Ty vejlety…

Ty vejlety…

Konečně se dostávám ke psaní. My jsme vůbec nelenili, ale přiznám se, nebyla chuť psát. Takže: první akce co jsme v nedávné době absolvovali, byla cesta kolem Mosteckého jezera. Bylo krásně, a nám se nechtělo nikam cestovat autem, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Počasí bylo luxusní, i když o Krušné hory se opíraly mraky. Zaparkujeme u jezera, a na posilněnou si dáváme prdelník. Byl tam přistavený přívěs, kde se prodávala jen trdla. Jo, a byl dobrej. Vyrážíme na cestu, nejdříve kolem pláže, pak opouštíme civilizaci, a dá se říct, že téměř sami obcházíme jezero. Klobouk dolů před „městem“ a šachtou za péči, kterou jezeru věnují, aby měli mostečáci i my cizinci, perfektní turistický zážitek. Kolem jezera jsou informační cedule buď o místní zvířeně, nebo o vzniku jezera. Opravdu moc pěkné, a každému doporučuji! Když jsme dorazili zpět na pláž, mračna se přehoupla přes hory, a zatáhlo se. Nakonec z toho nic nebylo, my se vracíme domů krásně vyvětraný.

Když jsme byli na Žofíně na Marošovi, měli jsme nějaké VIP vstupenky, a mimo jiné jsme k nim dostali poukaz na pobyt v Levandulovém údolí. Pořád se nám to nehodilo, a hlavně jsme neměli žádnou akci, s kterou by se to dalo spojit, až se narodil benefiční koncert k nedožitým 85. narozeninám Josefa Laufera v divadle Broadway. Takže paráda, v úterý 22. října 2024 si bereme dovču, a vyrážíme na levanduli. Areál levandulového údolí leží mezi poli s levandulí. Nejdříve dostáváme zklidňující čaj, a pak si nás paní odvání do jednoho z domečků, kde nám nejdříve namasíruje obličej levandulovým olejem, přitom nám povídá, jak se správně uvolnit. Měl jsem co dělat, abych při tom neusnul, protože jsem byl uvolněnej až, až… Po hoďce si pro nás přišla, Ivana ještě něco nakupuje a míříme směr Kněževes na oběd a ubytovat se. Následuje klid na lůžku, a pak přesun do centra, a koncert. Koncert zahájil Lichťa, a musím uznat, že mluvil dost dobře. A pak to frčelo. Jo, dali si na tom záležet, a my odjíždíme velice spokojeni. Cestou zastávka v mekáči, a pak Maštal. No, a ráno do práce ☹.

Další výlet do Prahy (Martin říká, že tam máme už trvalák, a když jedeme do Pato, bereme si dovolenou, ale je to samozřejmě pomluva 😊) byl prvního listopadu, a tentokrát míříme do divadla Hybernia. Samozřejmě, že před tím se ubytováváme V Maštali, dyk by to bez nás museli zavřít 😊, pak jedeme do města. Vůbec to cestování po Praze těm Pražákům nezávidím. Představení bylo něco mezi hrou, baletem, kinem, a hlavně laserovou show. Prvních deset jsem si říkal „to jsem ale vybral hovadinu“, ale pak nastal zlom, a byl to tedy masakr. Těžko se to popisuje, musí se to vědět. Po skončení přichází uvaděčka, a povídá „vy máte VIP lístky, takže půjdete se mnou na prohlídku divadla, a na jeho střešní terasu“. No to jsou věci, jak já to dělám 😊. Takže jdeme, a divadlo prolézáme doslova od sklepa po terasu. No, a pak Maštal. Druhý den máme dovolenou.

Je tedy druhý den. Ráno u snídaně pokecáme se šéfem penzionu, a pak vyrážíme do blízké obce Roztoky u Prahy, kde je Multimediální archeologická expozice Archevita - Stopami věků. Tedy, tady mi spadla brada. Kdo by měl zájem vidět něco neskutečného, tak ať kline SEM. Je to obzvlášť vhodné pro děti všech věků… Po prohlídce se jdeme ještě juknout do zámku, a pak jdeme na procházku podél řeky. Následuje oběd a frčíme. Ještě se sem musíme někdy vrátit, protože jsou tu krásné židovské meziválečné vily.

