od Karel Řehák | 1. 9. 2025 | Dovolená 2025 - Mutěnice
I když tu není kohout Eda, vstáváme až klasicky na devátou. Po snídani se Slondo věnuje hledání a vymýšlení trasy na dnešní den, já dopisuji zápisky za tři dny. Když oba končíme, skáčeme do auta uháníme na oběd do jedné z místních restaurací. Původně jsme šli jen na polívku, ale nakonec jsme skončili u stehen. Ivana u králičího, já u kačeřího. Polévky, které jsou tady k jídlu zdarma, si necháváme v kuchyni s tím, že si je po návratu z dnešní expedice vyzvedneme. Nejdříve vyrážíme do Nového Poddvorova, kde upíchneme auto, a s holemi pokračujeme k rozhledně Na Podluží. Na té si tu každoročně trénuji, jak jsem na tom fyzicky. Jo, a zdá se že dobrý. V pětašedesáti třicet metrů na jeden zátah! A kupodivu jsem ani nefuněl. Po slezení vypouštím dron, udělám pár fotek a video. Pokračujeme dál do obce Prušánky, a hlavně do části, kde mají sklepy, která se jmenuje Nechory. Sklepů plno, ale všechny zavřené. Až při odchodu z obce narážíme na jeden otevřený, kde se občerstvujeme. Jdeme zpět do Nového Poddvorova, skáčeme do automobilu a přesouváme se do Poddvorova Starého. Tam je pěkný větrný mlýn, tak ho jdeme zkontrolovat, jestli pořád tak pěkný. A byl! Pak už se vracíme do Mutěnic, nejdříve do sámošky, pak podojit bankomat, a vyzvednout polívku v hospodě. Následuje cesta do sklípku, první večeře, a cesta k Tesaříkům do sklípku. Tam ochutnám čtyři vzorky, koupíme paštiku a Svatojánské ořechy, a pelášíme domů. Následuje psaní zápisků, druhá večeře, a dneska dáme telku!
od Karel Řehák | 31. 8. 2025 | Dovolená 2025 - Mutěnice
Ráno tak nějak lehce balíme, dle zkušeností z předchozích let si bereme jen naše univerzální víkendové kufříky, kam se nám těch sedm triček a spoďárů s přehledem vejde. V půl jedenácté přijíždí na dopolední kávu Bobík, a jen to kafe dopijeme, naházíme věci do auta a jedeme. Zajímavé je, že si vždycky na dovolenou beru sebou zásobu vín. Do Mutěnic ne 🙂 . Ještě pouštím sekačku, a by se pak mohla babička prohánět po zahradě, a o sekačku nezakopla. A jedeme. Jako cíl nastavujeme pivovar Bernard v Humpolci, kde si dáváme pauzičku, a hlavně oběd v pivovarské restauraci. A ten tedy byl!!! Pak se jdeme trochu cournout, pak nastavujeme cíl Habánské sklepy, kde si chceme dát před příjezdem kafe. Příjezd máme domluvený kolem čtvrté. Jenže Habáni mají otevřeno v neděli jen do jedné, tak se operativně přesouváme do Sonnetoru v Čejkovicích. Tam je si milion lidí, ale kávu a zákusek nám dají. A pak, pak už rovnou do Mutěnic. Majitelé tam sice nejsou, ale klíče tam máme připravené ve skrýši. Než se ubytujeme, je tu pan vinař, takže přerušujeme vybalování a jdeme do sklepa ochutnat, co se loni urodilo. Až na to červené, je vše ok. Loučíme se s tím, že se v týdnu uvidíme. My doházeli věci do sklípku, a jdeme na okružní cestu. Jenže dvacet metrů pod sklípkem potkáváme vinaře Míru, s kterým jsme se seznámili loni. Takže opakujeme vítačku, a že se zase uvidíme. Pak už opravdu jdeme. Cestou potkáváme fíkovník, je to divné, že jsme si ho ta léta předtím nevšimli, když je hned u cesty, který je čtyři, pět metrů vysoký, a hlavně obalený fíky velkými jako rajčata. A tentokrát si nevymýšlím. Pokračujeme dál až ke sklípku Bílý kopec, kde ochutnávám sauvignon z loňské úrody, a burčák. Sedíme na zápraží, svítí na nás slunce, paráda. Nadešel čas se vrátit k nám do výšin. Jenže… Cestou jdeme kolem sklípku Tesaříků, který byl při našem příjezdu zavřený, ale teď pozor, je otevřený! No co se dá dělat. Následuje další vítačka, a dlouhé povídání. Tam jsem ochutnal Oranžové víno ročník 2019, suché a z Veltlína. Loni se to tu hodně pilo, ale já pil vyzkoušený Pinot Blanc. Letos mi tedy uchvátila Frankovka Grant z roku 2021, která v roce 2024 získala zlatou medaili Král vín. Pak se tedy konečně vydáváme k nám do kopců na večeři. Když jsem uklízel vepřovku od Nasti do lednice, tak za mnou vyskočila ven, a sklenice se roztřelila na tisíc kusů 🙁 🙁 🙁 . Něco jsme zachránili, ale je to škoda. A pak už spánek…
