále na lanovku na Churáňov. Zjišťujeme ale, že lanovka do konce června jezdí jen o víkendu. Takže pokračujeme dál do obce Churáňov, kde odstavujeme auto, a jdeme se podívat na meteorologickou stanici. Stojí v lese, v absolutním tichu. Tedy do té doby, než obsluha nastartovala křoviňák. Vracíme se k autu a jedeme na rozhlednu Javorník. Cestou se stavujeme na oběd. Dávám si čevabčičí, Ivana polévku. Když odcházíme, koukala na mě divně místní čičí. Auto necháváme stát v obci Javorník, a škrabeme se do kopce. U rozhledny jsme přesně v 16:07, rozhledna zavírá přesně v 16:00. No a co. Cestou jsme šli kolem krásné kaple sv. Antonína. Dole jsme se odměnili kávou a zmrzlinovým pohárem. Nádherný výlet, sluníčko celý den, pecka. Cestou domů jsem zapnul „vyhlídkovou jízdu“, jedeme padesát, čumíme po kraji a posloucháme Maroše. A doma zase klasika. Sprcha, víno, večeře, čištění hub, víno a knížka. Zítra přejíždíme přes Železnou Rudu a Klatovy ke Švejkům na chalupu v Úboči.

Fotky a video budou až se vrátíme domů.

Slapy a okolí

Slapy a okolí

Neděle 7.6.2020 

Ač je to nezvyklé vyrážet v neděli na dovolenou, my tak činíme. Jedeme směr Slapy, kde je v chatovém táboře Karel a Pavel s rodinami. Nejedeme ale přímo, nýbrž se zastavujeme v Příbrami na dole Anna, kde máme rezervovanou prohlídku. Nakonec se z toho vyklubaly prohlídky tři. Při první prohlídce jedeme důlním vlakem štolou cca sedmset metrů, čímž se dostáváme do hloubky asi čtyřiceti metrů. Jdeme s průvodcem k těžní jámě, která je hluboká 1.462 metrů. Z velké části je ale zatopená. V podzemí uděláme kolečko a vlakem se zase vracíme zpět. Tam nás čeká prohlídka povrchu šachty, a hlavně strojovny těžního stroje, který je zachovaný ve výborném stavu. Potom se pěšky přesouváme na důl Vojtěch, kam jdeme s průvodkyní na dvě spojené prohlídky. Horší průvodkyni jsme už vyfasovat nemohli. Něco ve stylu: “A v Berouně řekla Beroun”… Opouštíme důl Annu a jedeme se podívat na pětset metrů vzdálený Ševčinský důl. Tam ale zůstáváme jen na povrchu. Potom se jdeme najíst do blízké restaurace Na Vršíčku, kde ohromně vařili. A protože se poblíž narodila babička H., debatujeme o tom, jak se na místo dostat. Náš rozhovor zaslechla opodál stojící servírka, a bravurně nás navedla na místo. Uděláme pár fotek je jedeme hodit očko na Svatou Horu, kde je umístěna Bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Sotva jsem udělal jednu fotku, začal zřízenec řvát: “Ukončete prohlídku, dveře se zavírají”. Nebo tak nějak. Scházíme k autu a jedeme již přímo do Županovic. Když tam dorazíme, čekal na nás uvítací panáček. Udělal jsem pár dokumentačních fotek, a začalo pršet. Lejt. A takto vydrželo i přes večeři až do hluboké noci. A my jsme seděli na verandě a popíjeli co se dalo… 

Pondělí 8.6.2020 

Po snídani Karel nahodí, a do hodiny má kapra 56 cm. My vyrážíme do obce Hrachov, kde jsou v loukách za obcí kamenné menhiry. Sice nám chvilku trvalo, než jsme je našli, ale protože vylezl slunec, tak z toho byla hezká procházka. Kameny byly opravdu úžasné, stejně jako okolní louky. A nikde ani živáček. Od kamenů se přesouváme do města Kamýk, kde se jdeme podívat na místní vodní elektrárnu. Bohužel jen zpoza plotu… A dále pokračujeme do obce Višňová. Tam se natáčel kultovní seriál Chalupáři. Viděli jsem hospodu, rybník, kde se chytal kapr, zdravotní středisko a též chalupu pana Humla. A pak už se vracíme na základnu. Ještě před večeří chytá Karel dalšího kapra. Tentokrát měřil 70 centimetrů. Nutno podotknout, že Karel všechny ulovené kapry vracel zpět vodě. Po večeři se opět potkáváme na verandě a opakujeme včerejší večer. 

Úterý 9.6.2020 

Po snídani následuje polední klid se čtením. Pak se loučíme s Karlem a jedeme do skanzenu Vysoký Chlumec. Tohle dílo se opravdu povedlo a stojí za to ho shlédnout! Po skanzenu se přesouváme na zámek Červený Hrádek, který si zahrál ve filmu Trhák. Dále pak směřujeme do Čapího hnízda. To ovšem, to nám málem vypadly bulvy. Většina lidí zná “Čapák” jen televize, kde stálo ukazují jen to obložené konferenční centrum. Čapí hnízdo ale v sobě zahrnuje dále restauraci s kavárnou, mimochodem, vynikajícně vaří, hotel, venkovní restaurace a grily, golfové hřiště, pastviny, stáje a to, čím mě “Čapák” opravdu zaujal. A sice “zoologickou” pro hendikepovaná zvířata. Ta se tam dostala buď po úraze, nebo když třeba přišla o rodiče. Klobouk dolů. Ještě je třeba podotknout, že areál se rozkládá na 90 hektarech! A pak už následovala cesta domů… 

A fotky z vejletu jsou TADY.