Tak, a je tu poslední dluh. A sice návštěva divadla Palace u Václaváku, kam jsme se vydali na představení Listopad. V Hlavních rolích Michal Dlouhý a Jiří Hána. Před divadlem samozřejmě Maštal. S velkou časovou rezervou vyrážíme do města. Nakonec jsme to na Václavák jeli hodinu a půl. Parkování bylo zajištěné, do divadla je to dvěstě, třista metrů. Dáváme občerstvení, rezervujeme si stůl na přestávku, a jdeme se usadit. Opona letí nahoru, a když je tak ve dvou třetinách, Ivana vyprskne smíchy. Já o chvilku později. Na jevišti byl Dlouhý a Hána, ovšem ten v pozici a roli, jako v seriálu Kosmo. Kdo nezná, jeho chyba! No, a pak jsme se tlemili do přestávky, a po přestávce do konce představení. Rozhodně doporučuji toto představení navštívit. Hned na místě jsme si koupili lístky na hru s Hynkem Čermákem 😊. No a vracíme se do Maštale.

A já mám splněno! Další akce, která nás do konce roku čeká, je Vánoční koncert 4 Tenorů v Pardubicích, kde máme kamarádku, takže spojíme příjemné s užitečným.

Bídníci v Praze

Bídníci v Praze

Fotky najdete TADY

27. září 2024
Máme po šichtě, a vyrážíme směr Kněževes. Zítra totiž jdeme na muzikál Bídníci, tak abychom nejeli sem a tam, trochu si tu cestu prodloužíme. Nejdříve jdeme na kafčo, a pak ubytovat. Na pokoji chvilka čtení, a vyrážíme koupit Ivaně pracovní stůl do nové pracovny. A jelikož jsme brzo hotovi, stavujeme se cestou do penzionu v POPu, kde Ivana musí vyzkoušet, jestli jim fungují platební terminály. Asi po hodince se vrací, a prý všude fungují! Pak už popojíždíme jen pár metrů na penzion, opět chvilka čtení, a následuje večeře. Dneska si k pití nedávám plzničku, ale mají tam nějakou osmnáctku, polotmavou, tak jdu do ní. Ne, nebyla to sotva plnoletá cikánka, ale velice dobré pivko. Měl jsem žízeň alespoň na tři, ale víc než jedno sem nedal. Bylo fakt hustý!

28. září 2024
Večer Ivana ještě na netu vyšmejdila, že dnes mají otevřenou budovu Úřadu vlády, atak vyrážíme na výzvědy. Před barákem je docela slušná fronta, ale času máme dost, tak zůstáváme. Po hodince a něco se dostáváme dovnitř. Procházíme sálem, kde zasedá vláda, včetně místnosti, která je před vstupem. Tam musejí vladaři odevzdat všechna elektronická zařízení, aby někdo něco náhodou nevyslepičil národu dříve než Nuteliér. Pak procházíme ještě halou, kde se pořádají tiskovky. Nejdříve novým tím, který známe z telky, a pak historickým. Ten byl sice hezčí, ale chápeme, že nevyhovuje dnešním podmínkám. Pak se ještě procházíme parkem, a zhlédneme výstavu vozidel, kterými dříve jezdili předsedové vlády. Potom jdeme pro auto a přesouváme se na Výstaviště, kde se v Pyramidě bude hrát muzikál Bídníci. Ve foyer potkáváme Mistra, tak dáváme tiskovku. Potom, zatím co on šel do kostymérny, my obsazujeme bufík, a obědváme chlebíčky, tonik a šampus. Následuje představení. No a co říct? Prostě pecka všemi směry! Po skončení jdeme ještě na krátkou besedu s Mistrem, tentokrát byl v kostýmu, chvilku ještě pokecáme, a pak nás ukecal, abychom se s ním vyfotili, že prej spolu nemáme žádnou fotku. Jo, to měl pravdu, takže už jí máme 😊. Následuje pac a pusu, Ivana, a jedeme domů. Tím, že představení bylo od dvou hodin, jedeme domů za světla.

Kulturní smršť

Kulturní smršť

Tak se nám ta kultura v listopadu nějak nahromadila. Nejdříve informace od Mariana, že v pátek 18. listopadu zpívá s paní Kalivodovou v Citadele v Litvínově. No, co se dalo dělat. Během několika minut jsem měl lístky v ruce. Kdo by se chtěl zeptat, jestli v první řadě, tak ano. V první řadě! A koncert? Opravdu perfektní. Oba protagonisty doprovázelo Moravské trio, a byl to prostě luxus. Navíc bar v zrekonstruované Citadele může divadlo v Mostě jen tiše závidět!
Hned následující den, tedy sobota 19. listopadu se stěhujeme do Prahy. Cestou tam se stavujeme o obci v Panenských Břežanech, kde je kaple sv. Anny, kterou projektoval Santini. Bohužel jsou tam i vily, kde bydlel Karl Herman Frank a Reinhard Heydrich. Asi nemusím ani připomínat, že po kulturních akcí v Praze se mi nechce v noci řídit domů, takže spíme V Maštali. Tentokrát jdeme do divadla Ungelt. To jméno samozřejmě znám, ale fyzicky jsem tam nikdy nebyl. Divadlo se nachází v bývalé kotelně hotelu Ungelt. A to doopravdy! Hraje se v uhelně představení Dovolená paní Josefy, kde hrají Tereza Nekulová, Jitka Smutná a Radek Valenta. Opravdu vtipná komedie. JO, v divadle bylo sedm řad a v každé maximálně čtrnáct míst.
No, a jedeme dál. V pondělí 21. listopadu jedeme do divadla v Lounech. Hraje tam náš kamarád Martin Holeček, a jeho divadlo – Ďivadelní soubor Klouzák (to Ď je správně!). A hrál se kus Ty si náš Mesiáš. No, co o hře napsat? Nejraději bych napsal, že to byla strašná prdel. Ale ne, to se nehodí. Takže jinak: smáli jsme se ještě cestou na parkoviště!
A je tu závěr listopadu, a my jedeme dvacátého třetího opět do Prahy, abychom zhlédli představení Ztráta třídní knihy v divadle Járy Cimrmana. Opět paráda a dobré obsazení: Svěrák, Rumlena, Čepelka a Reidenger. No a jak jinak, spíme V Maštali. Už jsme tam tak nějak jako doma. Při příchodu na večeři nám obsluha rovnou přinesla klíče od pokoje… A ráno ta snídaně!
Mňo, uvidíme, čím nás překvapí prosinec!

Karlštejn a 4 Tenoři

Karlštejn a 4 Tenoři

O proti všem tradicím vyrážíme na výlet ve čtvrtek. Nejdříve frčíme na Zličín zabudovat obložky. Jak už jsem psal v předchozím příspěvku, nejdřív musíme zvětšit montážní otvor, protože zedník byl osel. Ale pak to frčelo. Obložky včetně vyrovnání a zafoukání pěny tam máme za půl hodinky. A pak hop do auta a tradá do Hájovny U Dubu v Karlštejně. Cesta tam je záležitostí pětadvaceti minut. Vcházíme na pokoj, kde je z ručníků vymodelované velké srdce a na stolku šampíčko se skleničkami. To vše zajistila má milovaná manželka jako „dooslavu“ čtyřicetiletého výročí. Na pokoji se nezdržíme dlouho, protože máme ukrutnej hlad. Jdeme tedy na pozdní oběd, pak trochu spánku jako vždy po obědě. No, a pak už zase na večeři a z ní rovnou na Karlštejn, na stý koncert 4 Tenorů. Chlapci jako vždy luxusní, Bílá taky dobrá, ale dala jen jednu písničku. Po koncertě se vracíme za absolutní tmy domů. Všude ticho, jen hejkal se občas ozve. Doma čtení a šampusík.

V noci to ticho pokračovalo, že jsme málem zaspali snídani. Takže šup na ní, a pak zase zpátky na hrad, protože máme objednanou prohlídku hradních kaplí. Máme docela zajímavou průvodkyni, která si ráno buď šlehla, nebo je lehce střelená. Důležité ovšem je, že uměla dobře vyprávět. Na konci prohlídky se dostáváme i do kaple, kde bývávaly uloženy korunovační klenoty, a se kterou jsme historicky spjati. Celkově bych prohlídku hodnotil třemi slovy: bomba, pecka, paráda!

Následoval oběd, a pak samozřejmě polední klid. Vyrážíme na okružní jízdu po okolí (nemůžu moc chodit, tak se vozíme, ale už brzo mi tu nohu opraví laserem). Ale i tak jsme se hezky prošli. Po návratu na hájovnu, si dáváme kávu, a Ivana chtěla nechat palačinku od snídani. No, když to paní přinesla, vůbec jsem jí nezáviděl, a za hodinu byla večeře… Po jídle se vyvalíme na terasu, čteme si, pijeme si, pohodička!

Jo, mají tu taky dvě černý kočky jako my, ale oni mají větší, a kočku a kocoura. A ta kočka, když byla malá, sežrala otrávenou myš, a bylo jí strašně špatně, a od té doby myši nejí. Ale chytá. A tak tedy přišla s myšákem v tlamě, položila ho na terasu, zamňoukala, přišel kocour, slušně poděkoval, a myšáka sežral…

Další den ráno odjíždíme hned po snídani dorazit ty obložky. Po byla otázka deseti minut, ale pak jsme tam přes hodinu skejsli u eletriky. No přiznávám, že jsem myšlenkové pochody zedníka a rádoby elektrikáře nepochopil, takže se tam budeme muset ještě jednou stavit. A pak už přes Šestku rovnou domů…

Fotky jsou TADY a video níže.

Tentokrát Teplice

Tentokrát Teplice

To mi takhle ve čtvrtek (9. června 2022) píše jeden držitel Thálie, jestli jdeme večer do Teplic na koncert, na kterém zpívá. Nějak jsem tento termín přehlédl a přiznám se, že se mi zrovna moc nechtělo. Přeposílám tuto informaci manažerce, která během chvilky odpoví, že je jí to jedno, a že lístků zbývá jen pár. Kouknu tedy na prodejní portál a opravdu, pět volných kousků. Tak si říkám, na blbej koncert by lidi nešli a kupuju dva kousky v poslední řadě. Tak nějak po šesté vyjíždíme, parkujeme poblíž Domu kultury. Před začátkem stihneme ještě skleničku vína a hrrr na ně! Se Symfonickým orchestrem dnes vystupují členové divadla Broadway. Ale pozor! Vystupují jak pražští umělci, tak umělci z divadla Broadway z New Yorku!!! Za naše je to Michaela Gemrotová a Marian Vojtko, a za zámořské pak Capathia Jenkins a Hugh Panaro. A bylo to hodně, ale opravdu hodně luxusní!!! Zazněly skladby ze známých muzikálů, a to v různých kombinacích zpěváků. A protože Marian tam neměl svůj fanklub, zbyl čas i na krátký pokec. Na závěr se celkem čtyřikrát přidávalo, a lidem se stejně nechtělo moc domů.

Jdi za štěstím

Jdi za štěstím

Ve středu (25. 5. 2022) jsme opět vyrazili do Prahy za kulturou. A tentokrát do divadla Broadway na koncert Mariana Vojtka a Bohuše Matuše. Klucí zpívali písničky Karla Gotta, a byla to opravdu pecka! Musel jsem uznat, že víc se Gottovi přiblížil Bohuš Matuš. Maroš to zpíval tak po Marošovsky :-). Pánové v doprovodu kapely Charlie band a dvou vokalistek zazpívali snad všechny top písničky z repertoáru Karla Gotta, a to bez přestávky, takže když jsme po skončení vylezli na povrch, bylo ještě světlo. Divadlo bylo samozřejmě vyprodané, a my se po skončení vydali samozřejmě do Kněževsi, kde už na nás čekala postýlka a lahvinka vínka. Tak, a teď už do Prahy dlouho nepojedeme! Až za čtrnáct dnů :-).